Že v patnácti letech dostaneme občanský průkaz a osmnáctým rokem nabýváme zletilosti, ví určitě každý. Avšak co tyto dva milníky znamenají v trestním právu?
Pro potřeby trestního práva se dá život jedince podle věku rozčlenit do tří základních období:
- od narození do dovršení patnácti let jsme zkrátka dětmi;
- od patnácti do osmnácti let nás trestní právo nazývá mladistvými;
- od osmnácti let dále jsme dospělými.
Věk je jednou z nutných podmínek, která musí být splněna, aby byl jedinec trestně odpovědný – patnáctý rok věku (resp. den následující) je tedy hranicí trestní odpovědnosti. Do té doby sice můžeme naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu, avšak tento čin bude nazýván činem jinak trestným. V mladistvém věku lze spáchat provinění a v době dospělosti již „klasický“ trestný čin.
Právní úprava trestnosti
Základním zákonem je samozřejmě Trestní zákoník (potažmo Trestní řád, avšak procesní stránku věci teď nechejme stranou), který doplňuje Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Tento zákon upravuje jak provinění mladistvých, tak činy jinak trestné dětí mladších patnácti let, a použije se přednostně – trestní zákoník aplikujeme pouze podpůrně ve věcech, které ZSVM neupravuje.
To vše jsou ale pouze teoretické pojmy – jaké je tedy reálné promítnutí výše uvedeného do praxe?
Trestnost činu do 15 let
Fakt, že nejsme trestně odpovědní, rozhodně neznamená, že si můžeme beztrestně dělat, co se nám zlíbí. Jestliže dítě do patnácti let věku spáchá čin, který by byl dle zákona trestným, pokud by byla naplněna podmínka věku, může mu soud uložit takzvané opatření. Toto opatření může být například výchovná povinnost (povinnost bydlet s rodiči, povinnost zúčastnit se nějaké prospěšné akce…), výchovné opatření (zákaz styku s určitými osobami, zákaz chození na nevhodná místa…), dohled probačního úředníka, ochranné léčení atd.
Trestnost činu od 15 do 18 let
Jak již bylo řečeno, v tomto věku jsme mladistvými a nepácháme trestné činy nýbrž provinění. Krom ‚papírového‘ věku také záleží na celkové rozumové a mravní vyspělosti – pokud jedinec nerozpozná protiprávnost svého jednání, nebo jej není schopen ovládat, není trestně odpovědný a může mu být uloženo pouze výše popsané opatření pro děti mladší patnácti let.
Za spáchané provinění se ukládají rovněž opatření, která se však dále dělí na výchovná, ochranná a trestní. Výchovná opatření jsou nejšetrnější a mají převážně výchovný účel (jak ostatně název napovídá). Příliš se neliší od opatření ukládaných dětem pod patnáct let (i výchovná opatření zahrnují např. určité omezení, povinnost či probační dohled).
Ochranná opatření mají za cíl jednak pozitivně působit na vývoj jedince a nasměrovat jej na správnou cestu a jednak ochránit společnost před pácháním provinění mladistvými. Patří zde ochranné léčení, ochranná výchova, zabezpečovací detence a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Opatření trestní mají velmi blízko ke „klasickým“ trestům, které známe ze sankciování dospělých pachatelů. Řadíme sem například obecně prospěšné práce, peněžité tresty, zákaz činnosti, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, domácí vězení a samozřejmě odnětí svobody. Existují zde však jisté odlišnosti – například trest propadní majetku nebo zákaz pobytu lze uložit jen dospělému. Stejně tak jsou odlišné trestní sazby i účel trestu, který je u mladistvých zaměřen především na výchovu, ochranu jejich vývoje a začlenění do společnosti. Proto v řízení s mladistvými existují speciální zásady, postupy a zvláštnosti – tomuto tématu se však budu věnovat v jiném článku.
Trestnost činu od 18 let
Sankce za trestný čin spáchaný v dospělosti jsou dle trestního zákoníku dvojího druhu – tresty a ochranná opatření. Jak ji bylo napsáno výše, tresty mají velmi blízko k trestním opatřením pro mladistvé (ostatně ZSVM přímo na ustanovení trestního zákoníku odkazuje). Podobně je tomu také u ochranných opatření ukládaných dospělým – zde však naopak TZ odkazuje na ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Tato opatření lze uložit buďto vedle trestu, nebo – pokud je to účelné – samostatně.
Věk je tedy v trestním právu velmi stěžejním prvkem – určuje, zda budeme za svůj čin potrestáni, jaký trest dostaneme, či kde a jakým způsobem si jej odbudeme. Aby nebyla právní úprava příliš formalistická, zákon upravuje věk blízký věku mladistvých jako polehčující okolnost. Vše tedy záleží na tom, zda a do jaké míry si pachatel uvědomoval své jednání a následky.
