Právní svět může být někdy komplikovaný. Možná právě proto vzniká v oblasti práva mnoho mýtů. Pokud některým ale opravdu věříte, můžete se dostat do velkým problémů, které sami vyřešíte jen těžko. Se kterými omyly se v praxi nejčastěji setkáváme? A věříte jim také?

1. právní omyl: Podnájem není nájem

„Jsem v podnájmu.“

Věřte, nebo ne, ale v podnájmu není dnes skoro nikdo.

Je třeba rozlišovat nájemní a podnájemní vztah. Nájemce je ten, který si najímá věc od vlastníka (pronajímatele) a podnájemní vztah pak vzniká tak, když nájemce uzavře další nájemní smlouvu právě s podnájemcem. Vzniká tak řada – pronajímatel – nájemce – podnájemce. Platí, že podnájemní vztah lze založit jen se souhlasem vlastníka. Na rozdíl od nájemce má podnájemce podstatně méně práv.

Zda se jedná o nájem či podnájem musíte rozlišovat i při uzavírání nájemní a podnájemní smlouvy.

2. právní omyl: I v oddlužení se musí platit

„Vyhlásím osobní bankrot a zbavím se všech dluhů.“

Takové tvrzení je správné pouze do určité míry. Osobní bankrot, resp. úpadek, je stav, kdy má člověk tolik závazků u více věřitelů, že je není schopen splácet řádně a včas. Vyhlášením osobního bankrotu se pak rozumí podání insolvenčního návrhu, kterým se zahajuje insolvenční řízení. Pokud se budu držet pouze „osobního bankrotu“, pak je cílem takového člověka, aby mu soud povolil oddlužení. Proto, aby se člověk takzvaně zbavil všech závazků finančního charakteru, je ale třeba, aby za dalších 5 let zaplatil minimálně 30 % ze svých závazků všem věřitelům, kteří se přihlásí během insolvenčního řízení.

Nestačí tedy „vyhlásit bankrot“, ale též splnit podmínky oddlužení.

3. právní omyl: Výpověď nájemci při změně vlastníka věci

„Zdědil jsem byt/pozemek, tak můžu dát výpověď nájemci.“

To, že nabudete dědictví, neznamená, že jste pánem všeho. Nájemce je v takovém případě chráněn téměř stejně, jako když byl jeho pronajímatelem původní vlastník. Zásadně platí, že nový nabyvatel vstupuje do práva a povinností svého předchůdce, zdědí také i onen nájemní vztah.

4. právní omyl: Nepřebírání pošty

„Já všechny ty dopisy hned vyhazuju.“

Jednou z největších hloupostí je nepřebírání pošty. Stanovit povinnost vám může direktivně pouze stát a jedině na základě zákona. Právní předpis také určuje, že o stanovení povinnosti musíte být informováni, stejně tak o jejím projednání a možnosti opravného prostředku (odvolání aj.). Je proto potřeba si poštu hlídat, aby vám něco neuniklo.

Pokud jste například účastníci soudního řízení a nestihnete podat odvolání, nebudete se už  moci bránit řádnými opravnými prostředky. Výjimkou je, že vám v přebírání pošty zabránily opravdu závažné okolnosti. Určitě ale ne vaše lehkomyslnost.

Nepřebíráním pošty se vystavujete značnému riziku zmeškání možnosti se bránit. Následek pak může být fatální. Práce úředníka, advokáta i exekutora na druhé straně totiž něco stojí. Kdo si nepřebírá poštu, nemá informace, kdo nemá informace, nemůže si pak stěžovat, jak dopadl.

5. právní omyl: Hlídejte si lhůty a doby

„A kdy Vám to přišlo?“ „To nevím.“

Pokud je vám doručen dopis, ve kterém je stanovena lhůta pro vyjádření či je možný jakýkoliv jiný úkon, je třeba si poznamenat datum, kdy jste takový dopis převzali. Zmeškání lhůty k reakci s sebou nese stejně jako nepřebírání pošty zásadní následky.

Zjistěte si také, zda k poslednímu dni stanoveného období musí váš projev vůle (např. dopis, vysvětlení, žaloba apod.) dojít druhé straně, nebo stačí, že jste jej odeslali.

6. právní omyl: Já sám a nejlíp

„Já jsem si myslel, že to zvládnu sám.“

Když si nejste jisti tím, jak postupovat, obraťte se na odborníka. Platí to snad ve všech odvětvích a v právu obzvlášť. Profesionál je tu od toho, aby vám poradil a vysvětlil možná rizika, která vy bez něj zjistíte, až když je pozdě. Možná vás překvapí, že právní služby nejsou cenově nedostupné. Vyhledejte proto právní pomoc včas a ušetřete si zbytečné problémy.

7. právní omyl: Já to ani nečetl

„Tu smlouvu jsem celou nečetl, a podepsal.“

Jak bylo uvedeno shora, povinnost může stanovit soud nebo jiný státní orgán, pokud k tomu má pravomoc danou mu zákonem. Stejně tak na sebe můžete vzít povinnost vy tehdy, pokud se svým jednáním, tzn. svým osobním projevem vůle, zavážete smluvně k plnění jakékoliv povinnosti. Listiny je tedy dobré číst celé a tehdy, když jejímu obsahu dobře nerozumíte (nejčastější chyby při uzavírání smluv), poradit se s odborníkem.

Svým podpisem smlouvy stvrzujete, že jste se s jejím obsahem seznámili a souhlasíte s ním. Po podpisu už nemůžete namítat, že jste si smlouvu vlastně nepřečetli a nevíte, jaké povinnosti z ní pro vás plynou.

8. právní omyl: Ručení nic neznamená

„Já jsem jenom ručitel.“

Ručení je jednou z možností, jak zajistit plnění závazku dlužníka. Pokud byste měli někomu ručit, zvažte komu a za jakých podmínek. Ručitel je totiž povinen plnit v případě, když dlužník řádně a včas věřiteli neplní. Pokud budete za dlužníka ručit například svým domem a ten svůj závazek nesplní, můžete o střechu nad hlavou přijít.

4.5/5 - hodnocení čtenářů