Pořízení pro případ smrti podle NOZ – závěť, dědická smlouva, dovětek

Závěť podle nového občanského zákoníku. Od 1.1.2014 mají lidé v České republice mnohem širší výběr, jakým způsobem mohou ovlivnit osud vlastního majetku po své smrti. Každému, kdo je svéprávný, dává ustanovení § 1491 nového občanského zákoníku možnost sepsat pro případ své smrti závěť nebo s dědici uzavřít dědickou smlouvu případně pořídit tzv. dovětek.

Závěť podle nového občanského zákoníku

Závěť jako pořízení pro případ smrti je institutem, který je českému právnímu řádu dobře známý. Zásadní rozdíl mezi úpravou závětí podle starého občanského zákoníku platného do 31.12.2013 a nového občanského zákoníku platného od 1.1.12014 spočívá v závaznosti vůle pořizovatele závěti.

Zatímco podle staré úpravy měli dědici možnost po smrti zůstavitele uzavřít v rámci dědického řízení dohodu o vypořádání dědictví bez ohledu na obsah poslední vůle a ignorovat tak přání zůstavitele, v současné době je třeba závěť vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele.

Jinými slovy, pokud zůstavitel pořídí závěť, ve které svůj majetek rozdělí mezi dědice podle určitých podílů nebo zůstaví dědicům konkrétní věci, a neumožní v závěti, aby si dědici rozdělili majetek i jiným způsobem, nebude nadále možné, rozdělit si majetek zůstavitele libovolně.

I nadále zůstává pořizovatelům závětí možnost sepsat závěť vlastní rukou, opatřit ji vlastnoručním podpisem a uložit ji doma nebo u jiné hodnověrné osoby, popř. takovou závěť uložit do notářské úschovy u kteréhokoli notáře.

Zákon rovněž připouští tzv. alografní závěť, tzn. závěť, která není sepsána vlastní rukou zůstavitele. V takovém případě musí být podepsána vlastní rukou pořizovatele, přičemž pořizovatel před dvěma svědky současně přítomnými musí výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědkové pak musí připojit k závěti své podpisy.

Poslední variantou, jaká se lidem nabízí, je závěť sepsaná u notáře v podobě veřejné listiny, tzn. ve formě notářského zápisu. Výhodou těchto závětí je, že pořizovateli je jednak zajištěno, že závěť bude splňovat veškeré náležitosti, které zákon vyžaduje, a současně poskytuje pořizovatelům velkou míru právní jistoty, že poslední vůle bude po jejich smrti akceptována.

Privilegovaná závěť podle nového občanského zákoníku

Velkou novinku, která stanovil nový občanský zákoník je nová forma závěti, tzv. privilegované závěti, které můžeme rozdělit do čtyř kategorií.

V prvé řadě se jedná o ústní závěť před třemi svědky. Je určena těm, kteří se pro nenadálou událost ocitnou v patrném a bezprostředním ohrožení života. V takovém případě dává zákon možnost pořídit závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky. Totéž právo má i ten, kdo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události a nelze-li po něm rozumně požadovat, aby pořídil v jiné formě.

Druhou kategorií mimořádných závětí je poslední vůle zaznamenaná starostou obce za přítomnosti dvou svědků, existuje-li důvodná obava, že by zůstavitel zemřel dříve, než by mohl pořídit závěť ve formě veřejné listiny. Poslední vůli může zaznamenat buď starosta obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá, nebo ten, kdo je podle jiného právního předpisu oprávněn vykonávat pravomoci starosty. Vše je třeba provést za přítomnosti dvou svědků.

Záznam poslední vůle velitelem námořního plavidla nebo letadla, popřípadě jeho zástupcem, za přítomnosti dvou svědků, je třetím druhem privilegované závěti. Podmínkou je, aby k takovému pořízení měl zůstavitel nacházející se na palubě námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo letadla zapsaného v leteckém rejstříku České republiky vážný důvod.

Poslední závětí, která nemusí být sepsána ve formě, kterou požaduje zákon, je závěť pořízená vojákem nebo jinou osobou náležející k ozbrojeným silám při účasti v ozbrojeném konfliktu a ve vojenských operacích. Poslední vůli v takovém případě může zaznamenat velitel vojenské jednotky České republiky, nebo jiný voják v hodnosti důstojníka nebo vyšší, za přítomnosti dvou svědků.

Závěť a podmínky dle nového občanského zákoníku

Podle nového občanského zákoníku je již možné připojovat k závěti podmínky, ke kterým se dříve vůbec nepřihlíželo. Je však třeba mít na paměti, že podmínky uvedené v závětech musí být dědic schopen splnit, tedy že je v jeho moci podmínkám vyhovět. Jestliže půjde o podmínky nemožné, nebude se k nim přihlížet.

Příkaz v závěti

K závěti je možné připojit i příkaz, který je posuzován jako rozvazovací podmínka. Pokud tedy dědic nesplní, co mu pořizovatel v závěti přikázal, jeho právo na dědictví se tím zmaří. Zákon myslí i na situace, kdy není možné splnit příkaz přesně. V takovém případě je možné, aby byl splněn tak, aby mu bylo přibližně co možná vyhověno. Nový občanský zákoník nepřipouští takové příkazy, kterými by zůstavitel uložil dědici, aby uzavřel či neuzavřel manželství, popřípadě aby v manželství setrval, anebo aby manželství zrušil.

Dědická smlouva jako náhradní varianta k závěti

Náhradní variantou závěti je dědická smlouva. Na rozdíl od závěti je dědická smlouva dvoustranným právním jednáním, které uzavírá zůstavitel s dědicem. Na základě takto uzavřené smlouvy vzniká dědici právo na určitou část pozůstalosti po smrti zůstavitele. Aby zákon zabránil v co největší možné míře nátlaku na pořizovatele ze strany potencionálních dědiců, je stanoveno, že dědické smlouvy mohou být uzavírání výlučně ve formě notářského zápisu.

Je tedy na notáři, aby zajistil, že zůstavitel uzavírá takovouto smlouvu po zralém uvážení a bez nátlaku ze strany třetích osob. Další zákonnou pojistkou je ustanovení § 1585 odst. 1 nového občanského zákoníku, podle kterého nelze dědickou smlouvou pořídit o celé pozůstalosti. Jedna čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.

Odkaz – institut dědického práva

Novým institutem dědického práva je tzv. odkaz. Zůstavitel zřídí odkaz tak, že v pořízení pro případ smrti (např. v závěti nebo v dědické smlouvě) nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Předmětem odkazu mohou být konkrétní věci např. automobil, klavír, sbírka obrazů apod. nebo se může jednat o věci určitého druhu. Nejčastěji využívanou formou odkazu však pravděpodobně bude tzv. odkaz k vyplacení peněz, který zavazuje osobu obtíženou odkazem k jejich vyplacení bez ohledu na to, zda hotové peníze v pozůstalosti jsou, nebo nejsou. Osoba, která je odkazovníkem a má právo na vydání odkazu, však není dědicem. Nestává se tedy účastníkem dědického řízení a neodpovídá ani za dluhy zůstavitele.

Pořízení pro případ smrti – závěť a další

Jak bylo řečeno v úvodu, nový občanský zákoník určuje tři druhy pořízení pro případ smrti. První byla zmíněna závěť. Zákon dále připouští dědickou smlouvu. Třetím pořízením pro případ smrti je dovětek, kterým může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. Náležitosti, které jsou zákonem předepsány pro závěť, platí rovněž pro dovětek. Každý, kdo se rozhodne, že ovlivní osud svého majetku po své smrti, má od 1.1.2014 bezpochyby daleko větší možnosti. Pokud se rozhodne využít nových institutů, které český právní řád nabízí, nezbývá než doporučit, aby dobře zvážil, jakým způsobem tak učiní a co bude obsahem jeho poslední vůle.

Milena Řepíková

Image courtesy of patrisyu / FreeDigitalPhotos.net

Pořízení pro případ smrti podle NOZ – závěť, dědická smlouva, dovětek
3.9 (78.95%) 19 hlas[ů]