Každý podnikatel chce získat na trhu konkurenční výhodu. Investice, výzkum a vývoj nových postupů stojí čas i peníze. Ochrana informací, které podnikatel takto získá, by neměla být zanedbávána. Něco lze patentovat, něco registrovat jako ochrannou známku, průmyslový nebo užitný vzor. Existují ale i informace, které je lepší držet pod pokličkou jako obchodní tajemství. Co si pod ním můžeme představit? A jak se chránit, aby nedošlo k porušení obchodního tajemství?
Co je obchodní tajemství?
Obchodní tajemství je jedním z práv průmyslového vlastnictví. Můžeme ho považovat za nehmotnou movitou věc, se kterou může její vlastník nakládat, např. ji převádět na základě licenční smlouvy nebo s ní jinak obchodovat.
Českou právní definici obchodního tajemství upravuje občanský zákoník v § 504. Lze do něj zahrnout “konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.”
Obchodní tajemství musí mít všechny tyto zákonem uvedené znaky:
- jde o informace, které poskytují vlastníkovi konkurenční výhodu proti ostatním podnikatelům,
- zároveň je možné tyto údaje nějak objektivně definovat a popsat,
- musí být možné ocenit v penězích,
- nesmí být běžně známé v daném segmentu trhu,
- údaje se musí týkat podniku (neboli obchodního závodu) vlastníka,
- vlastník dané informace tají a aktivně zajišťuje, aby nebyly dostupné, a to jak fakticky, tak právně.
Příklady obchodních tajemství
Obchodním tajemstvím mohou být jakékoliv údaje, které splní všechny výše uvedené znaky. Může jít o informace ohledně obchodních vztahů, dodavatelů, zaměstnanců nebo zákazníků. Utajovat se mohou nejrůznější údaje v souvislosti s prodejem, marketingové analýzy, tvorby cen nebo strategické plánování. Podnikatel může jako obchodní tajemství chránit různé postupy ve vývoji, ve výrobě nebo třeba v administrativě.
Jako obchodní tajemství mohou být chráněny i autorská díla typu počítačových programů nebo databáze. Lze takto ale chránit i know-how podnikatele, které by se jen těžko vešlo pod jiná práva duševního vlastnictví jako jsou různé recepty, vzorce nebo ingredience.
Mezi nejznámější a nejdražší obchodní tajemství na světě patří recept na Coca-Colu či směs koření KFC.
Vznik a ochrana obchodního tajemství
Obchodní tajemství nevzniká žádnou registrací. Je zcela na uvážení podnikatele, zda informace související se závodem, které splňují zákonem stanovené znaky významnosti, určitelnosti, ocenitelnosti a nedostupnosti, bude udržovat v utajení.
Vlastník obchodního tajemství musí velmi aktivně usilovat o jeho uchování. Vhodné je interně stanovit, co do obchodního tajemství spadá. Dále by mělo být stanoveno, kdo a jak může s informacemi uvnitř společnosti nakládat, aby nedošlo k jejich úniku.
Lze doporučit, aby bylo obchodní tajemství oceněno, čímž získá podnikatel představu, s jakým nehmotným majetkem vlastně nakládá.
Podnikatel má možnost chránit obchodní tajemství pomocí právních dokumentů jako jsou smlouvy o mlčenlivosti či konkurenční doložky. Aplikovat by měl i technická řešení typu silného zabezpečení interní sítě nebo omezení přístupu k obchodnímu tajemství pouze vybraným zaměstnancům.
Obchodní tajemství je často také upraveno i v obchodních smlouvách nebo smlouvě o spolupráci.
Porušení obchodního tajemství
Porušení obchodního tajemství je jedním z typů nekalosoutěžního jednání. Může se jej dopustit zaměstnanec či jiná osoba, která měla k podnikateli vztah, ve kterém mu bylo tajemství svěřeno, a dále všichni, kdo při jeho získávání porušili zákon.
Jde o jednání, ve kterém je tajemství neoprávněně sděleno nebo zpřístupněno třetí osobě. Ke zneužití obchodního tajemství dojde také tehdy, pokud jej jednající využije ve svůj či cizí prospěch.
Vlastník obchodního tajemství se může domáhat náhrady škody, napravení závadného stavu, vydání bezdůvodného obohacení, a na rozdíl od ostatních typů nekalé soutěže může také požadovat zadostiučinění. Přitom nemusí vždy prokázat úmysl ani vyčíslovat vzniklou škodu, což je v některých případech velmi obtížné.
Obchodní tajemství vs patenty a jiná práva duševního vlastnictví
Patentovat vynález či jej držet jako obchodní tajemství? Jde o dilema, před kterým stál jistě nejeden podnikatel.
Při registraci práv průmyslového vlastnictví k nim získává jejich majitel výhradní práva na užívání, nakládání, poskytování licencí apod. I kdyby někdo dostal vlastní nápad a vytvořil stejné řešení, nemohl by jej legálně použít.
Na druhou stranu je potřeba vynález zveřejnit, zaplatit poplatky Úřadu průmyslového vlastnictví a podrobit se správnímu řízení, ve kterém se budou zkoumat zákonné náležitosti, např. novost patentu. Ochrana je navíc u patentu omezena na dvacet let, u užitného vzoru na pouhé čtyři roky.
Obchodní tajemství naproti tomu nepotřebuje žádnou registraci. Získat jej je tedy časově i finančně méně náročné. Jak jsme již uvedli na příkladech, pod pojem obchodní tajemství se vejdou i takové věci, které nelze chránit jinými právy duševního vlastnictví.
Pokud podnikatel dokáže udržet své informace v tajnosti, může z konkurenční výhody, kterou mu obchodní tajemství poskytuje, těžit neomezeně dlouho.
Na druhou stranu mohou ostatní podnikatelé sami na utajované informace přijít. Pokud přitom neporuší zákon, nemá proti nim vlastník obchodního tajemství žádnou obranu.
