Snad každý z nás si někdy říkal, jaké by to bylo, kdyby mu na účtu náhle přistálo pár milionů. Určitě si dokážeme představit, co bychom s takovými penězi dělali. Někdo by si pořídil nový dům nebo procestoval celý svět. Však co, přece se mi nemůže nic stát, ty peníze mi někdo poslal, já je neukradl. Jenže ve skutečnosti nám peníze nepatří. Vzniklo bezdůvodné obohacení.
Co je bezdůvodné obohacení a jak se bránit? Co lze dělat? Praktické rady jsme sepsali do přehledného článku.
Co je bezdůvodné obohacení?
Již ve starém Římě platily určité obecné principy chování, které ovlivňovaly společenské vztahy a některé z nich přetrvaly v právu dodnes. Např. latinské „honeste vivere, neminem laedere, suum cuique tribuere“ (znamená čestně žít, nikomu neškodit a každému dát, co jeho jest), z čehož vychází i dnešní právo.
Bezdůvodné obohacení upravuje nový občanský zákoník od ustanovení § 2991. V jeho základu stojí pravidlo, že pokud se někdo obohatil na úkor jiného bez spravedlivého důvodu, musí mu zpátky toto obohacení vydat.
K bezdůvodnému obohacení může docházet v několika situacích:
Plnění bez právního důvodu
Nejčastější příčina bezdůvodného obohacení. Nastává, když ochuzená strana jedná v omylu. Představme si, že chceme někomu zaplatit za zboží převodem na účet. Omylem však zadáme jiné číslo bankovního účtu. Následně pak může nastat buď to, že číslo účtu neexistuje (v takovém případě není co řešit a peníze se nám vrátí zpět), nebo i to, že peníze dojdou na účet úplně jiné, třetí osobě. Místo věřiteli jsme tedy omylem plnili náš dluh někomu jinému.
Plnění z právního důvodu, který odpadl
Jde o situaci, kdy dříve existoval právní důvod plnění (například smlouva), ten následně odpadl (například došlo k odstoupení od smlouvy), ale přesto došlo k plnění.
Protiprávní užití cizí hodnoty
Při protiprávním užití cizí hodnoty jde o získávání majetkového prospěchu nepoctivým způsobem, například v rozporu s právem nebo s dobrými mravy. Může jít o profitování z trestné činnosti, nedovolené podnikání apod.
Za obohaceného plnil někdo jiný, i když měl plnit sám
Plnění za jiného znamená, že se obohacený zbaví dluhu, tedy nic nezíská, ale neoprávněně nic neztratí, i když by měl.
Co je třeba vydat při bezdůvodném obohacení?
Pokud získáme něco neoprávněně, je potřeba tuto věc vrátit zpátky osobě, na jejíž úkor jsme ji získali (tzn. ochuzenému).
Občanský zákoník rozlišuje mezi poctivým a nepoctivým příjemcem. Za poctivého příjemce můžeme považovat osobu, která má z přesvědčivého důvodu za to, že jí majetkový prospěch náleží. Rozdíl spočívá v tom, že poctivý příjemce je povinen vydat to, co z majetku trvá při uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení.
Obohacený, který nebyl v dobré víře, musí vydat všechno, co obohacením nabyl. Do toho se počítají i plody a užitky. Musí také nahradit užitek, který by ochuzený získal, kdyby k bezdůvodnému obohacení nedošlo.
Pokud nelze vrátit přesně předmět bezdůvodného obohacení, musí příjemce zaplatit ochuzenému peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny předmětu.
Co když nechce obohacený bezdůvodné obohacení vydat?
V takové situaci se bude muset ochuzená strana obrátit na soud s žalobou na vydání bezdůvodného obohacení. Musí tak učinit v promlčecí lhůtě. Ta činí tři roky od chvíle, kdy se ochuzený o bezdůvodném obohacení (resp. o osobě, která se obohatila) dověděl. Po uplynutí deseti let u obohacení v dobré víře nebo po patnácti letech od úmyslného bezdůvodného obohacení však bude žaloba zamítnuta.
Kdy se bezdůvodné obohacení nemusí vracet?
Jedná se o situace, kdy byl splněn dluh a to i předčasně, pokud nebylo uplatněno právo, které být uplatněno mohlo, nebo pokud jedna osoba učinila něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí. Také dlužník, který uhradil svůj dluh, i kdyby byl promlčený, nežalovatelný nebo neplatný, protože není učiněn v předepsané formě, nemůže chtít, aby mu plnění věřitel vrátil.
Vráceno nemusí být ani vědomě poskytnuté obohacení. Ochuzený věděl, že nemusí nic obohacené strany poskytnout, ale přece to udělal (například za něj zaplatil tajně dluhy, poslal mu šperky apod.).
Bezdůvodným obohacením pak vůbec není plnění, které je podepřeno právním důvodem. Typickým příkladem je např. darovací smlouva. Na rozdíl od obohacení zde existuje vztah mezi dárcem a obdarovaným, kdy obdarovaný dar přijímá. V případě vědomě poskytnutého obohacení o tom však druhá strana nevěděla.
Rada na závěr
Pokud by vám přišla na účet platba, o jejímž původu či důvodu nic nevíte, v žádném případě na tuto částku nesahejte, ať je jakkoli vysoká. V opačném případě se totiž může stát, že po vás bude částka, která byla připsána na váš bankovní účet bez právního důvodu, vymáhána jako bezdůvodné obohacení osobou, které právoplatně náleží, a která plnila v omylu o tom, že plní svůj závazek vůči svému věřiteli.
