Promlčení

promlčení

Promlčení je jeden ze základních právních institutů. Jistě jste už někdy slyšeli, že „dluh byl promlčen“ nebo že došlo „k promlčení trestného činu“. Co to přesně znamená? Jaký je rozdíl mezi promlčením a prekluzí? Která práva se nepromlčují? V článku vám na tyto otázky odpovíme. Zaměříme se především na promlčení v občanském právu.

Co je to promlčení?

Princip promlčení

Staří Římané měli úsloví, že práva náleží bdělým. To znamená, že sami ti, kdo mají nějaké právo a nárok, se o ně musí aktivně starat. Musí je vykonávat či vymáhat, pokud jsou jim upírány. V opačném případě o ně přijdou. Pokud se někdo dlouhodobě o svá práva nestará, dojde k jejich promlčení.

Promlčení podle občanského zákoníku

Pravidla pro promlčení upravuje především občanský zákoník v § 609 a násl. Promlčení práva podle něj znamená, že dlužník není povinen plnit svému věřiteli své povinnosti, pokud věřitel nevykoná právo v promlčecí lhůtě.

Právo věřitele samo o sobě nezaniká.  Pokud by dlužník své závazky dobrovolně splnil po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže chtít po věřiteli plnění zpět.

Například: Dlužím sousedovi peníze. Po čtyřech letech mu je vrátím. Následně zjistím, že již došlo k promlčení dluhu. Soused mi ale peníze nazpět nedá. I když jeho právo bylo promlčeno, nezaniklo, a tak, když jsem plnil dobrovolně, nemůžu chtít peníze nazpět.

Uplynutím promlčecí doby se z práva věřitele stává se tzv. naturální obligace (naturální právo). To znamená, že pokud dlužník není již povinen věřiteli dluh splnit. Věřitel může dlužníka žalovat u soudu. Pokud ale bude u soudu vznesena námitka promlčení dlužníkem, soud rozhodne, že dluh byl promlčen a dlužník již nemá žádnou povinnost. Dlužník, který zapomene námitku vznést, má ale smůlu. Soud sám o sobě o promlčení nerozhodne.

Reklama

Promlčení vs prekluze

Od promlčení musíme odlišovat termín prekluze. Při ní totiž subjektivní právo věřitele po uplynutí prekluzivní doby zcela zaniká. Pokud by věřitel získal plnění od dlužníka po uplynutí prekluzivní lhůty, jednalo by se o bezdůvodné obohacení, které by dlužník mohl požadovat zpět.

Pokud by věřitel dlužníka žaloval u soudu, soud sám rozhodne, že došlo k prekluzi práva, i kdyby to dlužník nenamítal.

Zákon musí výslovně stanovit, že to které právo podléhá prekluzi.

Promlčení ve veřejném právu

S termínem promlčení se lze setkat i ve veřejném právu. Zde je však používán spíše ve smyslu prekluze. Například, pokud dojde k promlčení trestného činu, trestnost pachatele zanikne. To znamená, že pachatel již nemůže být za trestný čin odsouzen, ani kdyby se k němu přiznal.

Která práva se promlčují a která ne?

Občanský zákoník stanoví, že se promlčují všechna majetková práva (věcná práva, závazková práva, práva z dědění a majetková práva z duševního vlastnictví) s výjimkou případů, které stanoví zákon. To znamená, že pokud u konkrétního práva není výslovně uvedeno, že se nepromlčuje, tak je promlčitelné.

Nepromlčuje se např. vlastnické právo, právo na vykoupení reálného břemene či právo na rozdělení společné věci.

U osobnostních práv (právo na život, důstojnost, soukromí apod.) se promlčuje pouze právo na odčinění újmy způsobené na těchto právech. U nemajetkových práv musí být vždy výslovně uvedeno, že se promlčují, v opačném případě u nich k promlčení nedochází.

Pokud někomu náleží výživné, jeho právo se nepromlčuje. Promlčení však podléhají jednotlivá opětující se plnění, tedy klasicky měsíční splátky. To znamená, že pokud dluží rodič dítěte výživné, lze po námitce promlčení úspěšně vymáhat pouze částku za poslední tři roky.

Zástavní právo nemůže být promlčeno dříve než pohledávka. Samotné promlčení pohledávky navíc nebrání zástavnímu věřiteli, aby např. zástavu prodal a z peněz si strhl částku, kterou mu měl dlužník splatit. Zástavní právo se nepromlčí, pokud má zástavní věřitel movitou zástavu u sebe.

Promlčecí lhůta

Promlčecí lhůta je časový úsek, ve kterém musí věřitel uplatnit své právo u dlužníka, soudu či jiného orgánu.

Můžeme rozlišit subjektivní a objektivní promlčecí lhůtu. Ta subjektivní začíná běžet v okamžiku, kdy se věřitel dozvěděl, případně mohl a měl dozvědět o nějaké skutečnosti, která se týká jeho práva. Od tohoto okamžiku až do uplynutí promlčecí lhůty je jeho právo vymahatelné u soudu či jiného orgánu veřejné moci.

Objektivní promlčecí lhůta pak začíná běžet poté, co vznikne nějaká objektivní skutečnost (odborně se říká, že právo „dospělo“). Není tedy závislá na tom, zda se věřitel o této skutečnosti dozvěděl. Např. promlčení exekuce začíná běžet dnem, kde je vydáno pravomocné rozhodnutí soudu, které věřiteli přiznává jeho právo.

Obecně promlčecí lhůta subjektivní trvá tři roky, objektivní promlčecí lhůta běží deset let. Zákon stanovuje různou délku promlčecí lhůty u konkrétních ustanovení.

Strany si samy mohou ujednat délku promlčecí lhůty. Zákon je však limituje – minimálně musí jít o jeden rok a nejdéle o patnáct let. Taková ujednání ale nemohou být tam, kde by poškozovala slabší stranu (např. ve spotřebitelských smlouvách).

Proč je dobré vědět, co je to promlčení?

Jak jsme v článku ukázali, hraje promlčení v právu důležitou roli. Pokud jste věřitelé, měli byste vědět, jaká promlčecí lhůta vám běží, abyste nebyli nepříjemně překvapeni, že se vaši dlužníci budou umět ze svých závazků vykroutit.

Jste-li naopak dlužníci, kterým někdo hrozí soudem či exekucí, ujasněte si, zda nebyl váš dluh již promlčen, a zda tím neodpadla jeho vynutitelnost. Nezapomeňte pak vznést námitku u soudu.

Ačkoliv nový občanský zákoník platí již několik let, stále jsme vázáni mnohými smlouvami, které vznikly před jeho účinností. Zjistěte proto, zda občanský zákoník ve vaší situaci nezměnil právní úpravu (např. k promlčení úvěru došlo dříve podle obchodního zákoníku po čtyřech letech, nyní je promlčecí lhůta tříletá). Vyhnete se tak nepříjemným překvapením.