Dohoda o vypořádání dědictví

dohoda o vypořádání dědictví

Když zemře blízký člověk, jedná se o těžkou situaci pro celou rodinu. Po pohřbu na vás čeká dědické řízení. Vše je snadnější, pokud se jsou dědici schopni domluvit, jak si rozdělí majetek a dluhy zesnulého. Jak vypadá dohoda o vypořádání dědictví? Mohou se dědici dohodnout na jiném rozdělení majetku, než jak to určil zůstavitel?

Jak probíhá dědické řízení v praxi

Průběh řízení o dědictví začíná okamžikem, kdy je zemřelému člověku vystaven úmrtní list, který matriční úřad zašle na soud. Ten následně určí, který notář bude dědictví projednávat. Nemůžete si ho tedy sami vybrat. Notář následně osloví většinou toho, kdo organizoval pohřeb či se podívá do evidence obyvatel, a zjistí, kdo jsou dědicové.

V předběžném šetření notář zjišťuje, zda zůstavitel sepsal závěť, dědickou smlouvu či dovětek. Notář by měl prošetřit, jaký majetek po sobě zesnulý zanechal. V tom by mu měly pomoci veřejné rejstříky, ale také samotní dědicové. Bude po nich proto požadovat nejrůznější doklady od vkladních knížek, výpisů z účtů, kupních smluv apod.

Notář sám majetek neoceňuje. Buď dědicové prohlásí, jakou hodnotu má, nebo je proveden posudek znalce, kterého notář určí.

Poté, co notář obdrží všechny potřebné informace, je nařízeno jednání, ke kterému jsou předvoláni všichni, kdo se považují za dědice. Na tomto jednání se provede soupis majetku a dluhů a následně se určí jeho cena a určí se, kdo co dědí.

Lhůta pro vyrovnání dědictví není notáři určena. Řízení trvá standardně několik měsíců. Ve složitých případech (např. tam, kde se dědí obchodní podíl zůstavitele) je vhodné, aby byla uzavřena dohoda dědiců o správě pozůstalosti po dobu dědického řízení. Zajistí se tak chod společnosti než bude definitivně rozhodnuto.

Reklama

Pokud však mezi dědici vznikne o majetek a dluhy spor, celé řízení se může protáhnout na několik let, než bude vydáno rozhodnutí soudu o dědictví. Nejlepší je proto, aby byla uzavřena dohoda o vypořádání dědictví.

Jak se rozděluje dědictví

Pokud zůstavitel za svého života sepsal závěť či jiné pořízení pro případ smrti, je jeho vůle závazná, a dědici získají své podíly podle toho, co jim určil. Pokud zde závěť chybí, je okruh dědiců určen zákonem, tzv. dědickou posloupností. V první řadě dědí děti a manžel či manželka zůstavitele, pokud takové příbuzné nemá, přechází postupně dědění na širší rodinu.

V jednotlivých dědických skupinách se dědí stejným dílem. Jenže z praktického hlediska je takové rozdělení majetku často ošemetné, zejména u nemovitostí.

Příklad: Zůstavitel má dva dědice: syna a dceru. Syn bydlí s rodinou v domě, který patřil zůstaviteli. Dcera zůstavitele dědí polovinu domu, ve kterém ale nežije. Po bratrovi vyžaduje, aby jí její podíl vyplatil s tím, že se celý dům převede na něj. Ten však nemá peníze. Vypořádání dědictví mezi sourozenci se tak komplikuje.

V rámci dědického řízení je možné uzavřít dohodu o rozdělení pozůstalosti. Dědicové se v ní mohou dohodnout na tom, jak bude dědictví rozděleno. Je rozhodně lepší uzavřít dohodu v tomto okamžiku, než čekat, až soud rozdělí dědictví podle dědických podílů a následně řešit, kdo koho vyplatí.

Dědicové také mohou dědictví odmítnout nebo se jej vzdát. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco odmítnutí dědictví je jednostranný úkon, kdy dědic prohlásí, že dědit nechce, při vzdání se dědictví svůj dědický podíl přenechává jinému dědici, který s tím ale musí souhlasit.

Co obsahuje dohoda o vypořádání dědictví

Dohoda o vypořádání dědictví obsahuje především ujednání, jak má být rozdělena pozůstalost. Mohou si určit, kdo z nich dědí, a kdo se naopak dědictví vzdá či je odmítne. Mohou se dohodnout, že pozůstalost získají do podílového spoluvlastnictví a určit velikost svých podílů. Nebo také určit, kdo z nich si ponechá, který majetek.

Pokud si chtějí dědicové dohodnout, že jeden z nich vyplácí jiného, měla by být v dohodě stanovena nejen konkrétní částka, ale také, do kdy se musí vyplatit dědický podíl ostatním dědicům.

Na základě dohody může být také zřízeno věcné břemeno (např. doživotní právo bezplatného práva užívání nemovitosti) či zástavní právo.

Občanský zákoník skutečně umožňuje, aby se dědicové dohodli jakkoliv uznají za vhodné. Mohou si také určit, na kterého dědice přecházejí dluhy. Přitom však nesmí poškodit práva věřitelů. Pokud by se práva věřitelů dohodou zkracovala, není dohoda vůči nim účinná.

Pozor: Dohoda o vypořádání dědictví nesmí být zaměněna za dědickou smlouvu. Dědická smlouva je totiž dohoda mezi zůstavitelem a jeho budoucím dědicem. Názvosloví je však matoucí. Pokud tedy najdete na internetu např. vzor dědické dohody, dejte si proto pozor na to, zda tato „dědická dohoda“, je dohodou o vypořádání dědictví, či zda jde o dědickou smlouvu.

Formální náležitosti dohody

Aby byla dohoda o vypořádání dědictví platná, je potřeba ji uzavřít před notářem jako soudním komisařem, nebo přímo před soudem. Je nutné, aby s jejím uzavřením souhlasili všichni dědicové. Pokud jeden z nich nesouhlasí, nebo se k dohodě nevyjádří, nemůže dohoda vzniknout.

Dohoda musí být uzavřena ohledně celého majetku zůstavitele, a musí být notářem či soudem schválena, a to jako celek, tedy nelze schválit jen její část. Dokud neskončí dědické řízení či řízení před odvolacím soudem, může být dohoda nahrazena dohodou novou.

Možnosti dispozice dědiců s dědickým právem jsou omezeny vůlí zůstavitele. Pouze pokud to zůstavitel výslovně v závěti připustil, mohou se dědici vypořádat jinak.

Notář či soud dohodu neschválí, pokud odporuje zájmům osob pod zvláštní ochranou (jde o osoby, které nejsou plně svéprávné, nejsou známy či jsou nepřítomny či jde o veřejně prospěšnou právnickou osobu či právnickou osobu zřízenou ve veřejném zájmu).

Jestliže se dědicové nedohodnou, je dědictví rozděleno podle výše dědických podílů.