Smlouvy příkazního typu a využití v praxi – zprostředkování a komise (II. díl)

Smlouvy příkazního typu a využití v praxi – zprostředkování a komise (II. díl)

V prvním díle seriálu příkazních smluv a jejich využití v praxi jste se mohli seznámit s obecným úvodem ke smlouvám příkazního typu a podrobněji se smlouvou příkazní. V dnešním článku se seznámíme s dalšími dvěma typy a to zprostředkováním a komisí.

Zprostředkování

Smyslem zprostředkování je závazek zprostředkovatele, že umožní, neboli zprostředkuje zájemci, uzavření určité smlouvy s třetí osobou. Na rozdíl od příkazu zde zákon přímo stanoví úplatnost ve formě provize. Pokud by si strany zprostředkování provize vyloučily, nebude se jednat o smlouvu o zprostředkování, ale o příkaz. Není podstatné, zda byla ujednána výše provize. Aby se jednalo o zprostředkování, postačí, je-li z okolností zřejmé, že za tuto „službu“ bude vyžadována provize.

Zprostředkování může probíhat i opakovaně. Toto opakování však nesmí mít povahu soustavné činnosti, protože by se jednalo o smlouvu o obchodním zastoupení.[1]

Práva a povinnosti účastníků smlouvy

Jak už bylo řečeno, zprostředkování je úplatné. Úplata je specifikována jako provize. Výši provize si strany nemusí sjednávat. V těchto případech se použije dle dikce zákona úplata obvyklá. To neznamená nic jiného, než že bude její výše vyčíslena podle provizí, které se udílejí za podobnou činnost v daném čase a na daném místě. Tudíž k platnosti smlouvy nemusí být výše provize sjednána. Nabízí se otázka splatnosti provize, tedy kdy má zprostředkovatel právo domáhat se jejího zaplacení. Zákon připouští tři možnosti:

  1. uzavřením smlouvy – toto je obecná úprava, tedy může být sjednáno stranami něco jiného.
  2. obstaráním příležitosti – stačí, aby zprostředkovatel umožnil zájemci uzavřít smlouvu například tím, že přivede osobu, která má o uzavření smlouvy zájem. Ihned mu vzniká právo na provizi. Není podstatné, zda bude nakonec smlouva skutečně uzavřena. Stačí, že zprostředkovatel sjednal možnost.
  3. splněním povinnosti třetí osoby – nárok na provizi vznikne teprve tehdy, kdy bude skutečně uzavřena smlouva s třetí osobou.

Práva a povinnosti zprostředkovatele a zájemce

Nárok na provizi vzniká přímo ze zákona, není proto potřeba si ji sjednávat. Zákon předpokládá, že náhrada nákladů spojených se zprostředkováním je již obsažena v samotné provizi. Celou podstatu zprostředkování si lze jednoduše představit na práci realitního makléře směřujícího k uzavření smlouvy o prodeji nemovitosti.

Hlavní povinností zprostředkovatele je vyvíjet takovou činnost, která vede k obstarání vhodné osoby k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Vhodnou osobou není osoba, o které má zprostředkovatel pochybnost, zdali bude schopna plnit řádně a včas v případě uzavření smlouvy se zájemcem. Vyžádá-li si zájemce bližší informace o třetí osobě, se kterou má uzavřít zprostředkovanou smlouvu, je povinností zprostředkovatele mu takovou informaci sdělit.

Povinností zájemce je zaplatit zprostředkovateli provizi. Zde může vznikat problém. Zákon totiž výslovně neuvádí, že právo na provizi vzniká, jen když zprostředkovatel dopomohl k uzavření smlouvy svým aktivním jednáním. Mohlo by se tedy zdát, že zprostředkovatel má právo na provizi již samotným uzavřením smlouvy o zprostředkování bez ohledu na to, že byl zprostředkovatel nečinný a zájemce si sjednal uzavření smlouvy sám. Praxe soudů však dovodila, že přičinění zprostředkovatele je podstatným předpokladem nároku na provizi.

Komise

Komise spočívá na vztahu, kdy komisionář má povinnost vlastním jménem, tedy za sebe samého, obstarat na účet komitenta určitou záležitost. Pojem komisionáře a komitenta si vysvětlíme na příkladu, kdy komisionářem bude sečtělý ekonom, který má čich na výnosné investování finančních prostředků na obchodní burze.

Komitentem pak bude úspěšný podnikatel, který chce využít umu onoho schopného ekonoma a dá mu možnost zhodnotit své prostředky. Komisionář před okolím nevystupuje jménem komitenta, kterého zastupuje, ale vystupuje sám za sebe. Okolí nemusí být vůbec zřejmé, že jedná za komitenta na jeho účet. Můžeme zjednodušeně hovořit o jakési tajné plné moci. Nejčastěji je komise využívaná u obchodníků s cennými papíry.

Práva a povinnosti komitenta a komisionáře

Hlavní povinností komitenta je platit komisionáři odměnu. Výše odměny nemusí být stanovená a určí se podle výše obvyklé. Komisionář, který jedná v nejlepším zájmu komitenta vlastním jménem, má právo ponechat si prospěch, pokud vyjedná nebo jinak získá výhodnější podmínky, než které komitent stanovil.

Oproti tomu je komisionář povinen dorovnat komitentovi rozdíl, resp. nahradit mu škodu, pokud kupříkladu prodá věc, nebo uzavře smlouvu za horších podmínek, než jaké komitent určil. Této odpovědnosti se může komisionář zprostit tím, že prokáže odvrácení větší škody, která hrozila. Opět je namístě uvést příklad jednání komisionáře obchodujícího na burze, který reaguje na rapidní pokles ceny akcií, čímž hrozí narůstání ztráty finančních prostředků komitenta.

Je příkladné také zmínit situaci, kdy komisionář koupí věc za vyšší cenu než byla sjednána. Komitent může takovou koupi odmítnout, avšak ve lhůtě bez zbytečného odkladu poté, co se o této skutečnosti dozvěděl. Pokud koupi v této lhůtě neodmítne, platí, že koupi schválil.

Zásadní novinkou v právní úpravě komise je zadržovací právo komisionáře k věcem, které se u něj nachází, a které opatřil v souladu se smlouvou s komitentem. Toto zadržovací právo může komisionář využít k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy s komitentem.

V příštím, v pořadí třetím, článku ze seriálu smluv příkazního typu se zaměříme na smlouvy o zasílatelství a obchodním zastoupení, čímž seriál smluv příkazního typu uzavřeme.

David Baroš

[1] Štenglová, I. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1187.

Smlouvy příkazního typu a využití v praxi – zprostředkování a komise (II. díl)
5 (100%) 1 hlas[ů]

Aktualizováno