Manžel povinného – kdy ho nelze postihnout exekučním příkazem?

Manžel povinného - kdy ho nelze postihnout exekučním příkazem?

S účinností od 1. 1. 2013 došlo k novele občanského soudního řádu[1] („OSŘ“) a exekučního řádu[2] („EŘ“) v oblasti výkonu rozhodnutí, a právě proto se budeme v tomto článku věnovat možnosti postižení majetku manžela povinného.

Blíže se tak zaměříme na § 262a OSŘ, který se podmínkami postižení majetku manžela povinného zabývá. Protože se úprava obsažená v OSŘ aplikuje analogicky pro soudní výkon rozhodnutí jako pro exekuci, uvádím, že kde tento článek zmiňuje exekuci, rozumíme tím též výkon rozhodnutí.

Věnovat se budeme některým základním otázkám z pohledu manžela povinného. Jedná se zejména o otázku majetku, který je možno exekucí postihnout, zda má na jeho rozsah vliv uzavřená smlouva mezi manželi měnící zákonný majetkový režim manželů a konečně také vliv zániku manželství, a to zejména rozvodem, na exekuci.

Podmínky exekuce na manžela povinného

Obecně lze říci, že exekuce proti manželu povinného předpokládá existenci dluhu, který vznikl za trvání manželství, byť jen jednomu z manželů. Ovšem pozor, podle zmíněného § 262a odst. 1, lze vést exekuci proti manželu povinného i tehdy, jde-li o vymáhání dluhu, který vznikl už před uzavřením manželství jen jednomu z manželů. Tuto možnost již výslovně neuvádí EŘ v § 42.

Co tvoří společné jmění manželů?

Jaký majetek spadá do kategorie společného jmění manželů, nalezneme v hmotněprávní úpravě obsažené v novém občanském zákoníku, konkrétně pak v § 709 a násl. Ten vypočítává, jaké věci či práva tvoří společné jmění manželů a jaké zase nikoliv.

Součástí společného jmění je tedy v souhrnu to, co nabyl jeden z manželů nebo co nabyli oba společně za trvání manželství s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů, co bylo nabyto darem nebo děděním, jako náhrada nemajetkové újmy nebo také to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví.

Oproti předchozí úpravě lze poukázat zejména na změnu spočívající v tom, že součástí společného jmění jsou i dluhy převzaté za trvání manželství, a to i tehdy pokud se týkají výlučného majetku jednoho z manželů, ovšem pouze do výše zisku z tohoto výlučného majetku.

Jedná se o dluhy soukromoprávní povahy, nikoliv tedy například nedoplatky a jiné dluhy na daních či jiných veřejnoprávních poplatcích. Nejedná se o ani o závazky vzniklé porušením právní povinnosti, jako například neplacení výživného, apod.

Postup při zúžení společného jmění až na obvyklé vybavení domácnosti

Dalším významným rozdílem oproti předchozí právní úpravě je, že součástí společného jmění manželů nadále není obvyklé vybavení domácnosti.[3] Proto také v případech, kdy došlo soudně, nebo na základě dohody manželů k zúžení jejich společného jmění, až na obvyklé vybavení domácnosti, není třeba v případě rozvodu manželů toto dále vypořádávat a manžela povinného tak nelze dále exekucí postihnout.

V případě uzavřené smlouvy mezi manželi je ovšem třeba myslet ještě na vypořádání věcí, které byli v rámci zúžení společného jmění z něj vyloučeny.

Nejvyšší soud[4] dovodil, že„došlo-li k zúžení SJM na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, došlo současně k zániku SJM k ostatním věcem netvořícím vybavení společné domácnosti; tyto věci podléhají vypořádání a v projednávané věci platí ohledně takových věcí nevyvratitelná domněnka vzniku podílového spoluvlastnictví.“

Majetek patřící do společného jmění a exekuce

Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí a exekuce dle § 262a odst. 1 OSŘ považuje také majetek, který

„…netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno společné jmění manželů nebo zúžen jeho stávající rozsah nebo že byl smlouvou zúžen jeho rozsah, že byl ujednán režim oddělených jmění nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.“[5]

Současná úprava, stejně jako ta předchozí, manželům umožňuje zvolit si vlastní úpravu svého majetkového režimu, odlišného od režimu zákonem stanoveného.[6] Takto uzavřená dohoda mezi manželi, případně i snoubenci, vyžaduje formu veřejné listiny (tedy notářského zápisu) a může zákonem stanovenou úpravu rozšiřovat, nebo naopak zužovat.

Smlouva se zapisuje do příslušného veřejného seznamu, kterým se rozumí seznam listin o manželském majetkovém právu vedený Notářskou komorou České republiky.

Zápis sice není obligatorní, do seznamu se listina o manželském majetkovém právu zapisuje pouze tehdy, je-li to v ní stanoveno, jinak na žádost obou manželů. Procesní význam tohoto zápisu spočívá v tom, že věřitel, ale i jakákoliv jiná třetí osoba, měli možnost se s jejím obsahem seznámit, a proto manželé nemusí individuální úpravu svých poměrů více dokazovat.

Mimo to je také možno poukázat na § 732 NOZ, který stanoví, že pokud vznikl dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který zároveň projevil nesouhlas vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo pouze do výše, kterou by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno.

Význam smlouvy zužující zákonný rozsah společného jmění

Z pohledu případné exekuce je ovšem význam takovéto smlouvy prakticky nulový. Lze říci, že smluvní režim má význam pouze pro jakousi vnitřní úpravu majetkových poměrů mezi manželi, exekucí však může být postižen majetek manžela povinného bez ohledu na její existenci, což vyplývá z výše citovaného ustanovení § 262a odst. 1.

Jedná se o řešení velmi invazivní a z pohledu manžela povinného značně nevýhodné, neboť jeho majetek může být postižen pro dluh, který vznikl ještě před vznikem manželství, takže o něm manžel povinného nemusel ani vědět, anebo manželé s vědomím existujícího dluhu uzavřeli smlouvu o svých majetkových poměrech v domnění, že se tak druhý z nich případné exekuci vyhne.

To, že současná situace hraničí s protiústavností, naštěstí nezůstalo zákonodárci nepovšimnuto, a proto se v současnosti projednává novela OSŘ i EŘ, která má odstranit tento nedostatek a garantovat větší míru jistoty manželu povinného.[7]

S ohledem na výše uvedené ustanovení § 262a odst. 1 OSŘ (v kombinaci s § 42 EŘ) je nutno mít na paměti, že exekuce může být nařízena proti veškerému majetku náležejícímu do společného jmění podle zákonného režimu bez ohledu na existenci smlouvy.

Způsob, jakým k takovému provedení dojde je potom uveden v odst. 2, jehož zrušení je v současnosti projednáváno (viz. výše) a podle něj lze manžela povinného postihnout srážkami ze mzdy nebo jiného jeho příjmu, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné jeho peněžité pohledávky nebo postižením jiných jeho majetkových práv tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů.

Ochrana manžela povinného před dluhy vzniklými před uzavřením manželství

Z pohledu manžela povinného ovšem situace nemusí být nutně beznadějná. Je totiž nutné zkoumat, kdy došlo ke vzniku vymáhaného závazku. Manžel povinného může být chráněn v případě, že ke vzniku pohledávky věřitele došlo za účinnosti občanského zákoníku z r. 1964 („OZ“), tedy do 31.12.2013.

OZ totiž neumožňoval věřiteli domáhat se uspokojení své pohledávky, která vznikla již před uzavřením manželství z majetku ve společném jmění. Proto pokud vznikla pohledávka za účinnosti OZ, věřitel nemá právo se v současnosti (tedy za účinnosti NOZ) domáhat uspokojení pohledávky ze společného jmění manželů.

Podle přechodných ustanovení NOZ se totiž právní poměry účastníků vzniklé před účinnosti NOZ řídí dosavadními právními předpisy.

V této souvislosti lze tedy uzavřít, že pokud by mělo dojít k postižení majetku ve společném jmění manželů pro vymožení dluhu jen jednoho z manželů vzniklého před uzavřením manželství za účinnosti OZ a řízení bylo zahájeno do 31.12.2013, postupuje se také podle OSŘ, který byl do této doby účinný.

Tato situace potom bude důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí v souladu s §268 odst. 1 písm. h) OSŘ, důvodem tedy bude nepřípustnost výkonu rozhodnutí pro tzv. jiný důvod, pro který ho nelze provést.

Obdobně také OZ poskytoval ochranu manželům, kteří uzavřeli smlouvu o svém majetkovém režimu za předpokladu, že ji uzavřeli dříve, než došlo ke vzniku vymáhané pohledávky. Pokud tedy manželé zúžili svůj majetkový režim ještě před vznikem pohledávky (a zároveň za účinnosti OZ) a tato smlouva byla zároveň oprávněnému známa ke dni vzniku jeho pohledávky, byla tato smlouva účinná a soud k ní přihlédl.

V případě, že oprávněnému obsah smlouvy znám nebyl, způsobovala tato skutečnost přímo ze zákona tzv. relativní bezúčinnost, které se mohl oprávněný dovolat ve vykonávacím řízení.

Vliv rozvodu manželství na probíhající exekuci

Jak řešit situaci, kdy dojde k zániku manželství? Zákon o této situaci explicitně nehovoří, přesto v praxi se nejedná o případ nikterak ojedinělý.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že zánik manželství sám o sobě neimplikuje nemožnost výkonu rozhodnutí či exekuce na majetek manžela povinného. Je proto třeba mít se na pozoru i po zániku manželství a učinit veškeré kroky k vypořádání společného jmění.

K zániku manželství může dojít smrtí manžela, eventuelně prohlášením manžela za mrtvého, prohlášením manželství za neplatné, nejčastěji však rozvodem. Budeme-li se věnovat posledně uvedenému, manželství zaniká právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, čímž zaniká i společné jmění manželů jako takové.

Samotný rozvod nestačí – je třeba vypořádat společné jmění

Zásadní roli pro pochopení, zda vůbec a jakým způsobem lze majetek povinného postihnout, hraje usnesení Nejvyššího soudu,[8] který dovodil, že „k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lže nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno.“

Tento závěr má motivovat manžele, aby v případě řízení o rozvod manželství předložili soudu dohodu o majetkovém vypořádání či jakoukoliv jinou smlouvu upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů.

Pakliže tak neučiní, v žádném případě se manžel povinného nemůže spoléhat na to, že v důsledku zániku společného jmění manželů rozvodem je jeho majetek automaticky nepostižitelný.

Pro přehlednost tak uvádím, že exekuci proti manželu povinného lze nařídit tehdy, dojde-li exekuční příkaz (event. nařízení výkonu rozhodnutí podle OSŘ), po zániku manželství, ale před jeho vypořádáním.[9]

V opačném případě, tedy za předpokladu, že majetek manželů byl včas vypořádán, svědčí manželu povinného právo domáhat se vyloučení věci z výkonu rozhodnutí návrhem uplatněným přímo vůči oprávněnému, neboť se jedná o právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí.[10]

K vypořádání společného jmění může dojít buď na základě písemné dohody tradičně při nesporném rozvodu, případně na základě žaloby příslušnému soudu podané jedním z manželů (při rozvodu sporném).

Pro případ, že se tak nestane, stanoví nový občanský zákoník určitou pojistku spočívající v tom, že po uplynutí tří let nastupuje vypořádání podle zásad zde uvedených. Věci hmotné movité jsou ve vlastnictví toho, kdo je užívá pro potřebu svou a své rodiny, ostatní hmotné věci movité a nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou manželů a ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma.[11]

Vypořádání zkracující oprávněného

Ani s vypořádáním majetku manželů při rozvodu to ovšem není tak jednoduché. Za účelem ochrany oprávněných dovodil Nejvyšší soud[12] v roce 2007, že zasáhne-li dohoda o vypořádání společného jmění manželů do práv věřitelů (v tomto případě oprávněného), způsobuje to její relativní neúčinnost.

Té se potom může dovolat odpůrčí žalobou oprávněný a důsledkem bude, že se k účinkům takové dohody nebude přihlížet a věřitel se může uspokojit bez dalšího ze společného jmění bez ohledu na vypořádání.

Manželství jako riziko

Co lze závěrem dovodit je tedy především obezřetnost (budoucích) manželů, neboť díky formulaci současné úpravy se manželství může snadno stát rizikem pro ty, kteří si nejsou vědomi dluhů svých protějšků.

Na druhou stranu také doporučujeme sledovat vývoj právní úpravy, neboť právě tato problematika prošla během posledních 2 let hned několika zásadními změnami, a vzhledem k neudržitelnosti současného stavu se další již připravují.


[1] Zákon č. 99/1963 Sb.;

[2] Zákon č. 120/2001 Sb.;

[3] §3038 NOZ;

[4] 20 Cdo 3297/2006 ze dne 15.3.2007;

[5] §262a odst. 1 OSŘ;

[6] § 716 a násl. nového občanského zákoníku 89/2012 Sb.;

[7] Tato novela, kterou má být zrušen celý odstavec 2 v §262a  je ke dni 29.1.2015 projednávána ve druhém čtení PS ČR;

[8] Usnesení uveřejněné pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek;

[9] K tomu více rozsudek Nejvyššího soudu 20 Cdo 2610/2009 ze dne 30.3.2011;

[10] § 267 OSŘ;

[11] Blíže viz. § 741, zák. č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník;

[12] 20 Cdo 2085/2006 ze dne 27. 9. 2007 (SJ 72/2008);

Kateřina Havlíková

Aktualizováno