Nutná obrana a krajní nouze v trestním právu

Jak se bránit před agresivním psem? Co dělat, když uvidíte zloděje, jak vám krade kolo? Přestože nutná obrana a krajní nouze mohou leckomu splývat, přeci jen se jedná o instituty odlišné povahy. U obou je sice smyslem ochrana zájmů společnosti a jednotlivce, avšak krajní nouze a nutná obrana nastávají za rozdílných podmínek a při rozdílných situacích.

Zákonná definice nutné obrany a krajní nouze

Oba instituty jsou zakotveny v obecné části trestního zákoníku, konkrétně v § 28 a §29:

§ 28 Krajní nouze

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

§ 29 Nutná obrana

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Společné znaky nutné obrany a krajní nouze

Nutná obrana i krajní nouze patří mezi tzv. okolnosti vylučující protiprávnost. To znamená, že za určité situace a při splnění daných podmínek není osoba za své jednání trestně odpovědná. Kromě zmíněných institutů zde patří také svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. Důvodem zakotvení okolností vylučující protiprávnost je ochrana jak jednotlivce, tak společnosti a možnost bránit svůj život i majetek.

Nutná obrana

Podmínky vzniku nutné obrany:

  • Přímo hrozící či trvající útok
  • Protiprávnost a reálnost útoku
  • Přiměřenost obrany

Útok musí být reálný – nutnou obranu nelze použít proti útoku vedenému ve hře nebo v žertu; protiprávní (směřuje proti právem chráněným zájmům) a musí přímo hrozit nebo trvat – pokud již pominul, není nutná obrana přípustná. V praxi se má za to, že pokud útočníka nemáme ve svém zorném poli, o hrozící útok se nejedná.

Přiměřenost obrany je velmi problematickým prvkem, vždy je třeba zkoumat konkrétní situaci. Jak vyplývá z podstaty věci, aby obrana nebezpečí odvrátila, musí být silnější než samotný útok. Nelze ale obecně říci, že pokud na nás někdo útočí pěstmi, můžeme použít nůž a pokud jsme ohroženi nožem, můžeme vytáhnout střelnou zbraň. Vždy záleží na okolnostech spočívajících například na počtu útočníků či na jejich zvláštních schopnostech (bojová umění atd.).

Krajní nouze

Abychom se mohli odvolávat na institut krajní nouze, musí být současně naplněny tři znaky:

  • Odvrácení přímo hrozícího nebezpečí
  • Subsidiarita (podpůrnost) prostředků
  • Proporcionalita (úměrnost) následků

Může jít o nebezpečí způsobené přírodními silami nebo například útokem zvířete, a toto nebezpečí musí hrozit přímo. V případě, že na vás štěká vzteklý pes, který je ale přivázaný k boudě, o krajní nouzi nepůjde.

Subsidiarita znamená, že pokud lze nebezpečí odvrátit jinak, nelze na jednání krajní nouzi vztáhnout. Pokud se dá nebezpečí vyhnout např. útěkem či jiným šetrnějším způsobem, opět se o krajní nouzi jednat nebude. Proporcionalitou je myšlen fakt, že při odvrácení nebezpečí nesmíme způsobit stejnou nebo horší škodu, než kdybychom nijak nezasáhli.

Odlišnosti nutné obrany od krajní nouze

Institut krajní nouze je ve srovnání s nutnou obranou poněkud „přísnějším“. Podmínkou nutné obrany není subsidiarita, což znamená, že se mohu bránit, přestože se útěk může jevit účelněji. Dále u nutné obrany chybí proporcionalita – jak bylo uvedeno výše, bránit se můžeme s větší intenzitou, než s jakou je veden útok.

Zatímco nutná obrana je vedena přímo proti jednání agresora, jehož útok odvrací a klade důraz na přiměřenost, krajní nouze směřuje proti jednání třetí osoby a odvrací šířeji pojaté nebezpečí, přičemž se porovnává šetrnost možných řešení.

Literatura pro objasnění rozdílů uvádí tento jednoduchý příklad:

Zloděj v bance míří zbraní na paní za přepážkou a chce peníze. Pokud mu je pracovnice banky vydá, způsobí třetí osobě (bance) škodu, ale bude jednat v krajní nouzi. Jestliže na útočníka vytáhne zbraň a postřelí jej, půjde o nutnou obranu.

Problémem je častá neinformovanost veřejnosti o možnostech obrany a s tím související strach z možných následků – lidé často raději nezakročí, protože se obávají, že by sami byli stíháni. Pokud by došlo k překročení mezí těchto dvou institutů, trestní zákoník zakotvuje v § 41 písm. g) – toto ustanovení říká, že pokud spácháme trestný čin při odvracení útoku či nebezpečí, aniž by byly splněny všechny podmínky pro nutnou obranu či krajní nouzi, půjde o polehčující okolnost.

Je nutné si uvědomit, že okolnosti vylučující protiprávnost jsou instituty, které nám umožňují za určitých okolností bránit život i majetek, a to bez hrozby trestního postihu. Je ale třeba mít teoretické znalosti v podvědomí, protože jakmile k útoku či nebezpečí opravdu dojde, těžko budeme mít čas na podrobnou analýzu situace.

Image courtesy of Naypong / FreeDigitalPhotos.net

Nutná obrana a krajní nouze v trestním právu
4.9 (97.37%) 38 hlas[ů]