Nový občanský zákoník zavádí nové důvody vydědění

Nový občanský zákoník zavádí nové důvody vydědění

Myslíte si, že vydědění je jen záležitost filmů? Pokud Vám někdo řekl, že Vás vydělí, anebo že tak dokonce již udělal, vůbec nemusel žertovat. Vydědění je totiž součástí našeho právního řádu.

Vydědění | Dědické právo dle nového občanského zákoníku

Vydědění je právním institutem, který je součástí dědického práva, jež nalezneme v hlavě III. nového občanského zákoníku, a to konkrétně od § 1646 až do § 1649. V obecné a laické rovině vydědění znamená odejmutí zákonného podílu nepominutelnému dědici zůstavitelem, tedy osobou, po jejíž smrti probíhá řízení o pozůstalosti. Jak se brzy dozvíme, s problematikou vydědění velmi úzce souvisí osoba tzv. nepominutelného dědice a to především z důvodu, že vydědit lze pouze osobu, která je právě nepominutelným dědicem.

Nepominutelný dědic

Na úvod je velmi důležité vymezit, kdo vlastně nepominutelným dědicem vůbec je. Na tuto otázku nám dává odpověď § 1643, který stanoví, že nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Nikdo jiný tedy nemůže být nepominutelným dědicem, což v praktickém důsledku znamená, že nelze nikoho jiného než děti, popř. jejich potomky, vydědit.

Hlavní „charakteristikou“ nepominutelného dědice je jeho nárok z pozůstalosti na povinný díl, který mu dle zákona náleží. To jednoduše znamená, že pokud svého potomka opominu např. v závěti, protože se rozhodnu, že si zkrátka a dobře zdědit nic nezaslouží, nebo jej prostě zapomenu uvést, nemá toto moje rozhodnutí vliv na jeho postavení zákonného dědice, resp. na jeho povinný díl, kterého se mu musí tak jako tak dostat. Výši povinného dílu určuje § 1643, který ve svém druhém odstavci normuje, že pokud je nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí jedna čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Z výše uvedeného vyplývá, že jedinou možností, jak zabránit svému neposlušnému synáčkovi, popř. dceři v dědění, je použití institutu vydědění.

Důvody vydědění

Nový občanský zákoník v odstavci prvém a druhém § 1646 taxativně vyjmenovává pět důvodů, při jejichž naplnění lze nepominutelného dědice z práva na povinný díl vyloučit, nebo jej v jeho právu zkrátit. Šestý a zcela nový důvod, který hovoří o zadluženosti, či marnotratnosti nepominutelného dědice nalezneme v § 1647.            

1.důvod vydědění: Neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi

Prvním důvodem, pro který lze nepominutelného dědice zůstavitelem vydědit, je neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi. Pod pojem nouze lze zařadit i stáří. Nouzi lze definovat stavem, ve kterém zůstavitel nemá možnost, např. pro své pokročilé stáří, se sám o sebe postarat. Dále to může být stav, kdy je upoután na lůžko, či přijde o střechu nad hlavou. Povinností potomka je poskytnutí pomoci v právě nastalé nouzi. Pokud tak potomek neučiní, je zde dána možnost pro vydědění. V takovéto situaci je ovšem nutno zvažovat možnost a schopnost budoucího dědice se o svého rodiče postarat.

2.důvod vydědění: Neprojevený opravdový zájem

Druhý důvod vydědění je spatřován v chování nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Opravdový zájem si můžeme představit jako snahu o pravidelný styk zůstavitele s dědicem, trvalý zájem z jeho strany o zdravotní stav zůstavitele, o jeho životní problémy, nálady atd. Zájem musí být opravdu skutečný, nikoliv pouze předstírán na oko. Jednoduše řečeno, budoucí dědic by neměl projevovat lhostejnost. Zde je nutné si uvědomit, že vše se musí posuzovat individuálně a s přihlédnutím ke konkrétní situaci, k rodinným vazbám, počtu členů rodiny atd. Pokud potomci žijí na druhé straně světa než jejich rodiče, osobní návštěva jednou do roka, či telefonát jednou za měsíc lze považovat za dostatečné projevení zájmu na rozdíl od situace, kdy syn či dcera žijí v sousední obci svých rodičů.

3.důvod vydědění: Trestná činnost a zvrhlá povaha dědice

Třetí důvod, který může sloužit k vydědění, spatřujeme v odsouzení dědice pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Co si lze představit pod neurčitým pojmem „zvrhlé povahy“? V první řadě jednání, které je společensky zavrženíhodné a nepřípustné v podobě znásilnění, pohlavního zneužívání, vraždy, opakovaného násilí či týrání osob. Možná nás napadne otázka, co vedlo zákonodárce k použití konceptu „zvrhlá povaha.“ Poukaz na zvrhlou povahu umožňuje od sebe odlišit případy trestných činů, které si sankci dědického práva zasluhuje, aniž trestní sazba a uložený trest padají na váhu (chladnokrevná loupež nebo vražda, znásilnění, utýrání zůstavitelova zvířete), od případů, které pro vydědění nemohou mít rozumný význam (hospodská rvačka o děvče, exces z nutné obrany vysvětlitelný úzkostí napadeného, krádež z hladu apod).[1]

4.důvod vydědění: Vedení trvale nezřízeného života dědicem

Čtvrtým důvodem, který nám stanovuje § 1646, je vedení trvale nezřízeného života ze strany potomka, resp. dědice.  V praxi je poměrně složité definovat, co se skrývá pod pojmem trvale nezřízený život. Na první pohled by mělo být zřejmé, že se jedná např. o alkoholismus. Nemusí tomu ale tak býti pokaždé. Alkoholismus lze za určitých podmínek považovat za duševní poruchu, kterou je potřeba léčit.  Dalším příkladem může být prostituce. Sama o sobě také prostituce nemusí znamenat nezřízený život (např. pokud je provozována za účelem zajistit alespoň základní životní podmínky pro svoji rodinu). Co můžeme zcela jistě považovat za nezřízený život, je, díky judikatuře soudů, neplacení výživného na svého potomka. Pro každého jedince je představa nezřízeného života rozdílná, proto stejně jako v předchozích případech je zde obzvláště důležité posuzovat nezřízený život z objektivního hlediska, nikoliv jen ze subjektivního pohledu zůstavitele a přistupovat k jeho posouzení s přihlédnutím ke konkrétní situaci.

5.důvod vydědění: Zadlužení nebo marnotratnost dědice

Novinkou v problematice vydědění je možnost vydědit nepominutelného dědice, který je zadlužen, nebo si počíná tak marnotratně, že je zde shledána důvodná obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. Zde je režim vydědění jiný, než u výše uvedených případů, jelikož tento způsob lze použít pouze v případě, pokud má dědic potomky a to z velmi prostého důvodu. Pokud se zůstavitel rozhodne vydědit svého potomka pro marnotratnost či zadluženost, učinit to může pouze takovým způsobem, že tento povinný díl zůstaví dětem nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, tak poté jejich potomkům. Prakticky to znamená, že vyděděný syn či dcera nedostanou nic, ale to, co jim původně náleželo, má zůstavitel povinnost zůstavit jejich dětem, tedy svým vnoučatům, popř. pravnoučatům. Co se týká marnotratnosti, lze si pod ní představit tzv. život nad poměry. Drahé jídlo, pití, večírky, dovolené atd.

6.důvod vydědění: Dědická nezpůsobilost

Konečně posledním a i zcela novým důvodem vydědění, který nám nový občanský zákoník přináší, je možnost vydědit potomka, který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen.  Co se přesně rozumí dědickou nezpůsobilostí, to normuje § 1481, který stanoví, že z dědického práva je vyloučen ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul. Další důvody dědické nezpůsobilosti nalezneme v § 1482, jenž stanoví, že pokud probíhá v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic. Posledním důvodem je zbavení rodičovské odpovědnosti z důvodu jejího zneužívání či zanedbání.

Jak lze dědice vydědit? Pomocí prohlášení o vydědění!

Na tuto otázku nám poskytne odpověď § 1649, v jehož prvém odstavci je psáno, že prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť. To v praxi znamená, že vydědit lze buď soukromou listinou dle § 565 a § 1533 a násl. nebo listinou veřejnou dle § 567 a § 1537. Soukromou listinu lze pořídit holografně (vlastní rukou + vlastnoruční podpis) nebo alografně (jinak než vlastní rukou + vlastnoruční podpis a před dvěma svědky výslovné prohlášení o své vůli). Veřejnou listinou se rozumí notářský zápis. Výhoda veřejné listiny spočívá v neprokazování její pravosti a archivaci notářem.

Novinky v problematice vydědění

Nový občanský zákoník nabytím účinnosti přinesl do českého právního řádu poměrně značnou řadu inovací, které se i částečně dotýkají institutu vydědění. Kromě zavedení dvou nových důvodů, pro které lze vydědit svého potomka, určitě patří mezi zásadní změny i ustanovení uvedené v § 1646 v odstavci třetím, které zavádí nové pravidlo, že přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka. Toto pravidlo je ovšem dispozitivní a odlišnou vůli lze vyloučit. Pokud se ovšem nedožije vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí, kromě těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.

Další velmi důležitou novinku v sobě skrývá § 1648, podle kterého již zůstavitel nemusí důvod, pro nějž svého potomka vydědil v listině o vydědění uvést. Postačí, pokud zákonný důvod, pro který zůstavitel svého potomka zbavil dědictví, stále trvá a lze jej prokázat. Možná se tento způsob zdá býti na první pohled nepraktickým, ale činí se tak pouze z důvodu účelu vydědění, jenž spočívá ve zbavení nepominutelného dědice práva na povinný díl, nikoli ho denunciovat. Je tedy správné ponechat zůstaviteli na vůli, zda důvod vydědění uvede nebo tak neučiní.[2]

Nově se již výslovně připouští v § 1646 odstavci prvním pouhé zkrácení nepominutelného dědice na povinném dílu. To znamená, že zůstavitel se může rozhodnout, že svého potomka částečně potrestá a dědit bude pouze část toho, co by mu původně náleželo.

Zdroje:

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  • JUDr. Bednář V. Ph.D.: Dědické právo (přednáška) Olomouc, UPOL, 2. prosince 2013.
  • Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, v posledním znění po schválení nového občanského zákoníku Poslaneckou sněmovnou publikovaná na: http://www.psp.cz/

[1]Důvodová zpráva (konsolidovaná verze) k zákonu č. 89/2012 Sb., str. 408. Citováno dne 1. 3. 2014. Dostupné na: <http://obcanskyzakonik.justice.cz/texty-zakonu/>

[2] tamtéž

Nový občanský zákoník zavádí nové důvody vydědění
5 (100%) 3 hlas[ů]

Aktualizováno