Každý zaměstnavatel je povinen se svým novým zaměstnancem uzavřít pracovní smlouvu. Suchou právnickou mluvou je pracovní smlouva dvoustranný právní úkon, který obsahuje shodný a souhlasný projev vůle zaměstnavatele a zaměstnance směřující ke vzniku pracovního poměru. Co musí pracovní smlouva obsahovat, stanoví zákoník práce.
Pracovní smlouva dle zákoníku práce
Z ustanovení zákoníku práce se také dozvíte, které náležitosti pracovní smlouvy jsou obligatorní, tedy povinné, a u kterých záleží na dohodě obou stran. Je dobré si zapamatovat, že pracovní smlouva musí obsahovat tři podstatné náležitosti, bez nichž by smlouva nebyla platná a pochopitelně nesmí chybět podpis obou smluvních stran. Povinné náležitosti jsou:
- druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
- místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
- den nástupu do práce.
Druh práce
Druh práce je zřejmě nejdůležitější pojmový znak, který charakterizuje pracovní smlouvu. Zaměstnavatel je povinen a současně i oprávněn zaměstnanci přidělovat pouze práci v rámci sjednaného druhu práce. Tomu odpovídá povinnost zaměstnance tyto práce vykonávat.
Jiné práce je zaměstnance povinen vykonávat výjimečně jen v případech a za podmínek stanovených zákoníkem práce pro převedení na jinou práci.
Druh úvazku vymezuje okruh pracovních úkolů, které je zaměstnance podle pokynů zaměstnavatele povinen vykonávat osobně. Tento pojem by měl stručně a výstižně definovat, které činnosti bude zaměstnanec vykonávat. Nemusí být vymezen jen jako určitá pracovní funkce či zařazení, ale také jako soubor činností. Může být určen šířeji a potom zaměstnavatel většinou blíže upřesní druh práce v pracovní náplni, ale i úžeji podle potřeb zaměstnavatele či požadavku zaměstnance. Například „řidič autobusu MHD“ je užší specifikace než „řidič motorového vozidla“.
Podle okolností je možné dohodnout i dva nebo více druhů práce, a to například vzhledem k potřebě menšího rozsahu určité práce.
Místo výkonu práce
Zákon přesně nevymezuje s jakou přesností musí být tato náležitost definována. Také lze sjednat, že zaměstnanec bude mít více než jedno místo výkonu práce. Význam této náležitosti spočívá v tom, že zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v jiném místě než je sjednáno v pracovní smlouvě. Může být určeno velmi úzce, nebo šířeji. Může to být jak konkrétní pracoviště, tak i sídlo zaměstnavatele, obec, kraj, území ČR, provozovny v ČR apod. Pokud se zaměstnanec ve smlouvě zaváže k výkonu práce v rámci široce sjednaného místa výkonu práce, nebude zaměstanavatel potřebovat souhlas k přeložení např. do jiné provozovny v jiném městě apd.
Sjednání místa výkonu práce je významné i v souvislosti s poskytováním cestovních náhrad. Pokud bude v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce šířeji než jedna obec, je vhodné současně samostatně sjednat i pravidelné pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad.
Den nástupu do práce
Pracovní poměr vznikne teprve sjednaným dnem nástupu do práce, a to i když zaměstnanec v tento den do práce nenastoupí. V takovém případě může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit, pokud zaměstnanci v nástupu nebránila překážka v práci nebo se zaměstnavatel do týdne o ní nedozví.
Odstoupení od pracovní smlouvy musí být provedeno písemně a může být sjednáno přímo v pracovní smlouvě. Je ale možné ho využít jen dokud zaměstnanec nenastoupí do práce. V praxi se to týká pracovních smluv s odloženým nástupem do práce. Odstoupením se pracovní smlouva ruší od jejího počátku.
Fakultativní náležitosti pracovní smlouvy
Vedle povinných náležitostí mohou být sjednány i některé nepovinné-fakultativní náležitosti. Vzor pracovní smlouvy si můžete prohlédnout zde a doplnit dle vlastních potřeb. Vzory uvádí obvyklá ujednání, která závisí na vzájemné vůli obou smluvních stran. Jejich sjednání nemůže být změněno nebo navrženo jednostranně:
Zkušební doba
Zkušební doba nesmí být delší než 3 měsíce od vzniku pracovního poměru a 6 měsíců pro vedoucí zaměstnance. Zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována, nesmí být delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru a vždy musí být sjednána písemně
Doba trvání pracovního poměru
Nebyla-li sjednána doba trvání pracovního poměru, jde o pracovní poměr na dobu neurčitou. Je-li sjednána pracovní smlouva na dobu určitou, nesmí sjednaná doba přesáhnout délku tří let a opakovat se smí maximálně 2x. Pokud zaměstnavatel po ukončení doby určité dále přiděluje zaměstnanci práci, ze smlouvy se automaticky stává pracovní smlouva na dobu neurčitou i bez písemného podkladu.
K dalším obvyklým ujednáním patří mzdové podmínky, pracovní doba, délka a způsob čerpání dovolené, ujednání o hmotné odpovědnosti, mlčenlivosti, konkurenci nebo podmínkách GDPR.
Pracovní vztah nemusí zaměstnavatel zakládat pouze pracovní smlouvou. Pro práci menšího či méně intenzivního rozsahu je možné založit spolupráci dohodou o pracovní činnosti (DPČ) či dohodou o provedení práce (DPP).
