Vydědění – podmínky, postup, jak se bránit neoprávněnému vydědění

Vaše děti o vás nemají zájem, proto byste raději svůj majetek odkázali někomu jinému. Víte, jak funguje vydědění a jak byste měli postupovat při sepisování prohlášení o vydědění? Co když nechcete, aby po vás dědila manželka? Je možné vydědění rodičů? A jak se bránit proti vydědění, když nebylo postupováno podle práva?

Jak zařídit, aby příbuzní nedědili

Co se stane s naším majetkem po smrti? Zjednodušeně řečeno je dostanou osoby, které určuje zákon. Dědici jsou děti, manžel/ka, rodiče, sourozenci a různí další příbuzní. Pokud ale pořídíme závěť, dostane majetek ten, kdo je v ní určen.

Pokud tedy nechceme, aby po nás dědil manžel, nebo třeba naši rodiče, můžeme sepsat závěť a z dědění je snadno vyloučit.

V případě našich dětí, případně jejich potomků, je však situace složitější. I když sepíšeme závěť, stále budou mít nárok na určitý podíl. Pokud chceme, aby po nás nezískali nic, je potřeba je vydědit.

Co je vydědění

Institut vydědění obsahuje občanský zákoník v ustanoveních § 1646 až 1649. Jde o jednostranný právní úkon zůstavitele. Zůstavitel činí prohlášení o vydědění, jehož cílem je, aby byl z dědění vyloučen neopominutelný dědic. Neopominutelný dědic může být vyděděn úplně nebo může být učiněno částečné vydědění, kdy mu bude pouze zkrácen jeho dědický podíl.

Vydědění znamená odejmutí zákonného podílu nepominutelnému dědici zůstavitelem, tedy osobou, po jejíž smrti probíhá řízení o pozůstalosti.

Kdo může být vyděděn?

Vydědit lze osoby, které jsou zákonem označeny za nepominutelné dědice. Těmi jsou pouze děti zůstavitele, pokud samy nedědí (např. už zemřely), tak jejich potomci.

Neopomenutelný dědic

Kdo je neopomenutelný dědic? Na tuto otázku nám dává odpověď § 1643, který stanoví, že nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Nikdo jiný tedy nemůže být nepominutelným dědicem, což v praktickém důsledku znamená, že nelze vydědit nikoho jiného než děti, popř. jejich potomky.

Neopomenutelný dědic má nárok na povinný díl z pozůstalosti. To znamená, že i kdyby zůstavitel sepsal závěť, ve které vše odkazuje svému kadeřníkovi, mají děti zůstavitele stejně dědické právo k tomu, aby získali z pozůstalosti alespoň část z toho, co by dědili, kdyby zde žádné pořízení pro případ smrti nebylo.

Výši povinného dílu určuje § 1643. Pokud je nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu.

Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí jedna čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Z výše uvedeného vyplývá, že jedinou možností, jak zabránit svému neposlušnému synáčkovi, popř. dceři v dědění, je použití institutu vydědění.

Z uvedeného vyplývá, že vždy se jedná o vydědění potomka. Manželé ani jiní příbuzní nejsou nepominutelní dědici. K vydědění manžela tedy nemůže dojít. Pokud zůstavitel nechce, aby nějaké osoby dědily, může je z dědění vyloučit tím, že sepíše prohlášení o tom, že zákonní dědicové pozůstalost nenabudou. Případně může sepsat závěť a majetek odkázat někomu jinému.jak se bránit proti vydědění

Zákonné důvody k vydědění

Nový občanský zákoník v odstavci prvém a druhém § 1646 taxativně vyjmenovává pět důvodů, při jejichž naplnění lze nepominutelného dědice z práva na povinný díl vyloučit, nebo jej v jeho právu zkrátit. Šestý a zcela nový důvod, který hovoří o zadluženosti, či marnotratnosti nepominutelného dědice nalezneme v § 1647.

Zákon chrání nepominutelné dědice pro jejich blízký vztah k zůstaviteli. Zůstavitel se nemůže rozhodnout pro vydědění dítěte jen tak, či vyhrožovat vyděděním, aby mu byly jeho děti po vůli. Aby mohlo dojít k vydědění, musí být splněn jeden ze zákonných důvodů. Jsou jimi situace, kdy nepominutelný dědic:

  1. neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,
  2. neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
  3. byl odsouzen pro trestný čin, který svědčí o tom, že má zvrhlou povahu,
  4. vede trvale nezřízený život,
  5. je za zadlužený nebo si počíná tak, že je tu obava, že se pro jeho potomky nezachová jeho díl z dědictví (v tomto případě, se nepominutelný dědic „přeskočí“ a jeho díl se zůstaví jeho potomkům).

Navíc lze vydědit i toho, kdo nemá dědickou způsobilost. Jedná se např. o osobu, která se dopustila jednání, které má povahu trestného činu, proti zůstaviteli nebo jeho rodině.

Neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi

Prvním důvodem, pro který lze nepominutelného dědice zůstavitelem vydědit, je neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi.

Pod pojem nouze lze zařadit i stáří. Nouzi lze definovat stavem, ve kterém zůstavitel nemá možnost, např. pro své pokročilé stáří, se sám o sebe postarat. Dále to může být stav, kdy je upoután na lůžko, či přijde o střechu nad hlavou.

Povinností potomka je poskytnutí pomoci v právě nastalé nouzi. Pokud tak potomek neučiní, je zde dána možnost pro vydědění. V takovéto situaci je ovšem nutno zvažovat možnost a schopnost budoucího dědice se o svého rodiče postarat.

Neprojevený opravdový zájem

Druhý důvod vydědění je spatřován v chování nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.

Opravdový zájem si můžeme představit jako snahu o pravidelný styk zůstavitele s dědicem, trvalý zájem z jeho strany o zdravotní stav zůstavitele, o jeho životní problémy, nálady atd.

Zájem musí být opravdu skutečný, nikoliv pouze předstírán na oko. Jednoduše řečeno, budoucí dědic by neměl projevovat lhostejnost.

Zde je nutné si uvědomit, že vše se musí posuzovat individuálně a s přihlédnutím ke konkrétní situaci, k rodinným vazbám, počtu členů rodiny atd. Pokud potomci žijí na druhé straně světa než jejich rodiče, osobní návštěva jednou do roka, či telefonát jednou za měsíc lze považovat za dostatečné projevení zájmu na rozdíl od situace, kdy syn či dcera žijí v sousední obci svých rodičů.

Trestná činnost a zvrhlá povaha dědice

Třetí důvod, který může sloužit k vydědění, spatřujeme v odsouzení dědice pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze.

Co si lze představit pod neurčitým pojmem „zvrhlé povahy“?

V první řadě jednání, které je společensky zavrženíhodné a nepřípustné v podobě znásilnění, pohlavního zneužívání, vraždy, opakovaného násilí či týrání osob. Možná nás napadne otázka, co vedlo zákonodárce k použití konceptu „zvrhlá povaha.“

Poukaz na zvrhlou povahu umožňuje od sebe odlišit případy trestných činů, které si sankci dědického práva zasluhuje, aniž trestní sazba a uložený trest padají na váhu (chladnokrevná loupež nebo vražda, znásilnění, utýrání zůstavitelova zvířete), od případů, které pro vydědění nemohou mít rozumný význam (hospodská rvačka o děvče, exces z nutné obrany vysvětlitelný úzkostí napadeného, krádež z hladu apod).

Vedení trvale nezřízeného života dědicem

Čtvrtým důvodem, který nám stanovuje § 1646, je vedení trvale nezřízeného života ze strany potomka, resp. dědice.

V praxi je poměrně složité definovat, co se skrývá pod pojmem trvale nezřízený život. Na první pohled by mělo být zřejmé, že se jedná např. o alkoholismus. Nemusí tomu ale tak býti pokaždé. Alkoholismus lze za určitých podmínek považovat za duševní poruchu, kterou je potřeba léčit.

Dalším příkladem může být prostituce. Sama o sobě také prostituce nemusí znamenat nezřízený život (např. pokud je provozována za účelem zajistit alespoň základní životní podmínky pro svoji rodinu).

Co můžeme zcela jistě považovat za nezřízený život, je, díky judikatuře soudů, neplacení výživného na svého potomka. Pro každého jedince je představa nezřízeného života rozdílná, proto stejně jako v předchozích případech je zde obzvláště důležité posuzovat nezřízený život z objektivního hlediska, nikoliv jen ze subjektivního pohledu zůstavitele a přistupovat k jeho posouzení s přihlédnutím ke konkrétní situaci.

vydědění nepominutelného dědice

Zadlužení nebo marnotratnost dědice

Novinkou v problematice vydědění je možnost vydědit nepominutelného dědice, který je zadlužen, nebo si počíná tak marnotratně, že je zde shledána důvodná obavaže se pro jeho potomky nezachová povinný díl.

Zde je režim vydědění jiný, než u výše uvedených případů, jelikož tento způsob lze použít pouze v případě, pokud má dědic potomky a to z velmi prostého důvodu. Pokud se zůstavitel rozhodne vydědit svého potomka pro marnotratnost či zadluženost, učinit to může pouze takovým způsobem, že tento povinný díl zůstaví dětem nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, tak poté jejich potomkům.

Prakticky to znamená, že vyděděný syn či dcera nedostanou nic, ale to, co jim původně náleželo, má zůstavitel povinnost zůstavit jejich dětem, tedy svým vnoučatům, popř. pravnoučatům.

Co se týká marnotratnosti, lze si pod ní představit tzv. život nad poměry. Drahé jídlo, pití, večírky, dovolené atd.

Dědická nezpůsobilost

Konečně posledním a i zcela novým důvodem vydědění, který nám nový občanský zákoník přináší, je možnost vydědit potomka, který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen.

Co se přesně rozumí dědickou nezpůsobilostí, to normuje § 1481, který stanoví, že z dědického práva je vyloučen ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

Další důvody dědické nezpůsobilosti nalezneme v § 1482, jenž stanoví, že pokud probíhá v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic.

Posledním důvodem je zbavení rodičovské odpovědnosti z důvodu jejího zneužívání či zanedbání.

Vztahuje se vydědění i na potomky vyděděného?

Pokud otec vydědí svého syna, budou dědit děti tohoto syna místo něj? Zůstavitel může určit v prohlášení o vydědění, zda budou dědit potomci osoby, kterou chce vydědit, nebo ne.

Pokud není v prohlášení o vydědění nic uvedeno, tak platí, že pokud ho vyděděný potomek přežije, nedědí on ani jeho potomci. Pokud by vyděděný dědic zemřel dříve než sám zůstavitel, potomci tohoto dědice by dědili.

Náležitosti prohlášení o vydědění

Prohlášení o vydědění se činí stejně jako závěť. To znamená, že může být napsáno buď vlastnoručně, před dvěma svědky či notářským zápisem. Listina o vydědění může být vyhotovena samostatně nebo Může být i na stejné listině jako je sama závěť.

Prohlášení musí obsahovat označení zůstavitele (jméno, příjmení, datum narození, adresa) a označení osoby, která má být vyděděna. Musí být opatřeno datem a podpisem, který by měl celý text uzavírat.

Nezbytnou náležitostí prohlášení není uvedení důvodu, proč k vydědění neopomenutelného dědice došlo. Je však vhodné, aby jej zůstavitel uvedl.

V případě, že vyděděný potomek podá žalobu proti vydědění a v prohlášení nebyl žádný důvod uveden, musí ostatní dědicové prokázat, že zde takový zákonný důvod byl. Pokud důvod zůstavitel uvede, bude na vyděděném, aby prokázal, že jde o neoprávněné vydědění a důvod, aby byl vyděděn, není.

prohlášení o vydědění

Zrušení vydědění

Postup při zrušení či změně vydědění je stejný jako u změny či zrušení závěti. Pokud se potomek napravil, a vydědění chcete odvolat, můžete tak učinit prohlášením o odvolání vydědění, které bude mít stejnou formu, jako samotné prohlášení o vydědění (tedy vlastnoručně sepsané, se svědky či notářským zápisem). Nemáte-li listinu o vydědění schovanou u notáře, bude můžete ji také fyzicky zničit.

Jak se bránit proti vydědění

K vyřízení dědictví je pověřen notář. V řízení o pozůstalosti kontaktuje všechny zúčastněné osoby (viz dědické skupiny). Vyrozumění od notáře tedy bude většinou způsob, jak se dozvím o vydědění.

Pokud s vyděděním vyděděný dědic nesouhlasí, musí přikročit žalobou k napadení vydědění u soudu. V řízení bude muset prokázat, že nebyl naplněn důvod, pro který byl vyděděn. V případě, že důvod uveden nebyl, budou to muset prokázat zbylí dědicové.

Soud bude posuzovat nejen chování dědice, ale i chování zůstavitele. Pokud on sám neplnil své rodičovské povinnosti, o potomka se nikdy nezajímal nebo ho špatně vychovával, nemůže mu pak klást za vinu, že vede nezřízený život nebo o něj nejeví zájem.

3.7/5 - hodnocení čtenářů

Právní postupy

Send this to a friend