Vymysleli jste originální postup pro pečení koláčů. Jenže konkurence se snaží zjistit, jak dosáhnout stejně vláčného těsta. Existuje nějaká právní ochrana receptury? Bohužel, většina českých firem stále neví, jak ochránit know how, tzn. své inovace, unikátní postupy, znalosti a dovednosti. Přitom alespoň základní orientace v duševním právu a ochrana know-how jsou předpoklady pro konkurenceschopnost a úspěch na národním i zahraničním trhu.
Pojem know how
Co je know-how? Výraz pochází z angličtiny a znamená „jak na to“. Zahrnuje různé znalosti, zkušenosti, vědomosti a praktické návody, které pomáhají tomu, kdo je vlastní, aby dosáhl svého cíle, například získal konkurenční výhodu na trhu.
Know how můžeme vnímat jako součást duševního vlastnictví, stejně jako jsou patenty či ochranné známky. Může jít např. o různé vynálezy, které by neobstály v patentovém řízení, receptury, designy apod.
Jeho definici však v českém právu nenajdeme. Lze se opírat o nařízení EU č. 330/2010 č. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě. To pod pojmem know how rozumí „tajný, podstatný a identifikovaný celek praktických nepatentovaných informací, které jsou výsledkem zkušeností dodavatele a jsou jím otestovány“.
Know how a obchodní tajemství
Know how může být součástí např. autorského či vědeckého díla. Může se také stát obsahem obchodního tajemství. To podle § 504 občanského zákoníku tvoří „konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení“.
Z definice je patrné, že ne všechno know how může být obchodním tajemstvím. Některé jeho části nebude možné označit za konkurenčně významné či ocenitelné. Obchodní tajemství můžeme tedy považovat pouze za určitou podmnožinu know how.
Ochrana obchodního tajemství leží z velké části na bedrech vlastníka, který se musí sám aktivně snažit, aby nedošlo k jeho zveřejnění. Měl by proto obchodní tajemství identifikovat, nechat ocenit a v rámci společnosti nastavit postup, jak bude jeho obsah utajován.
Pokud někdo neoprávněně sdělí, zpřístupní nebo využije pro sebe či jiného obchodní tajemství, dopouští se nekalé soutěže. Půjde zejména o zaměstnance, ale i o osoby, které získaly obchodní tajemství nezákonnou cestou.
Vlastník obchodního tajemství může uplatnit různé nároky u soudu, např. požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení.
Ochrana know how zaměstnavatele
V dnešní době mají zaměstnavatelé často části svého know how uložené elektronicky, ať už online na různých cloudech, nebo ve firemních počítačích. O cenné informace tak mohou přijít mnohem snadněji než v „dobách papírových“.
Jistě vás jako první napadne krádež dat pomocí hackerského útoku. Ještě častěji však dojde k úniku skrze zaměstnance, ať už přímo úmyslně nebo z nedbalosti. Zaměstnanci často používají firemní zařízení k soukromým účelům, nedávají si pozor při zadávání hesel, omylem zašlou citlivé údaje na špatnou e-mailovou adresu apod. Zákoník práce proto obsahuje ustanovení o náhradě škody způsobené zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkonů.
Pro zaměstnavatele je však velmi složité prokázat způsobenou škodu a vymoci po zaměstnancích její náhradu. Nejdůležitější je proto preventivní ochrana know how.
Konkurenční doložka
Největší problém pro zaměstnavatele představují odcházející zaměstnanci, kteří jsou s know-how společnosti obeznámeni nebo je dokonce pro společnost vytvořili. Řešením je tzv. konkurenční doložka, ve které se zaměstnanec zavazuje, že po nějakou dobu (nejvýše jeden rok) nebude pracovat či podnikat v oblasti, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele a měla by vůči němu soutěžní povahu.
V případě porušení zaplatí zaměstnanec zaměstnanci smluvní pokutu. Zaměstnavatel zaměstnanci poskytne za konkurenční doložku přiměřené peněžité vyrovnání.
Prodej know how
Stejně jako jiné duševní vlastnictví, i know how je možné přenechat k užívání třetí osobě na základě licenční smlouvy. Při uzavření výhradní licence ji nesmí poskytovatel po stanovenou dobu dále nabízet třetím osobám, a pokud si strany výslovně nesmluví, ani sám poskytovatel by neměl know how dále využívat. U nevýhradní licence je možné poskytovat know how neomezeně dál.
V případě, že jde o výhradní licenci, musí mít licenčně smlouva písemnou formu. Mít vše vyjasněno na papíře však doporučujeme vždy.
Licence může být uzavřena na dobu určitou i neurčitou. Licenční smlouva musí obsahovat podstatné náležitosti podle občanského zákoníku. V prvé řadě by v ní mělo být uvedeno, kdo je poskytovatel a kdo nabyvatel licence, a co je přesně předmětem licence. Zde je potřeba definovat a popsat poskytované know how.
Strany by měly vědět, jaké znalosti a dovednosti know how zahrnuje, a kdo může případně podat návrhy na ochranu jiných práv duševního vlastnictví, jichž se může know how stát součástí. Strany by si měly také sjednat, jak postupovat v případě vylepšení know how jednou ze stran.
Odměna za know how nemusí být přímo stanovena. Pokud se strany ve smlouvě neshodnou na částce, hradí se cena obvyklá. Licence může být poskytnuta ale i bezúplatně. Pokud poskytujete licenci za úplatu, je vhodné si sjednat nejen výši poplatku, ale i podmínky placení.
Použité právní předpisy
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon
