Odmítnutí dědictví: možnosti, způsoby, důsledky

odmítnutí dědictví

Při ztrátě blízké osoby se setkáte s mnohými záležitostmi, jež je potřeba uzavřít. Jednu z nich přestavuje dědické řízení. Mnohdy vyjdou najevo dluhy, o kterých jste možná ani nevěděli a nabytí dědictví by vám mohlo způsobit potíže. V takovém případě se pro vás muže jevit nejvhodnějším řešením odmítnutí dědictví. Je tomu však tak? Jak byste měli postupovat a na co si dát pozor?

Dědické řízení a jeho průběh

Řízení o pozůstalosti, mnohdy označováno jako dědické řízení, se zahajuje po smrti zůstavitele, jelikož v tomto okamžiku vzniká dědické právo. Jeho účelem je určit dědice zemřelé osoby, včetně velikosti jejich dědických podílů.

Prvním úkonem soudem pověřeného notáře k vedení dědického řízení je tzv. předběžné šetření. Jeho podstatou je zjištění existence veškerého majetku, ale též dluhů zůstavitele.

Zároveň se pátrá po možných dědicích. V tomto případě je důležité zmínit, že okruh dědiců může lišit, pokud existuje pořízení pro případ smrti. Obvykle se jedná o závěť, která má přednost před zákonnou dědickou posloupností.

Informace, jež notář získal od blízkých osob zůstavitele, si následně ověřuje u příslušných institucí, například v součinnosti s bankou, pojišťovnou či zaměstnavatelem.

Posléze svolá tzv. konečné jednání, k němuž se dostaví všichni možní dědici.

Přehled pozůstalosti

V rámci konečného jednání notář za přítomnosti dědiců sestavuje přehled pozůstalosti. Jedná se o soupis veškerého majetku ke dni úmrtí zůstavitele. Nezapomeňte však, že k majetku náleží i veškeré zůstavitelovy dluhy.

V případě nemovitých věcí se využívá znalecký posudek. Totéž platí i pro vozidla o vyšší hodnotě. U ostatního majetku postačuje, pokud se dědici ohledně jeho hodnoty shodnou.

Obvyklé vybavení domácnosti pozůstalost neobsahuje. Rozumí se tím veškeré domácí spotřebiče, nábytek a obdobné vybavení, které je nezbytné pro uspokojování základních potřeb. Obvyklé vybavení domácnosti náleží tomu, kdo domácnost sdílel se zůstavitelem ke dni úmrtí, obvykle tedy jeho manželovi (druhovi) a dětem.

Soupis pozůstalosti

Pokud se dědici na shodnou ohledně hodnoty majetku zůstavitele, podepíšou souhlasné prohlášení.

V opačném případě je však třeba vytvořit tzv. soupis pozůstalosti. Soupis pozůstalosti se aplikuje zejména v situacích, kdy není zřejmé, zda byl majetek zůstavitele předlužený či nikoli.

Výhrada soupisu pozůstalosti

Dědici odpovídají za dluhy zůstavitele v plné výši. To znamená, že mohou převyšovat i zděděný majetek.

Obranu dědice přestavuje tzv. výhrada soupisu pozůstalosti. Jejím účelem je omezení odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy. To znamená, že když dědic uplatní výhradu soupisu pozůstalosti, nemusí hradit dluhy ve výši, v níž převyšují hodnotu nabytého dědictví.

Uvedeme si příklad: Dědický podíl jednoho z dědiců představuje majetek ve výši 500 000 Kč (v peněžité nebo nepeněžité formě). Zároveň je však tvořen dluhy zůstavitele v podílu 1 000 000 Kč. Pokud dědic neuplatní výhradu soupisu pozůstalosti, zdědí uvedený majetek, ale zároveň bude povinen uhradit dluhy v plné výši. Pokud výhradu uplatní, zdědí též majetek ve výši 500 000 Kč, ale zároveň se omezí jeho odpovědnost za dluhy zůstavitele, a to do výše tohoto podílu, tj. 500 000 Kč.

Výhradu soupisu pozůstalosti může dědic uplatnit do 1 měsíce ode dne, kdy byl o tomto právu řádně poučen.

Odmítnutí dědictví

Dědic má právo dědictví odmítnout různými způsoby. Děje se tak zejména, pokud je pozůstalost předlužená.

Zřeknutí se dědického práva

Možný dědic se může zříct svého dědického práva (často se mylně označuje jako zřeknutí se dědictví). A to proto, že je tak třeba učinit ještě za života zůstavitele.

Dědického práva se můžete zříct prostřednictvím notářsky ověřené smlouvy, kterou možný dědic podepíše společně se zůstavitelem. Na jejím základě dojde k vyjmutí možného dědice z následného řízení o pozůstalosti.

Zřeknutí se dědického práva se vztahuje též na potomky vyjmutého dědice. Ve smlouvě lze však učinit ujednání, jímž budou do dědického řízení potomci vyjmutého dědice zahrnuti.

Tento institut se využívá zřídka. Je však vhodný kupříkladu pro případ, že má zůstavitel více potomků, přičemž některé z nich obdaroval již v průběhu svého života a jiné nikoli.

Další případ může představovat možná odpovědnost za dluhy zůstavitele.

Odmítnutí dědictví ze strany dědice

Odmítnutí dědictví můžete aplikovat po smrti zůstavitele. Nelze však odmítnout jen jeho část, kupříkladu dluhy. Odmítnutí se vždy vztahuje na celý dědický podíl.

Jak odmítnout dědictví

Prohlášení o odmítnutí dědictví je třeba učinit do 1 měsíce ode dne, kdy byl dědic o tomto právu poučen. Obvykle se tak děje při konečném jednání u notáře.

Můžete též učinit ústní prohlášení před soudem či dědictví odmítnout v písemné formě adresované soudu.

Pokud dědic odmítne dědictví pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti, způsobuje to neplatnost odmítnutí dědictví.

Důsledky odmítnutí dědictví

Odmítnutí je nevratné. To znamená, že ho nelze dodatečně odvolat.

Zřejmě vás zajímá, kdo dědí po odmítnutí dědictví. Odmítnutý podíl obvykle přirůstá k podílům ostatních povolaných dědiců.

Dědic zároveň v takovém případě ztrácí nárok na možný dodatečně zjištěný majetek zůstavitele.

Odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu

Potomek zůstavitele, tj. nepominutelný dědic, může též odmítnout dědictví, a to buď jako celek, nebo s výhradou povinného dílu, tedy jedné čtvrtiny jeho zákonného dílu.

Na povinný díl nedopadají žádné dluhy a jeho výše se stanovuje na základě hodnoty zjištěného majetku.

Vzdání se dědictví

Další variantu představuje vzdání se dědictví ve prospěch jiného dědice. Je tak možno učinit ohledně celého podílu či jen jeho části.

Zákon však vyžaduje souhlas druhého dědice, v jehož prospěch se vzdání činí. 

Náklady dědického řízení

Kromě soudního poplatku, je potřeba uhradit též poplatek notáři. Odměna se odvozuje od hodnoty majetku zůstavitele, včetně úkonů notáře, které učinil v souvislosti s řízením o pozůstalosti, a to dle příslušného notářského sazebníku (vyhlášky).

Poplatek notáři hradí dědici dle výše dědických podílů. Nevztahuje se však na dědice, kteří nakonec nedědí, tj. i v případě odmítnutí dědictví.

3.5/5 - hodnocení čtenářů