Smlouva o společnosti

smlouva o společnosti

Chcete spojit síly s jinými podnikateli, ale zachovat si určitou samostatnost? Chcete spolu s někým vykonávat činnost, ale založení spolku vám přijde zbytečně komplikované a formalizované? Nebo je zde veřejná zakázka na stavební práce, ale nemáte kapacity se o ni ucházet sami? Řešením může být smlouva o společnosti.

Co to je smlouva o společnosti?

Společnost, neboli societas, znalo už římské právo. Jedná se o sdružení osob (fyzických, právnických nebo kombinace obou). Tyto osoby se dohodnou, že budou působit jako společníci za účelem společné činnosti nebo věci. Dříve se uzavírala smlouva o sdružení. Nový občanský zákoník (NOZ) ji však překřtil na smlouvu o společnosti.

Smlouva o společnosti je upravena v § 2716 až 2746 NOZ. Název „společnost“ je poněkud nešťastný, protože si ho hodně lidí plete se spolkem, obchodní společností apod. Práva a povinnosti jednotlivých společníků jsou však závazky, které vyplývají ze smlouvy. Nevzniká samostatná právnická osoba. Společnost je bez právní subjektivity a nemůže se tedy zavazovat ani být věřitelem. Práva a povinnosti vždy nesou přímo společníci. Ti mohou vždy na smlouvy uzavřené s třetími osobami napsat, že jednají jako účastníci společnosti.

Společnost je vždy založena smlouvou. Ta nemá předepsanou formu, může být tedy i ústní. Pro větší právní jistotu, ale doporučujeme vždy smlouvu sepsat. Vzor smlouvy můžete nalézt např. zde.

Kromě společnosti existuje ještě tichá společnost. Jde o situaci, kdy tzv. tichý společník investuje do podnikání druhé osoby. Podnikatel mu následně vyplácí podíl na zisku.

Majetek společnosti

Pokud se společníci dohodnout na tom, že sdruží i svůj majetek, musí být proveden soupis vkladů, který společníci podepíší. Do společnosti mohou společníci vložit peníze i zuživatelné věci a věci určené podle druhu, které se pak stanou spoluvlastnictvím společníků. Ostatní věci se stanou spoluvlastnictvím, pouze pokud jsou oceněny penězi.

Společník může do společnosti vložit veškeré své jmění, dokonce může vložit i svůj budoucí majetek. Společníci se mohou také zavázat, že budou pro společnost vykonávat nějakou činnost.

Spoluvlastnické podíly se pak určují poměrem hodnot majetku, který byl vložen do společnosti jednotlivými společníky. Společníci, kteří přispívají pouze činností, mají právo na podíl na zisku a užívat věci vložené do společnosti, nestávají se však spoluvlastníky.

Společníky nelze nutit, aby přispěli více, než se zavázali. Pokud se ujedná pouze to, co má být do společnosti vloženo, každý společník přispěje rovným dílem.

Práva a povinnosti společníků

Ve smlouvě si společníci stanoví, jak budou řešit společné podnikání. Pokud se na některé skutečnosti nedomluví, bude se postupovat podle ustanovení NOZ:

  • Členství ve společnosti nelze převést, společníci se zavazují, že budou pro společnost pracovat osobně.
  • Společníci se mají podílet na dosažení účelu společnosti stejným úsilím. Mohou si rozdělit působnost při spravování záležitostí společnosti tak, jak uznají za vhodné.
  • Společník nesmí jednat tak, aby společnost poškodil.
  • Pro společníky platí zákaz konkurence. Bez souhlasu ostatních není možné vykonávat činnost, která by měla konkurenční povahu.
  • Pokud není stanoven poměr podílů na zisku a ztrátách, jsou tyto podíly stejné.
  • Rozhodování se provádí většinou hlasů a každý společník má jeden hlas. Pokud se mění smlouva o společnosti, musí být rozhodnuto jednomyslně.
  • Správa společnosti je vykonávána zvoleným společníkem nebo i třetí osobou. Je-li správců více, jedná každý z nich samostatně. Ten, kdo není oprávněn ke správě, nesmí nakládat s majetkem společnosti. Povinnost správce je zejména vést účetnictví.

Vztah k třetím osobám

Jak již bylo uvedeno výše, společnost sama nemá právní osobnost. Není nikde registrována, nemá ani IČ, neplatí sama za sebe daně. Pokud vznikly při činnosti společnosti dluhy, jsou jimi zavázáni společníci společně a nerozdílně.

Pokud třetí osoba uzavře s jedním ze společníků smlouvu, ale netuší, že společníci se dohodli, že takovou smlouvu uzavírat nebudou, nemohou proti ní nic namítat. Pokud by ale společník jednal vlastním jménem, bude třetí osoba zavázána jen vůči němu. Nemohla by tedy chtít uhradit dluh po ostatních společnících.

Zánik členství a zánik společnosti

Nikdo nemůže nutit společníka, aby ve společnosti zůstával. Nesmí však ze společnosti vystoupit v době, kdy je to nevhodné nebo k újmě ostatních společníků. To neplatí, pokud k tomu má vážné důvody. Pokud by podstatným způsobem porušoval své povinnosti ze smlouvy, může být vyloučen.

Pokud by společník zemřel, nestává se automaticky společníkem jeho dědic, leda že by to bylo stanoveno ve společenské smlouvě.

Poté, co zanikne členství, musí být vyúčtován a vydán jeho podíl. Ten se vyplácí v penězích. Naopak společník vyúčtovává své závazky a musí se vyrovnat s ostatními společníky.

Společnost vzniká smlouvou, zaniká tedy především dohodou společníků, že bude zrušena. Mezi další důvody zániku může být splnění účelu, pro který byla zřízena, uplynutí doby atd. V případě smrti jednoho ze dvou společníků společnost zanikne, pokud není stanoveno, že společenská smlouva zavazuje i dědice.

Po zániku společnosti má správce povinnost provést do dvou měsíců vyúčtování. To, co patří do vlastnictví jednotlivých společníků, se jim vydá. Zbylý majetek se dělí, jako kdyby šlo o spoluvlastnictví.