Právní omyly dnešní doby

V tomto článku se nebudu, na rozdíl od těch minulých, zaměřovat pouze na jednu oblast práva. Vyberu pár opakujících se situací, se kterými se ve své praxi setkáváme – pojmenoval jsem je právní omyly dnešní doby.

1. právní omyl: Podnájem není nájem

„Jsem v podnájmu.“

Věřte, nebo ne, ale v podnájmu není dnes skoro nikdo.

Je třeba rozlišovat nájemní a podnájemní vztah. Nájemce je ten, který si najímá věc od vlastníka a podnájemní vztah pak vzniká tak, když nájemce uzavře další nájemní smlouvu právě s podnájemcem. Vzniká tak řada – vlastník – nájemce – podnájemce. Platí, že podnájemní vztah lze založit jen se souhlasem vlastníka. Na rozdíl od nájemce má podnájemce podstatně méně práv.

2. právní omyl: I v oddlužení se musí platit

„Vyhlásím osobní bankrot a zbavím se všech dluhů.“

Takové tvrzení je správné pouze do určité míry. Osobní bankrot, resp. úpadek, je stav, kdy má člověk tolik závazků u více věřitelů, že je není schopen splácet řádně a včas. Vyhlášením osobního bankrotu se pak rozumí podání insolvenčního návrhu, kterým se zahajuje insolvenční řízení. Pokud se budu držet pouze „osobního bankrotu“, pak je cílem takového člověka, aby mu soud povolil oddlužení. Proto, aby se člověk takzvaně zbavil všech závazků finančního charakteru, je ale třeba, aby za dalších 5 let zaplatil minimálně 30 % ze svých závazků všem věřitelům, kteří se přihlásí během insolvenčního řízení.

Nestačí tedy „vyhlásit bankrot“, ale též splnit podmínky oddlužení.

3. právní omyl: Výpověď nájemci při změně vlastníka věci

„Zdědil jsem byt/pozemek, tak můžu dát výpověď nájemci.“

To, že nabudete dědictví, neznamená, že jste pánem všeho. Nájemce je v takovém případě chráněn téměř stejně, jako když byl jeho pronajímatelem původní vlastník. Zásadně platí, že nový nabyvatel vstupuje do práva a povinností svého předchůdce, zdědí též i onen nájemní vztah.

4. právní omyl: Nepřebírání pošty

„Já všechny ty dopisy hned vyhazuju.“

Jednou z největších hloupostí je nepřebírání pošty. Stanovit povinnost Vám může direktivně pouze stát a jedině na základě zákona. Právní předpis také určuje, že o stanovení povinnosti musíte být informováni, stejně tak o jejím projednání a možnosti opravného prostředku (odvolání aj.).

Nepřebíráním pošty se vystavujete značnému riziku zmeškání možnosti se bránit. Následek pak může být fatální. Práce úředníka, advokáta i exekutora na druhé straně totiž něco stojí. Kdo si nepřebírá poštu, nemá informace, kdo nemá informace, nemůže si pak stěžovat, jak dopadl.

5. právní omyl: Hlídejte si lhůty a doby

„A kdy Vám to přišlo?“ „To nevím.“

Pokud je Vám doručen dopis, ve kterém je stanovena lhůta pro vyjádření či je možný jakýkoliv jiný úkon, je třeba si poznamenat datum, kdy jste takový dopis převzali. Zmeškání lhůty k reakci s sebou nese stejně jako nepřebírání pošty zásadní následky.

6. právní omyl: Já sám a nejlíp

„Já jsem si myslel, že to zvládnu sám.“

Když si nejste jisti tím, co děláte, obraťte se na odborníka. Platí to snad ve všech odvětvích. Profesionál je tu od toho, aby Vám poradil a vysvětlil možná rizika, která Vy bez něj zjistíte, až když je pozdě.

7. právní omyl: Já to ani nečetl

„Tu smlouvu jsem celou nečetl, a podepsal.“

Jak bylo uvedeno shora, povinnost může stanovit soud nebo jiný státní orgán, pokud k tomu má pravomoc danou mu zákonem. Stejně tak na sebe můžete vzít povinnost Vy tehdy, pokud se svým jednáním, tzn. svým osobním projevem vůle, zavážete smluvně k plnění jakékoliv povinnosti. Listiny je tedy dobré číst celé a tehdy, když jejímu obsahu dobře nerozumíte (nejčastější chyby při uzavírání smluv), poradit se s odborníkem.

8. právní omyl: Ručení nic neznamená

„Já jsem jenom ručitel.“

Ručení je jednou z možností, jak zajistit plnění závazku dlužníka. Pokud byste měli někomu ručit, zvažte komu a za jakých podmínek. Ručitel je totiž povinen plnit v případě, když dlužník řádně a včas věřiteli neplní.

Image courtesy of Iosphere / FreeDigitalPhotos.net

Právní omyly dnešní doby
5 (100%) 1 hlas[ů]