Každému z nás se může stát, že se ocitne v situaci, kdy nebude schopen sám právně jednat. Nemusí přitom jít o situaci, která vyžaduje omezení svéprávnosti. Počínající demence či lehké formy duševních onemocnění, jejichž příznaky se neprojevují vždy, neznamenají, že je člověku odebrána možnost o sobě rozhodovat. Přesto může mít on sám či jeho rodina obavy, aby své záležitosti dokázal spravovat. Nabízí se pak nejrůznější podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat. V článku přinášíme jejich přehled a návod, jak je použít.
Podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat: právní úprava
Ve společnosti jsou osoby, které za sebe nejsou schopny v plném rozsahu jednat. Je pak potřeba, aby jim byla poskytnuta podpora, či aby je někdo zastoupil. Zákonné zastoupení je stanoveno přímo právní úpravou u nezletilých dětí, které zastupují rodiče. Zletilost jim pak umožní jednat samostatně.
Pokud postihne neschopnost právně jednat zletilou osobu, je potřeba vždy pečlivě zvažovat, jak zachovat její práva a jednat v jejím zájmu. Nový občanský zákoník, který vstoupil v účinnost v roce 2014, zrušil možnost zbavit osobu svéprávnosti. Šlo totiž o obrovský zásah do práv člověka. Namísto toho zavedl podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právě jednat, která naleznete pod ustanoveními § 38 až 65.
Jedná se o:
- Preventivní předběžné prohlášení činěné osobou, která očekává, že nebude schopna právně jednat v budoucnu
- Pomoc pro osoby, které již mají narušenu schopnost jednat:
- Nápomoc při rozhodování
- Zastoupení členem domácnosti
- Omezení svéprávnosti
Základní myšlenkou podpůrných opatření je umožnit osobě, která má narušenou schopnost právně jednat, aby ji v jejím rozhodování někdo pomáhal. Tedy ne, aby jednal za ni, ale aby jednal společně s ní. To je rozdíl oproti předchozí právní úpravě.
Úprava v novém občanském zákoníku se promítla i do veřejnoprávních předpisů. Například správní řád umožňuje účastníkovi řízení, aby konzultoval svou záležitosti s podpůrcem zvoleným podle občanského zákoníku.
Předběžné prohlášení
Předběžné prohlášení může učinit osoba, která očekává, že nebude schopna projevit svou vůli. Může jít například o člověka s počínající demencí. Předběžné prohlášení mu umožní, aby jeho záležitosti byly spravovány tak, jak si přeje, i když později již nebude schopen o sobě rozhodovat.
Může si také zvolit osobu, která za něj bude jeho záležitosti spravovat nebo kterou si přeje ustanovit svým opatrovníkem.
Využít předběžné opatření může také pacient, který jde na rizikovou operaci a spojí je s tzv. dříve vysloveným přáním, ve kterém uvede, zda souhlasí nebo nesouhlasí možnými budoucími zákroky či léčbou.
Forma předběžného prohlášení
Prohlášení může být buď veřejná listina (sepsaná notářem), či soukromá listina. Potom na ní musí být uvedeno datum a podpisy dvou svědků.
Z prohlášení by mělo být patrné, kdo jsou tito svědkové (například uvedeno jejich jméno, adresa apod.). Svědci nesmí mít zájem na obsahu prohlášení, nesmí být nevidomí, neslyšící, němí či neznalí jazyka, ve kterém je prohlášení sepsáno.
Pokud prohlášení činí osoba, která neumí či nemůže číst a psát, či je nevidomá, musí jí být prohlášení přečteno nahlas některým ze svědků, který ale sám prohlášení nepsal. Prohlašovatel pak před svědky potvrdí, že prohlášení skutečně vyjadřuje jeho vůli.
K odvolání prohlášení může dojít stejně jako k jeho vzniku (tedy veřejnou listinou, nebo před svědky). Listinu také může prohlašovatel sám zničit.
Přivolení soudem
Prohlašovatel může účinnost svého prohlášení vázat na určitou podmínku. O jejím splnění musí rozhodnout soud.
Okolnosti, za kterých se bylo předběžné prohlášení učiněno, se mohou změnit. Pokud by prohlašovateli hrozila závažná újma, soud prohlášení změní či zruší. V takovém případě se však musí snažit zjistit názor prohlašovatele.
Soud je prohlášením jinak vázán a přihlíží k němu i tehdy, pokud je neplatné, s výjimkou toho, kdy je zde pochybnost o vůli prohlašovatele (například kdyby prohlášení bylo psáno z donucení). Pokud tedy osoba, kterou si prohlašovatel přeje za svého opatrovníka, se svým ustanovením souhlasí, soud jej za opatrovníka jmenuje.
Podpůrná opatření u osob, které již mají narušenu schopnost právně jednat
Nápomoc při rozhodování
Nápomoc při rozhodování využijí osoby, které trpí duševní poruchou, která jim působí při rozhodování obtíže. Nemusí jít vůbec o tak závažný stav, aby byly omezeny ve svéprávnosti. Jde např. o osoby, které mají obtíže v sociální oblasti, např. mají fobie, obsedantně-kompulzivní poruchu, mírný typ demence apod.
Postižená osoba si pak může uzavřít smlouvu o nápomoci s člověkem, který se stane jejím podpůrcem. Bude pak působit jako její asistent. Takových podpůrců si může zvolit i více. Podpůrce se smlouvou zavazuje, že bude přítomen při právních jednáních podporovaného, zajistí mu všechny informace a bude mu radit.
Podpůrce se nesmí na úkor podporovaného nijak bezdůvodně obohatit, ani nesmí nijak schválně ohrozit jeho zájmy. Musí jednat v souladu s rozhodnutími podporovaného. Má právo i namítat neplatnost právního jednání podporovaného.
Vznik smlouvy o nápomoci nastává až v okamžiku, kdy je schválena soudem. Pokud by zájmy podpůrce odporovaly zájmům podporovaného, soud ji neschválí. Soud také může podpůrce odvolat na návrh jedné ze stran smlouvy, nebo pokud podpůrce závažně poruší své povinnosti.
Zákon bohužel neřeší, jak je to s úplatností smlouvy. Role podpůrce může být poměrně náročná. Pokud by jím byl advokát, je vhodné, zvolit takového, který poskytne bezplatnou právní pomoc apod.
Zastoupení členem domácnosti
Toto opatření se použije tam, kde je nezpůsobilost právně jednat způsobená duševní poruchou, ale ještě nemusí dojít k omezení svéprávnosti. Je vhodné zejména tam, kde fungují dobré vztahy v rodině.
Osobu může zastupovat její potomek, předek, sourozenec, manžel, partner nebo člověk, který s ní žil alespoň tři roky ve společné domácnosti.
O zastoupení se rozhodne zástupce a vysvětlí zastoupenému, že jej chce zastupovat a co to bude znamenat. Zastoupený ale může zastoupení odmítnout a pak zastoupení nevznikne. Pokud se zastoupením souhlasí, musí být zastoupení schváleno soudem. Soud musí zjišťovat názor zastoupeného.
Zástupce musí chránit zájmy zastoupeného, naplňovat jeho práva, představy a přání, které lze reálně uskutečnit. Může rozhodovat o obvyklých záležitostech zastoupeného, nakládat s jeho příjmy pro obstarání obvyklých záležitostí.
Zástupce však nesmí udělit souhlas k zásahu do duševní nebo tělesné integrity zastoupeného s trvalými následky, či utrácet měsíčně více peněz zastoupeného než je výše životního minima.
Zastoupení zanikne, pokud se jej zástupce vzdá či jej zastoupený odmítne. Zanikne také, pokud soud jmenuje zastoupenému opatrovníka či pokud je uzavřena smlouva o nápomoci.
Omezení svéprávnosti
Omezení svéprávnosti je „nejdrsnější“ podpůrné opatření. Lze k němu přistoupit, pouze pokud člověku hrozí závažná újma a nestačí mírnější opatření. Omezení musí být v jeho zájmu a musí být důkladně zdůvodněno.
Svéprávnost může být omezena pouze soudem, který se musí snažit zjistit názor člověka, o kterém rozhoduje. Svéprávnosti ho nemůže zcela zbavit. Soud musí jasně vymezit rozsah, v jakém je způsobilost omezena.
Maximálně může soud omezit svéprávnost na pět let, ale pouze pokud je zjištěno, že se stav člověka nebude zlepšovat (jinak pouze na dobu vyřízení určité záležitosti nebo na roky 3). Následně musí proběhnout nové řízení. Při změně okolností musí soud bezodkladně své rozhodnutí změnit nebo zrušit.
Soud musí rozhodnout o opatrovnictví. Přihlédne přitom k přáním a potřebám člověka, kterého omezuje ve svéprávnosti. Ustanovený opatrovník nemůže být osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovaného, ani provozovatele zařízení, kde je opatrovaná osoba umístěna, či na kterém je závislá.
I když je osoba omezena ve svéprávnosti, neznamená to, že nemůže jednat v běžných záležitostech každodenního života. Právní jednání takové osoby je neplatné, pouze pokud jí působí újmu.
