Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „ZOZ“), upravuje spoustu věcí, ve kterých by se měl každý zaměstnanec či zaměstnavatel aspoň částečně orientovat, protože jak praví jeden ze základních principů naší doby a našeho právního systému – neznalost zákona neomlouvá.
Nezanedbatelnou součástí tohoto zákona je také § 140, který úzce souvisí s § 5, a který upravuje správní delikty právnických či podnikatelských fyzických osob. Jeho písmena c) až e) totiž souvisí s odstavcem 4, písmenem f), které bylo napadeno u Ústavního soudu jako část zákona ústavně nekonformní.
Pokuta za správní delikt 250 tisíc korun?
§ 140 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., stanoví, že o správní delikt se jedná tehdy, pokud za
a) právnická či podnikající fyzická osoba poruší zákaz diskriminace nebo nezajistí rovné zacházení, pokud za
b) zprostředkuje zaměstnání bez povolení nebo jiným způsobem poruší při zprostředkovávání tento zákon či dobré mravy, pokud za
c) umožní výkon nelegální práce, který je vyjmenován právě ve výše zmíněném § 5 tohoto zákona, pokud za
d) nesplní oznamovací povinnost či nevede evidenci podle tohoto zákona nebo pokud za
e) umožní výkon nelegální práce též zmíněný v § 5.
Ve stejném paragrafu zákona, akorát v jeho 4. odstavci je v písmenu f) zmíněno, že u prohřešků c) až e) bude uložena pokuta za správní delikt nejméně ve výši 250 000 Kč.
Toto ustanovení se nelíbilo jak Městskému soudu v Praze, tak Krajskému soudu v Hradci Králové, a oba 2 tyto soudy v tomto případě rozhodly, že předají celou záležitost k ÚS kvůli rozporu s ústavním pořádkem.
Před rozhodnutím Ústavního soudu
Společnost KUBE-PLUS dostala pokutu 300 tisíc
První případ vznikl poté, co společnost KUBE-PLUS dostala pokutu 300 000 Kč za výkon nelegální práce dvou ukrajinských pracovníků, konkrétně za vykonávání pomocné práce na stavbě, která nebyla uvedena jako místo výkonu práce podle jejich pracovní smlouvy.
Společnost podala proti výši pokuty odvolání, které bylo zamítnuto, a jako následek toho podala žalobu k Městskému soudu v Praze, který celou věc předal soudu ústavnímu. Ustanovení § 140 ZOZ podle něhož byla v daném případě pokuta uložena, zní přesně takto:
„Za správní delikt se uloží pokuta do 10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) a e), nejméně však ve výši 250 000 Kč.“
Městský soud v Praze se rozhodl předat celou věc výše z důvodu nízké společenské nebezpečnosti. Odrážel se přitom od podobného případu, kdy byla pokuta za téměř stejný prohřešek stanovena na částku 70 000 Kč (tehdy ustanovení o minimální pokutě ještě neplatilo), protože pokuta vyšší by podnikateli způsobila vážné existenční problémy a dala by se považovat téměř za likvidační.
Je pokuta 250.000,-Kč likvidační?
To ale vzhledem k výši prohřešku a právě nízké společenské nebezpečnosti není podle Městského soudu v Praze přípustné.
Stejně tak uvažoval Krajský soud v Hradci Králové, který dostal k posouzení případ obdobný, kdy delikvent porušil písmeno c) výše zmíněného zákona a dostal pokutu 250 000 Kč. Delikvent však uvedl s přiložením svého daňového přiznání, že pokuta v této výši by způsobila okamžitý zánik jeho podnikatelské činnosti a tudíž se jedná o pokutu likvidační.
Likvidační pokuta dle nálezů ÚS
Krajský soud v tomto případě poukázal na dva dřívější nálezy ústavního soudu týkající se likvidačních pokut (PL ÚS 3/02 a PL ÚS 38/02) a měl za to, že zmíněné ustanovení je z uvedených důvodů v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), protože nestačí přihlížet jen k činu samotnému, ale je potřeba také sledovat poměry dané právnické či fyzické podnikatelské osoby, která se prohřešku dopustila, a rozhodnutí správního orgánu nesmí v žádném případě zasáhnout do majetkových práv likvidačním způsobem.
Ústavního soudu zrušil § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti
Ústavní soud nejdříve prozkoumal, zda byl zákon přijat v souladu se zákonodárným procesem, a poté se pustil do samotného přezkumu. Jelikož Krajský soud v Hradci Králové dobře poukázal na podobnost tohoto případu s příslušnými nálezy ÚS, tak je ÚS samozřejmě použil jako odrazový můstek.
Rozhodl proto, že ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) ZOZ musí být doopravdy zrušeno, protože je v rozporu s články 1, 4 a 11 Listiny a tudíž i v rozporu s ústavním pořádkem.
Argumentace Ústavního soudu
Proč byl zrušen §140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti
Základní pilíře své argumentace přitom vystavěl na faktu, že se v podstatě jedná o diskriminační ustanovení, protože i když se na první pohled zdá, že napomáhá k tomu, aby se jednalo se všemi stejně, totiž že všichni dostanou stejnou pokutu, není to pravda.
Stejně jak se tedy domníval Krajský soud v Hradci Králové a Městský soud v Praze, ustanovení zasahuje do práv nerovnoměrně, protože co se pro jednu firmu může jevit jako špička ledovce, pro druhou znamená totální zánik živobytí, a pokud se jedná o fyzickou podnikatelskou osobu, může se úzce dotknout i osobního života jednotlivých rodin.
To znamená, že správní orgány nemají možnost posuzovat jednotlivé případy konkrétně a nemohou přihlížet k jejích specifickým okolnostem.
Zákonodárci novelizovali ustanovení §140 zákona o zaměstnanosti
S Ústavním soudem se též ztotožnili zákonodárci, když napadené zákonné ustanovení novelizovali, a od 1. 1. 2015 se má až drakonická nejnižší možná výše pokuty 250 000 Kč snížit na 50 000,- Kč.
Zůstane jí tedy onen aspekt preventivní a odstrašující, ale již nebude pro velké procento společností fatální.
Matěj Tkadlec
Poslední aktualizace: 2. prosince 2020
