Darování pro případ smrti je praktické téma v oblasti darování movitých i nemovitých věcí zejména svým blízkým a příbuzným. Odlišuje se však od běžného darování i od tzv. odkazu. Darování před smrtí může probíhat různě a jeho vliv na případné dědictví má také různé účinky. Zaměříme se proto na přesné vymezení jednotlivých možností, které právní řád České republiky nabízí.
Darování nemovitosti pro případ smrti
Darování pro případ smrti (latinsky donatio mortis causa) je dvoustranným právním jednáním. V tomto případě je důležité, že dárce se výslovně vzdává práva, svůj dar odvolat. A obdarovaný naopak musí souhlasit s tím, že dar přijme.
Smlouva musí mít splněné následující náležitosti, aby byla platná:
- obdarovaný v této smlouvě přijme nabízený dar,
- dárce s obdarovaným uzavře písemnou smlouvu, ve které přijme nabízený dar,
- dárce se výslovně vzdá práva dar odvolat, a vydá obdarovanému listinu, kde výslovně uvede, že se vzdává práva dar odvolat (prohlášení může být součástí přímo darovací smlouvy).
- v případě darování nemovitosti pro případ smrti mezi sebou obě strany musí uzavřít písemnou smlouvu.
V praxi to znamená, že má obdarovaný informaci a smlouvu o tom, že jednou až dárce zemře, dostane dar, který byl předmětem smlouvy. Do té doby obdarovaný s darem může nakládat, pakliže jej dostane od dárce hned, ale vlastnická práva na obdarovaného přechází až ve chvíli, kdy dárce zemře.
Pro darování pro případ smrti není povinností forma notářského zápisu. To může být v praxi ale problém, takové darování může být snadněji napadeno.
Odkaz podle § 2063 občanského zákoníku
Darování pro případ smrti a odkaz by mohly být zaměněny, proto je dobré vysvětlit rozdíly.
„Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu.“
§ 2063 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
A teď to přeložíme do srozumitelnějšího jazyka.
Věcný rozdíl mezi darováním pro případ smrti a odkazem spočívá zejména v tom, že odkaz je odvolatelný, zatímco darování pro případ smrti odvolat nelze. Dále je odkaz pouze jednostranný akt. To znamená, že pokud ten, komu věc patří, zemře a nechá ji ve svém dědictví někomu odkázat, ten dotyčný věc dostane. Odkazovník (tedy člověk, kterému byla věc odkázaná) o tom dokonce nemusí ani dopředu vědět a nemusí souhlasit.
V případě nesouhlasu s odkazem je možné podmínky řešit až po smrti toho, kdo odkaz poskytnul, dřív nikoliv.
Běžné darování
Běžné darování se od darování v případě smrti liší. Za prvé běžné darování může být vykonáno za života dárce, není zde tedy podmínka, že přejde vlastnictví daru na obdarovaného až po smrti dárce. Za druhé je zde možnost odvolání daru.
Z toho také vyplývá, že smlouva na darování před smrtí bude vypadat jinak než v případě smlouvy pro případ smrti.
Náležitosti darovací smlouvy pro případ smrti
Kromě těchto náležitostí, které určuje zákon, jsou zde další podmínky, které musí darovací smlouva dodržet:
- smluvní strany,
- předmět smlouvy,
- darování dárce s podmínkou smrti,
- prohlášení obdarovaného o přijetí daru,
- ustanovení o listině dárce o vzdání se práva dar odvolat,
- platnost a účinnost smlouvy,
- závěrečná ustanovení.
Darování nemovitosti vs. movité věci pro případ smrti
Rozdíly mezi darováním pro případ smrti, běžným darováním a odkazem jsme vysvětlili a teď přichází ještě další důležité rozdělení.
Movité věci, jako jsou peníze, knihy, automobily nepodléhají žádné evidenci ve veřejném seznamu. V případě smrti dárce tak jejich vlastnictví přechází okamžitě na obdarovaného. Tedy tyto věci mají translační účinky.
U nemovitostí to rozhodně tak jednoduché není. Nemovitost totiž podléhá evidenci ve veřejném seznamu, v tomto případě v katastru nemovitostí. Obdarovaný může získat vlastnická práva až poté, co udělá vklad do katastru nemovitostí a tím nechá přepsat nemovitost na sebe.
Dědictví a vklad do katastru nemovitostí
Než dojdete vůbec ke vkladu do katastru nemovitostí, je zde ještě důležité dědictví. Než skončí řízení o pozůstalosti, tak je nemovitost součástí tohoto řízení a nemůže s ní být nakládáno. V dědictví jsou zpravidla začleněni také dědicové dárce, kteří by mohli mít na nemovitost větší právo a mohlo by dojít ke sporu.
Nejideálnější situace tedy je, když nejsou žádní dědicové, kteří by nemuseli souhlasit s darováním. Ale vzhledem k tomu, že život ve většině případů není tak jednoduchý, je místo darování pro případ smrti doporučovanějším dokumentem závěť, ze které bude jasně patrné, kdo má nárok na dědictví.
Ono totiž na darování pro případ smrti lze v dědickém řízení také nahlížet naopak. Zůstavitel může do závěti vnést poznámku o tom, že člověk, který měl nabýt práva k určité movité věci, ke které byla podepsána smlouvu, se ze závěti vyčlení. Nebude mu tedy dáno nic, jedná se tak o prosté vydědění. Ale tato situace může nastat pouze v případě movitých věcí.
Zastavme se ještě u katastru nemovitostí. Tam musíte odevzdat přinejmenším smlouvu o darování pro případ smrti a úmrtní list. Zároveň by katastrálnímu úřadu měl stačit i úředně ověřený dokument, ve kterém se uvádí, kdo je dědicem zůstavitele. Ale o tom se mezi právníky vede polemika, ze které vyplývá, že by to spíše byl krok pro někoho, kdo se zkouší zmocnit majetku podvodným jednáním.
