Pandemie omezila pohyb a setkávání lidí. Změnila také naše chování a zdaleka nejde jen o internetové nákupy. Nemožným se stalo osobní sjednávání dohod i v obchodním styku. Distanční smlouvy však mají svá specifika. Čím se liší od smluv uzavíraných osobně?

Co jsou distanční smlouvy?

Pod pojmem distanční smlouva si můžeme představit jakoukoliv smlouvu, kterou neuzavíráme osobně, ale využíváme nějaký z prostředků komunikace na dálku, např. dopisy, prostřednictvím telefonu, využitím teleshoppingu, objednávkou z katalogu atp. Nejčastějším způsobem v dnešní době je ale samozřejmě elektronické uzavírání smluv.

Na dálku jsou nejčastěji uzavírány kupní smlouvy, avšak je možné takto uzavřít jakýkoliv smluvní typ.

Běžné jsou distanční smlouvy mezi podnikateli v obchodním styku i smlouvy, které na dálku uzavírají spotřebitelé. Pro ty však platí zvláštní právní úprava.

Uzavírání smluv na dálku

Podle občanského zákoníku je každá smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah. Jedna strana navrhne uzavření smlouvy, tedy učiní nabídku. Druhá strana pak může s nabídkou vyslovit souhlas. V okamžiku, kdy přijetí nabídky nabyde účinnosti, dojde k uzavření smlouvy.

Mnoho smluv lze samozřejmě uzavřít ústně či pouhým chováním. Pro předcházení případným sporům je však vždy vhodné mít v ruce písemný smlouvu, u které druhá strana nebude rozporovat její uzavření. Specifikum distančních smluv spočívá v tom, že nejste přítomni přijetí nabídky druhou stranou, a tak si nemůžete být jisti, že s vámi smlouvu skutečně uzavřela ona.

U tradičních smluv uzavíraných na dálku jedna strana pošle podepsaný návrh smlouvy a druhá strana si jej přečte, podepíše a zašle zpět. Smlouva se pak uzavře okamžikem doručení první straně. Pokud mají obě strany datovou schránku či disponují elektronickým podpisem, nevznikají zbytečné časové prodlevy.

Jestliže si však posílají dokumenty poštou, je takové uzavírání smluv těžkopádné a časově náročné. Je proto možné si sjednat, že smlouva bude uzavřena již podpisem a následně je možné pouze informovat o uzavření druhou stranu e-mailem či telefonicky.

Další variantou je tzv. reálné přijetí nabídky, kdy přijímající strana rovnou poskytne plnění, např. rovnou zaplatí kupní cenu. Takový způsob uzavření smlouvy si však strany musí předem dohodnout, případně to musí být obvyklý způsob jejich uzavírání smluv (např. ustálená praxe mezi obchodníky).

Strana, která činí nabídku smlouvy, by měla vždy uvést, do kdy je nutné nabídku přijmout, aby nedošlo ke zmatkům. V případě, že lhůta není uvedena, mělo by k přijetí nabídky dojít v přiměřeném čase podle typu smlouvy.

Distanční smlouvy a ochrana spotřebitele

Distanční způsob uzavírání smluv spotřebitele znevýhodňuje. Nemohou si osobně ověřit nejrůznější vlastnosti výrobku, ani se vyptat na podrobnosti smluvního vztahu. Občanský zákoník proto chrání jejich práva při uzavírání smluv. Podnikatelům je uložena zvláštní informační povinnost a spotřebitelům je dána možnost od smlouvy odstoupit.

Spotřebitel však není chráněn u všech smluvních typů. Např. smlouvy, jejichž předmětem je hra či sázka, převody práv k nemovitosti, smlouvy o přepravě nebo zájezdy se touto právní úpravou neřídí. Naopak větší ochrana spotřebitelů a vyšší nároky na podnikatele jsou stanoveny při uzavírání smluv, které se týkají finančních služeb.

Informační povinnost

Podnikatel musí spotřebitele informovat o nejrůznějších skutečnostech ještě před uzavřením smlouvy (např. o nákladech na prostředky komunikace na dálku, o povinnosti zaplatit zálohu, o daních a poplatcích, nákladech na dodání zboží).

Je-li sjednávána distanční smlouva po telefonu, musí se podnikatel vždy na začátku představit a sdělit spotřebiteli, co je účelem hovoru.

Samotná smlouva pak musí obsahovat i všechny údaje sdělené spotřebiteli před jejím uzavřením. Změněny mohou nastat pouze, pokud si to strany výslovně ujednaly. Podnikatel svou informační povinnost řeší pomocí tzv. všeobecných obchodních podmínek. Spotřebitel musí mít následně k dispozici alespoň jedno vyhotovení smlouvy.

Odstoupení od smlouvy

Pro spotřebitele je nejzásadnější právní úprava odstoupení od smlouvy. Od distanční smlouvy může spotřebitel odstoupit bez jakékoliv sankce ve lhůtě 14 dnů. Lhůta běží ode dne převzetí zboží. Pokud ho podnikatel zapomene na právo na odstoupení poučit, může od smlouvy odstoupit až do jednoho roku a čtrnácti dnů.

Spolu s odstoupením od smlouvy musí spotřebitel vrátit zakoupené zboží. Podnikatel je povinen do čtrnácti dnů od odstoupení zaslat spotřebiteli zpět peníze stejným způsobem, jakým je přijal.

Ne od všech distančních smluv může spotřebitel odstoupit. Právo na odstoupení nemá, pokud se jedná např. o dodávku zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele, zboží, jehož cena závisí na výchylkách finančního trhu, zboží, které podléhá rychlé zkáze, zboží v hygienickém obalu, které nelze po rozbalení vrátit nebo např. o software, u kterého došlo k porušení jeho původního obalu.

Použité právní předpisy

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník