Jaké změny lze očekávat v oblasti exekuce?

Jaké změny lze očekávat v oblasti exekuce?

Slovem exekuce se ve středověku označovala poprava, v některých jazycích přetrvalo toto označení dodnes (angl. execution, fr. exécution). V současné České republice je exekuce proces vymáhání soudem přiznané, avšak přesto neuhrazené, pohledávky, ačkoliv pro řadu dlužníků exekuce představuje ekonomickou smrt a tedy symbolicky jakousi popravu dodnes.

Vzhledem k vysokému počtu nařízených exekucí (820 000 v roce 2012, 714 000 v roce 2013) i k občasným, avšak výrazně medializovaným excesům vykonavatelů se exekutoři pomalu stávají veřejným nepřítelem číslo jedna a tažení proti nim se začínají účastnit i některá média (např. kampaň PROTI GAUNERŮM jedné nejmenované televize). Této situace si samozřejmě všímají i naši volení zástupci, kteří se snaží tuto situaci řešit novelami zákonů. Nyní jsou v legislativním procesu předloženy rovnou tři. Nejedná se jen o novelu exekutorského řádu, ale i o novelu občanského soudního řádu, který je při výkonu exekuce subsidiárním předpisem.

Navrhované změny exekuce

Princip teritoriality

Nejprve se zaměřím na poslanecký tisk č. 127, tedy novelu exekučního řádu, která by měla do exekučního řízení zavést princip teritoriality. Hlavní myšlenkou novely je zrušit svobodný výběr exekutora oprávněným, přičemž od 1.1.2015 by exekuci prováděl ten exekutor, který má sídlo v obvodu krajského soudu, v jehož obvodu je obecný soud povinného. Touto úpravou má dojít k eliminaci navrhovatelem tvrzených dohod mezi exekutory a tzv. správci velkých portfolií.

Navrhovatel se řídil úvahou, podle které jsou pohledávky odkupovány správci velkých portfolií, kteří mají dohodu s exekutorem, který jim za navrhování exekucí platí jakési „vratky“. Tato dohoda nějak vede k neoprávněnému zvyšování nákladů exekuce. Samozřejmě nelze vyloučit, že opravdu k tomuto jednání dochází, ovšem nikoliv paušálně. Návrh nijak nevyčísluje, kolik exekucí je navrhováno hromadnými správci pohledávek, pouze v souladu s principem kolektivní viny uvádí, že se svobodná volba exekutora z tohoto důvodu neosvědčila.

Další zajímavostí je tvrzení, podle kterého rovnoměrný rozvrh na území krajského soudu zvýší efektivitu vymáhání založenou na místní znalosti a minimalizaci nákladů. Tato myšlenka již není v důvodové zprávě více rozvedena, avšak nepochybně si zaslouží pozornost. Nezřídka je na jednoho povinného nařízeno více exekucí, řada povinných se ocitla v dluhové pasti a do exekucí se dostává opakovaně, případně řeší situaci vícero exekucí formou oddlužení. Jedná se tedy o případy, kde již jednoduše není z čeho exekuci uspokojit. Osoby jsou nemajetné, přežívají na dávkách sociální péče a pomoci v hmotné nouzi, doslova živoří. Zvýšení efektivity vymáhání v těchto případech je prostě nemožné. Tato novela to však patrně dokáže.

Nepřiznané náklady

Dalším návrhem je poslanecký tisk č. 107, který ze všech tří návrhů vyvolal největší diskusi. Nikoliv však kvůli exekucím, ale pro nově navrhovanou úpravu náhrady nákladů řízení. Podle tohoto návrhu by účastníci řízení neměli nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v řízení, v němž by bylo rozhodnuto o plnění uvedeném v § 202 odst. 2 (občanského soudního řádu) části věty před středníkem (10.000,- Kč).

Tento návrh je odůvodněn snahou zamezit postupování pohledávek a jejich následnému soudnímu vymáhání. V důvodové zprávě není uvedeno, kolika procent soudních sporů se toto jednání dotýká. Toto je patrné z formulace: Pokud v současnosti lze vést úvahu, že více než 99% bagatelních případů neodpovídají náklady reálně vynaloženým nákladům. Jedná se tedy o jakousi nepodloženou úvahu, avšak z jejího vyznění je patrné, že se jedná o naprostou většinu řízení, která doslova paralyzují justici.

Náklady těchto sporů by si tedy do budoucna všichni věřitelé platili z vlastních kapes. Tato novela občanského soudního řádu by současně zavedla totožný princip do exekučního řádu, přičemž dle navrhovaného ustanovení by se tento princip použil přiměřeně. Podle legislativních pravidel vlády však slovo „přiměřeně“ znamená volnější vztah mezi uvedenými právními vztahy. Znamenalo by to tedy, že nárok na náhradu nákladů právního zastoupení by v exekučním řízení nebyl přiznáván stejně jako v nalézacím řízení? Pokud by tomu tak mělo být, mělo by podle legislativních pravidel vlády v návrhu uvedeno slovo „obdobně“. Z jazykového výkladu uvedeného ustanovení je tedy patrný jakýsi rozdíl mezi právní pomocí v nalézacím a exekučním řízení.

Proč tedy ovšem návrh veškerou právní pomoc v nalézacím řízení bagatelizuje? Ne všechny soudní spory o zaplacení částek do 10.000,- Kč vedou hromadní správci pohledávek, ne vždy se jedná o skutkově a právně jednoduché případy. Přijetí tohoto návrhu by tedy nepochybně vedlo ke snížení počtu navrhovaných exekucí, přičemž lze očekávat pokles i o statisíce návrhů. Současně lze očekávat nárůst počtu lidí, kteří budou dlužit podle zákona bagatelní (několikatisícové) částky a to i více osobám najednou. Nikdo je nebude nutit tyto částky splácet, protože náklady právní pomoci by nezřídka přesáhly dlužnou částku.

V této souvislosti nelze nevzpomenout na začátek devadesátých let minulého století a na skandální praktiky vymahačů dluhů. Vymahačů bez zákonného zmocnění, ovšem s využitím kriminálních metod surového násilí a vyhrožování. Povede přijetí této novely k návratu do devadesátých let?  Nezbývá než dodat, že cesta do pekel je často dlážděna nejušlechtilejšími úmysly.

Dluh v SJM

Třetí novelu nalezneme v tisku č. 106, přičemž je nutno uvést, že v porovnání s předchozími ze srovnání vychází nejlépe. Tato novela totiž není zaměřena na ochranu povinných, tedy osob, které neuhradily dluh, následně nesplnily soudem uloženou povinnost plnit a věřitelům proto nezbývalo jiné řešení, než se obrátit na soudního exekutora. Tato novela je zaměřena na řešení situace, kdy dojde k exekuci kvůli dluhu, který spadá do společného jmění manželů. Zde je na místě uvést, že uvedený § 262a odst. 2 občanského soudního řádu, který umožňuje postihnout mzdu nebo pohledávku z účtu u peněžního ústavu manžela povinného se rychle stal pro řadu manželů (manželek) noční můrou. Nezřídka je aplikován i v situacích, kdy jsou manželé v rozvodovém řízení nebo dokonce jeden z manželů prostě opustí společnou domácnost a delší dobu se s druhým manželem nestýká. Úsměvnou se však jeví argumentace uvedená v důvodové zprávě: Podvodům ovšem nelze čelit tak, že se bude předpokládat v každém případě. A proč považuji tuto argumentaci za úsměvnou? Pod tímto návrhem jsou totiž podepsáni až na výjimky stejní poslanci, jako pod předchozím. Tedy tím, který odůvodňuje omezení úhrad nákladů právní pomoci předpokladem, že v každém případě soudního vymáhání se jedná de facto o nečestné až podvodné jednání. Jednou tedy ne, podruhé ano. Tomuto názorovému veletoči se opravdu nelze než zasmát.

Závěrečné shrnutí k navrhované novele exekučního řádu

Exekuční řád je téměř každoročně novelizován. Možná by však místo populistických návrhů reagujících na aktuální dílčí problém měla nastoupit dlouhodobá koncepční činnost. Exekuce je totiž jen následkem. Než k exekuci dojde, musí být zapojen soudní aparát, nemluvě o nejistotě věřitelů kdy a zda vůbec jim bude dlužná částka vrácena. Problémem nejsou exekutoři, ale nízká finanční gramotnost.

Místo neustálého řešení následků by bylo efektivnější řešit příčiny. To je ovšem pracnější a dlouhodobá činnost. Proto zřejmě budeme stále poslouchat, že exekutoři jsou zlí, protože tomu člověku co několik let dluží, na pokyn jiné osoby zabavili majetek. Vždyť přece dlužit je normální.

Jak se Vám líbil článek?

Aktualizováno