Vyživovací povinnost mezi manželi a rozvedenými manželi

Vyživovací povinnost mezi manželi a mezi rozvedenými manželi

To, že rodiče jsou povinni starat se o své děti, je všeobecně známo. Víte ale, že existuje i vyživovací povinnost mezi manželi a dokonce i mezi rozvedenými manželi? Na co má manželka nárok při rozvodu a kdy musí platit alimenty manželovi?

Vyživovací povinnost v manželství

Zákonná úprava

Problematika výživného rozvedeného manžela byla dříve upravena v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině stejně jako ostatní oblasti rodinného práva, ovšem od 1. 1. 2014 je součástí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (NOZ).

Manželé mají rovná práva a povinnosti. Musí si navzájem pomáhat a podporovat se. Vzájemně se mají informovat o svých příjmech a jmění. Každý z nich má povinnost přispívat na úhradu nákladů společné domácnosti podle svých schopností a možností.

Podle § 697 NOZ má vzájemná vyživovací povinnost manželů přednost před vyživovací povinností dítěte a rodičů. Oba manželé mají být v zásadě na stejné hmotné i kulturní úrovni. Pod pojmem výživné si tedy nemůžeme představit pouze zajištění stravy jednomu s manželů, ale například i stejné úrovně bydlení a volnočasových aktivit. Nezáleží přitom na tom, zda spolu manželé bydlí.

Péče o domácnost se cení

Podle zákona platí, že zajištění penězi má stejný význam jako péče o domácnost. To znamená, že např. muž, který pracuje, má vyživovací povinnost na manželku na mateřské. Nemůže jí tedy upírat finance s argumentem, že „ona nevydělává“ a sám se neomezovat.

Příjem obou manželů se má sečíst, odečtou se od něj společné výdaje na bydlení, zajištění dětí apod. Zbytek se následně vydělí dvěma. Přesně tolik mají manželé na pokrytí svých potřeb.

Soud o alimenty

Manželé, kteří se neumí dohodnout na vzájemném finančním zajištění, se mohou obrátit na soud. Typicky jde o situaci, kdy se manželé začnou žít odděleně, ještě nejsou rozvedeni, a jeden z nich má vyšší životní úroveň než ten druhý.

Při podání návrhu na určení výživného je potřeba uvést všechny významné skutečnosti. Soud budou zajímat příjmy a výdaje rodiny, zdravotní stav manžela, který návrh podává, zda jsou v manželství nezletilé děti a kdo se o ně stará apod.

Nesezdaní mají smůlu

Právo chrání manželský svazek. I když má žití „na hromádce“ mnohé výhody, nejsou druh a družka ve stejném postavení jako manželé. Nemůžete tedy svého přítele či přítelkyni žádat o výživné pro sebe, i když jste spolu žili mnoho let a vychováváte společné děti.

Výživné po rozvodu

Kdy má rozvedený právo na výživné

V zásadě platí, že jakmile se manželé rozvedou, zaniknou jejich vzájemná práva a povinnosti, které jim v manželství náležely, tedy v zásadě i vyživovací povinnost.

Nicméně jednomu z rozvedených manželů vzniká vůči druhému právo na výživné, není-li schopen sám se živit z důvodů, které mají svůj původ v době trvání manželství. Takovým důvodem může být například péče o společné dítě. Bývalý manžel má vyživovací povinnost v přiměřeném rozsahu a pouze lze-li to po něm spravedlivě požadovat. Svého bývalého manžela však můžete samozřejmě nadále finančně podporovat dobrovolně i nad jeho zákonné nároky.

Dohoda o výživném mezi manželi má přednost

Pokud je to možné, měli by se manželé na vyplácení výživného dohodnout. To mohou učinit za trvání manželství nebo po jeho zániku. Někdy tuto situaci řeší dokonce již předmanželská smlouva.

Sjednat si mohou i odbytné. Jde o jednorázovou částku, kterou tomu, komu je vypláceno, zanikne trvale právo na výživné.

Jak požádat o výživné, pokud se rozvedení manželé nedohodnou? Pak může oprávněný bývalý manžel podat žádost o alimenty k soudu. O výživné pro rozvedeného manžela nelze požádat v rámci rozvodového řízení, ale teprve až po právní moci rozsudku, kterým se manželství rozvádí.

Výpočet výživného

Soud bude vždy zkoumat, zda je bývalý manžel se schopen sám živit, a pokud není, zda tato neschopnost vznikla v manželství či v souvislosti s ním. Pokud jedna z podmínek není naplněna, soud výživné nepřizná.

Dále přihlédne k tomu, jak dlouho trvalo rozvedené manželství, jak dlouho je již rozvedeno, zda si rozvedený manžel měl snahu opatřit přiměřené zaměstnání, zda mu v zajištění výživy nebrání jeho neschopnost řádně hospodařit s vlastním majetkem, či zda se podílel na péči o rodinnou domácnost. Výživné nelze přisoudit někomu, kdo se dopustil vůči bývalému manželovi či jeho blízké osobě trestného činu.

Soud bude zkoumat i věk, zdravotní stav rozvedeného manžela, po kterém je výživné požadováno, a zda trvá péče o společné dítě manželů.

Rozvod starších manželů v důchodu je posuzován odlišně od rozvodu zaměstnaných lidí ve středním věku i od situace rozvádějících se mladých rodičů. Každý případ musí soud posoudit individuálně, nelze tedy říci, jak vypadá takové průměrné výživné na manžela.

Když je rozvodem způsobena závažná újma

Po posouzení uvedených kritérií stanoví výši výživného soud v přiměřeném rozsahu. Rozvedení manželé už nemají právo na stejnou životní úroveň.

Výjimkou je situace, kdy jeden z manželů rozvrat manželství převážně nezapříčinil či s rozvodem nesouhlasil, a kterému kvůli rozvodu vznikla závažná újma. Může pak navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost i v takovém rozsahu, aby měli bývalí manželé v zásadě stejnou životní úroveň. Toto speciální ustanovení poskytuje jistou výhodu pro „nevinnou“ stranu sporu a odpovídá vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi. Bývalý manžel však nemá povinnost přispívat na mimořádné výdaje mimo alimenty, které mu stanovil soud.

O výživné na rozvedeného manžela, které by mu zajistilo stejnou životní úroveň, nemůže žádat ten bývalý manžel, který se vůči druhému dopouštěl jednání, které naplňovalo znaky domácího násilí.

Zánik vyživovací povinnosti

I kdyby soud přiznal výživné v takové výši, aby měli oba bývalí manželé stejnou životní úroveň, neznamená to, že se bude jeden z manželů dělit o své jmění navždy. Právo na výživné soud časově omezí na dobu, která je přiměřená okolnostem, maximálně pak na tři roky od rozvodu.

Právo na přiměřené výživné pak zaniká v okamžiku, kdy vyživovaný manžel uzavře nové manželství nebo registrované partnerství. V případě změny okolností může povinný manžel podat i žalobu na snížení či zrušení výživného.

Neplacení výživného na manžela může být samozřejmě vymáháno v exekučním řízení.

Vyživovací povinnost mezi příbuznými

Asi by bylo na místě zmínit, že se občanský zákoník kromě vyživovací povinnosti mezi manželi, rozvedenými manželi a rodiči a dětmi zabývá i vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými.

Zde platí pravidlo, že vzdálenějším příbuzným náleží vyživovací povinnost, pokud ji nemohou plnit příbuzní bližší. Stále ovšem platí, že vyživovací povinnost plní v první řadě manžel a dále rodiče, popřípadě děti, kterým je třeba v určitých případech hradit výživné po dovršení 18 let.