Chcete aktivně řešit, kdo po vaší smrti dostane váš majetek? Právo vám dává různé možnosti. Můžete sepsat pořízení pro případ smrti, jako je závěť, nebo také zřídit odkaz k určité věci či právu. Jak se odkaz a závěť liší?

Co vše může být obsahem odkazu? Jak byste měli při odkázání majetku postupovat? A čím se liší odkazovník a dědic?

Co je odkaz

Vaše jmění přenecháváte svým dětem, ale máte dobrého kamaráda a chcete, aby až zemřete, získal vaše hodinky, sadu porcelánu, nebo zkrátka něco na památku. Pak je vhodné využít právě institut odkazu.

Pod pojmem odkaz se skrývá příkaz zůstavitele, aby po jeho smrti dostal odkazovník určité věci, nebo, aby bylo v jeho prospěch zřízeno určité právo.

Zůstavitel tedy zřizuje pro odkazovníka pohledávku (nebo i více), kterou odkazovník následně uplatní vůči dědicům zůstavitele. Daná věc nebo právo (např. autorské právo k vaší knize) se pak prakticky vyjme z projednávaného dědictví a dědic je musí předat odkazovníku.

Odkázat nějakou věc po své smrti mohli už staří Římané, z českého práva však institut odkazu vypadl v roce 1964. Znovu ho zavedl teprve nový občanský zákoník.

Co může být předmětem odkazu

Odkázat lze věc nebo právo, které je zpravidla ve vlastnictví zůstavitele a po jeho smrti se vyjme z dědictví. Nicméně, odkázat lze i věc, kterou má ve vlastnictví dědic. Zůstavitel může svému dědici přikázat, aby vydal svou věc odkazovníkovi, jinak nedostane svůj podíl na dědictví.

Kdo může být zůstavitel

Zůstavitelem může být osoba, která je způsobilá pořídit závěť. Tedy zletilý svéprávný člověk. Pokud byl zůstavitel ve svéprávnosti omezen, může odkaz pořídit jen ve formě veřejné listiny, tedy za přítomnosti notáře. To stejné platí u dětí nad patnáct let, které ke zřízení odkazu nepotřebují souhlas zákonného zástupce.

Osoby, které nejsou způsobilé sepsat závěť, mohou pořídit odkaz, který se týká jen věcí malé hodnoty, může tedy odkázat různé upomínkové předměty.

Kdo to je odkazovník

Odkazovník na rozdíl od dědice nenabývá podíl na dědictví. Získává jen nárok na určenou věc nebo právo, kterou mu vydá dědic.

Odkazovníkem může být fyzická či právnická osoba. Může jít také o právnickou osobu, která má teprve vzniknout, případně o skupinu osob. Zůstavitel nemusí odkazovníka konkretizovat. Může například stanovit, že dědic či vykonavatel závěti vybere, které muzeum získá jeho veterána, nebo které charitativní organizaci budou zaslány vyčleněné peníze.

Kdy využít odkázání majetku

Dědicové nezdědí pouze váš majetek, ale také vaše dluhy. Například pokud po vás budou dědit vaše tři děti, dostane každý nejen třetinu vašeho majetku, ale také bude mít povinnost uhradit třetinu pohledávek vašich věřitelů.

Nesporná výhoda odkazu spočívá v tom, že odkazovník nepřebírá zůstavitelovy dluhy. Váš kamarád, kterému jste odkázali hodinky, se nestává dědicem a nemusí ho tedy zatěžovat vaše nesplacená hypotéka.

Odkazovník navíc nemusí čekat na to, až skončí dědické řízení. Sám totiž není dědicem. Odkazovanou věc či právo tak získá poměrně rychle.

Odkaz lze využít v nejrůznějších případech. Může být odkázána konkrétní věc, např. když vlastníte veterána, kterého po své smrti chcete přenechat muzeu.

Odkazovanou věc ale nemusíte specifikovat. Pokud sbíráte čajové servisy a jeden chcete odkázat milé sousedce, můžete ponechat na svých dědicích, který servis jí předají, nebo můžete stanovit, že si může vybrat ona sama.

Odkázat můžete také své peníze i pohledávky vůči svým dlužníkům.

Možná vás napadlo, že, místo dědění ze zákona nebo sepsání závěti, váš majetek převedete pomocí odkazu. Tím byste pomohli pozůstalým, kteří se zcela vyhnou placení vašich dluhů. Nicméně, každému z vašich dědiců musí zůstat alespoň čtvrtina hodnoty dědictví, jinak bude odkaz krácen. Tím jsou alespoň částečně chráněni vaši věřitelé.

Jak odkaz zřídit

Odkaz můžete začlenit do závěti či dědické smlouvy. Můžete jej také zřídit samostatně pomocí dovětku. Odkaz pak bude mít stejnou formu jako závěť. U odkazů větší hodnoty je vždy dobré se poradit s notářem, aby byl odkaz dobře naformulován.