Rozdíl mezi výpovědí a odstoupením od smlouvy

zánik smlouvy

Víte, jakým způsobem můžete ukončit nevýhodnou smlouvu? V obecné řeči se často zaměňuje výpověď smlouvy a odstoupení od smlouvy. V tomto článku se zaměříme na to, v čem spočívá jejich rozdíl, a kdy se jednotlivé právní instituty používají.

Jak zanikají smlouvy?

Občanský zákoník se zániku závazků věnuje v ustanoveních § 1908 až § 2009. Nejoptimálnějším způsobem, jak smlouva mezi stranami zanikne, je její splnění. Strany smlouvy tedy učiní to, k čemu se zavázaly (např. jeden dodá zboží a druhý za něj zaplatí). Občanské právo ostatně stojí na zásadě, že „smlouvy se mají plnit“.

Vždycky však situace tak ideální není. Občas se objeví skutečnosti, které zabrání jejímu splnění, například plnění se stane nemožným, nebo jedna ze stran smlouvy zemře a závazek byl nutně spojen s její osobou. Některé smlouvy jsou také uzavírány na dobu určitou. Po uplynutí času pak zaniknou samy od sebe.

Dohoda stran

Pokud již ani jedna strana smlouvy na závazcích nelpí, mohou se dohodnout na jejím ukončení.

Věřiteli a dlužníkovi nic nebrání v tom, aby si smluvili nějaké náhradní plnění, domluvili se na změně smlouvy nebo na tom, že ji úplně zruší. Dohoda je vždy podmíněna souhlasem všech zúčastněných. Věřitel může také přikročit k prominutí dluhu. Předpokládá se, že dlužník s prominutím souhlasí, pokud výslovně neuvede svůj nesouhlas.

Většinou však stojí za zánikem smlouvy chování věřitele či dlužníka. Jak je tomu v případě, že se chce ze smlouvy vyvázat jen jedna ze stran? V takovém případě existují dva právní instituty: odstoupení od smlouvy a výpověď.

Odstoupení od smlouvy

Jedná se o jednostranný úkon strany smlouvy. K jeho platnosti je potřeba, aby došlo k doručení odstoupení od smlouvy druhému účastníkovi vztahu. Není tedy vyžadován jeho souhlas.

Odstoupením se závazek zrušuje od počátku. To znamená, že smlouva nejen, že zaniká od chvíle, kdy k odstoupení došlo, ale i zpětně od jejího uzavření. Žádná ze stran proto nemusí plnit nic, co bylo ve smlouvě stanoveno, a kdyby již něco plnila, musí jí to druhá strana vrátit. V opačném případě by se jednalo o bezdůvodné obohacení.

Protože však má odstoupení od smlouvy účinky i do minulosti, je možné jej uplatnit pouze, pokud si ho strany předem sjednají. Ve smlouvě si můžete sjednat i tzv. odstupné. To znamená, že smlouva se zrušuje, pokud zaplatíte určitou sjednanou částku.

Druhou možností, kdy můžete přikročit k odstoupení od smlouvy je situace, kdy ho dovoluje zákon. Pokud sjednáno není ani nejsou splněny zákonné podmínky, jedná se o neoprávněné odstoupení od smlouvy.

Specifické případy odstoupení od smlouvy

Obecně platí, že pokud je smlouva porušena podstatným způsobem, může strana, která své závazky neporušila od smlouvy odstoupit. U jednotlivých smluv však může platit specifické pravidlo. Např. odstoupení od smlouvy o dílo je možné v případě, že zhotovitel neodstraní v přiměřené lhůtě vady na věci či je odstranit odmítne.

Široká práva mají spotřebitelé, např. v případě smluv uzavíraných distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory. Pokud si objednají zboží online, mají právo nejen na vrácení zboží, ale i na vrácení poštovného při odstoupení od smlouvy.

Mohou si strany naopak sjednat zákaz odstoupení od smlouvy, i když je ze zákona možný? Občanský zákoník toto umožňuje pouze u právnických osob. Podnikatelé tak nemohou do obchodních podmínek vložit ustanovení, že spotřebitel od smlouvy odstoupit nemůže.

Vzor odstoupení od smlouvy

Vzor odstoupení od smlouvy lze nalézt na internetu. Dejte si však pozor na to, aby odpovídal vašim potřebám. Důvod odstoupení v zásadě nemusíte sdělovat, bylo by však vhodné napsat, zda jsou splněny podmínky odstoupení od smlouvy. Odstoupení zašlete druhé straně nejlépe doporučeným dopisem, abyste měli v případě sporu v ruce důkaz, že k odstoupení skutečně došlo.

Výpověď smlouvy

Výpověď je také jednostranným zrušením smlouvy, ke kterému je možné přikročit, pokud si to strany předem ujednaly, nebo pokud tak stanoví zákon. Podobně jako u odstoupení není k podání výpovědi třeba souhlas druhé strany.

Využívá se zejména u smluv na dobu neurčitou, kdy plnění trvá či se opakuje. Příkladem může být například výpověď smlouvy pojištění, vypovězení nájmu či vypovězení obchodní spolupráce (můžete využít vzor výpovědi smlouvy o spolupráci i vzory pro další případy). Naopak, výpověď smlouvy o dílo možná nebude, pokud si ji strany zvlášť nedohodnou.

Obecně lze smlouvy na dobu neurčitou zrušit výpovědí ke konci kalendářního čtvrtletí. Výpověď je třeba podat alespoň tři měsíce předem.

Na rozdíl od odstoupení se výpovědí zrušují pouze účinky smlouvy do budoucna. Účinky výpovědi nastanou buď jejím doručením druhé straně, nebo uplynutím výpovědní lhůty.

Obecně nemusí být ve výpovědi uveden její důvod. V některých případech, které stanoví zákon, je však nutné jej popsat, jinak by byla výpověď neplatná. Forma výpovědi taktéž není obecně stanovena, ústní výpověď smlouvy však u většiny smluvních typů není možná.

Specifické případy výpovědi

Institut výpovědi je zakotven také v jiných právních předpisech. Jedná se např. o výpověď z pracovního poměru, výpověď smlouvy s dodavatelem energií či výpověď smlouvy s mobilním operátorem. U spotřebitelských smluv mají často obchodníci vzory, na kterých výpověď podat (např. výpověď smlouvy T-mobile či výpověď smlouvy O2). Nicméně, spotřebitel není povinen tyto formuláře pro podání výpovědi využít.