Darování a nový občanský zákoník

Darování a nový občanský zákoník

S novým občanským zákoníkem doznává změn i hojně využívaný občanskoprávní institut, a sice darování. Pojďme se podívat, co nám přinese nová úprava, která je mnohem širší, než byla doposud v občanském zákoníku.

Pojem a podstata darování

Podstata darování tkví v tom, že dárce převede věc obdarovanému bezplatně do vlastnictví nebo slíbí tak učinit, a obdarovaný dar nebo slib přijme.

Závaznost slibu

Nový občanský zákoník zavádí závaznost slibu, kdy dárce je zavázán k odevzdání daru. Pokud darovací smlouva nevznikne, není ten, kdo darovací slib učinil, právně zavázán darovat. I tak má však příjemce slibu právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v očekávání daru, pokud slibující slib nedodrží. Vzhledem k dobrovolnosti, na kterém darování stojí, zákonodárce vyloučil povinnost dárce platit úroky z prodlení – obdarovaný tak může požadovat pouze onen dar.

Předmět darování

Dárce může darovat i všechen svůj současný majetek. V případě budoucího majetku pak nanejvýš polovinu. Pokud chce dárce darovat jednotlivou věc (či více věcí určených druhem a množstvím), kterou nemá, musí se ve smlouvě zavázat, že ji opatří.

Forma

Písemná forma se u darovací smlouvy vyžaduje vždy, je-li předmětem daru věc zapsaná ve veřejném seznamu (např. nemovitosti v katastru nemovitostí).

Darování vs. společenské úsluhy

Za darování se nepovažují plnění z pouhé společenské úsluhy. U společenské úsluhy chybí vůle stran se právně vázat (např. pokud vnuk vynáší odpadky, prarodiče jej nebudou moci k vynášení odpadků donutit, pokud s tím vnuk kvůli svým jiným zájmům přestane).

Odstoupení od smlouvy

Na dárci nelze spravedlivé požadovat, aby obdarovaného obohatil, pokud se následně z jeho strany změní poměry tak, že by darování vážně ohrozilo jeho výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti – tedy nastane-li po uzavření smlouvy nepředvídatelná událost (např. vážné onemocnění). Dárce má pak možnost od smlouvy odstoupit, změní-li se podstatně okolnosti měnící životní podmínky jeho nebo jeho rodiny. To je však možné pouze nebylo-li ještě plněno nebo dáno celé plnění.

Darování na případ smrti

Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje jako odkaz. Rozdíl pak mezi darováním a odkazem je, že odkaz je odvolatelný, zatímco při darování pro případ smrti dar odvolat nelze. Pro úplnost je nutno připomenout, že darovat pro případ smrti v úpravě minulé nebyla.

Podmínky, příkazy a vedlejší ustanovení

Darovací smlouvu mohou provázet různé podmínky a vedlejší ustanovení – dar může být poskytnut i za určitým účelem ve smlouvě ujednaným, může být darováno pod podmínkou, s časovým omezením apod. Pokud se obdarovaný zaváže splnit ve smlouvě dárcům příkaz (např. že obdaruje další osobu), pak dárce není oprávněn domáhat se splnění příkazu, pokud sám nesplnil. Jedná se o povinnost majetkovou – mohou se toho pak domáhat i dárcovi dědicové.

Darování věci cizí

Pokud dal dárce obdarovanému vědomě věc cizí, má obdarovaný právo na náhrady škody, která mu v této souvislosti vznikla.

Osoba omezená ve svéprávnosti

Tato osoba může darovat a přijmout dar malé hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý.

Dobrovolnost darování

U darování se klade důraz na jeho dobrovolnost. Proto darování osobě, která provozuje zařízení poskytující zdravotnické nebo sociální služby či osobě spravující tato zařízení, popř. zaměstnanci, je neplatné, pokud k němu došlo v době, kdy byl dárce v péči takového zařízení nebo jinak přijímal jeho služby. Neplatnosti se pak může dovolat pouze dárce, jedná se o neplatnost relativní.

Odvolatelnost a neodvolatelnost daru

Dar je zásadně neodvolatelný. Jsou však stanoveny výjimky, kdy lze dar odvolat. Dar lze odvolat pro nouzi – pokud později dárce upadl nezaviněně do takové nouze, že nemá na vlastní nutnou výživu nebo na nutnou výživu osob, k nimž má vyživovací povinnost. Jedná se o osobní právo dárce, s jeho smrtí zaniká, ledaže by je uplatnil ještě před smrtí (pak je mohou uplatnit i ti, k nimž je dárce vyživovací povinností zavázán). Dar je možné odvolat také pro hrubý nevděk obdarovaného vůči dárci. Lhůta pro odvolání daru je zkrácena na dobu jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil. Pokud se o tom dárce dozví později, pak běží ode dne, kdy se to dozvěděl. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Při odvolání daru má obdarovaný vydat, co z daru ještě má, anebo obohacení, které z daru získal. Z tohoto pravidla jsou dvě výjimky. Prvá jde ku prospěchu obdarovaného, když povinnost nemusí zasáhnout celý prospěch daru, protože je zároveň omezena rozsahem potřeby nutné výživy oprávněných osob. Druhá výjimka jde ku prospěchu dárce – pokud byl odvolán dar pro nevděk, má pak dárce právo na vrácení celého daru.

Mgr. Veronika Dvořáková

Image courtesy of cooldesign at FreeDigitalPhotos.net

Darování a nový občanský zákoník
Jak se Vám líbil článek?