V pořadí třetí článek završí seriál smluv příkazního typu a jejich využití v praxi. V tomto článku se zaměříme na smlouvy o zasílatelství a obchodním zastoupení.
Smlouva o zasílatelství
Zasílatelskou smlouvu je třeba odlišit od smlouvy o přepravě. V zasílatelské smlouvě se zasílatel zavazuje příkazci obstarat přepravu zásilky vlastním jménem na účet příkazce z bodu A do bodu B. U zasílatelství jde o vztah mezi odesílatelem a tím, kdo pro něj přepravu obstarává.
Naproti tomu u smlouvy o přepravě jde o vztah mezi odesílatelem zásilky a dopravcem. Zasílatel se zavazuje obstarat nebo provést úkony s přepravou související. Naproti tomu se příkazce zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.
Jednoduše řečeno podstatou zasílatelství není přepravení zásilky, ale pouze obstarání přepravy. Příkladem může být situace, kdy požádáte souseda, zda by Vám dovezl balík na Českou poštu a odeslal jej doporučeně na Vámi uvedenou adresu. Odpovědnost za škodu při přepravě nese přepravce, nikoliv zasílatel. Tudíž pokud by se balík poškodil při přepravě Českou poštou, příkazce by se domáhal zaplacení škody nikoliv po sousedovi, ale přímo po České poště.
Zákon nezakazuje zasílateli provést přepravu osobně, pokud to neodporuje samotné smlouvě o zasílatelství, popřípadě nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečňování přepravy. Zasílatel jedná vlastním jménem, avšak na účet příkazce. To dle příkladu výše znamená, že pracovnice na České poště, která balík převezme k přepravě, vůbec nemusí vědět, že soused jedná za Vás.
Jde v podstatě o přizpůsobenou komisionářskou smlouvu v oblasti obstarávání přepravy věcí. Příkladem blízkého vztahu těchto dvou smluv je fakt, že podobně jako má komisionář k zajištění pohledávky vůči komitentovi zadržovací právo, má zde zasílatel zástavní právo ke stejnému účelu. Podmínkou je, že zasílatel má u sebe zásilku nebo listiny, které mu umožňují disponovat se zásilkou. V praxi to znamená, že pokud jako příkazce nezaplatíte zasílateli smluvenou odměnu za obstarání zásilky k přepravě, může si zasílatel ponechat podací lístek k balíku, dokud mu nezaplatíte sjednanou odměnu.
Co by měla smlouva o zasílatelství obsahovat?
Mimo určení účastníků smlouvy a závazku zasílatele obstarat přepravu věci je potřebné, aby smlouva obsahovala i další podstatné náležitosti. Mezi tyto náležitosti patří zejména určení, kde má být zásilka přepravena. Dále určení věcí, kterým má zasílatel obstarat přepravu.
Zákon nestanoví povinnost zásilku pojistit, tudíž záleží na dohodě účastníků smlouvy, zda bude zásilka pojištěna. Pokud není smlouva uzavřena v písemné formě, nemá to vliv na její platnost, nicméně vzniká právo zasílatele žádat po příkazci zasílatelský příkaz.
Smlouva o obchodním zastoupení
Pro pochopení významu a smyslu obchodního zastoupení je potřeba upozornit na rozdíl oproti smlouvě o zprostředkování. U smlouvy o zprostředkování jde o jednorázové, popřípadě opakované zprostředkování uzavření smlouvy. Chybí však charakter soustavné činnosti. Charakter soustavné činnosti je naopak pro obchodní zastoupení klíčový. Soustavnou činnost chápejme jako činnost, která je vykonávána s vidinou, že bude vykonávána i nadále v delším časovém horizontu.
Zákon na rozdíl od výše uvedených smluv příkazního typu vyžaduje pro smlouvu o obchodním zastoupení písemnou formu. Důvodem písemné formy je potřeba zvýšené ochrany obchodních zástupců, podobně jako je tomu u zaměstnanců. Smlouva je úplatná a vzniká zde právo na provizi. O obchodní zastoupení se nejedná, pokud zde není právo na úplatu.
Kdo může být obchodním zástupcem?
Kdo může být obchodním zástupcem, zákon vymezuje negativně. Obchodním zástupcem nemůže být:
1) osoba, která může zavazovat zastoupeného nebo osobu, s níž má být obchod uzavřen, jako člen jejího orgánu
př. obchodním zástupcem nemůže být jednatel společnosti, se kterou má být smlouva uzavřena.
2) nucený správce právnické osoby
př. nuceným správcem je osoba, jejímž prostřednictvím stát vynucuje dodržování práva u společností s veřejně důležitým předmětem podnikání, jestliže porušují své stanovené povinnosti.
3) insolvenční správce
Insolvenčním správcem je osoba, která nakládá s majetkem dlužníka, který není schopen dostát svým závazkům, a to takovým způsobem, aby byli věřitelé uspokojeni v co největší možné míře.
Zákon stanoví výkladové pravidlo, které řeší problém, kdy není ve smlouvě o obchodním zastoupení určeno území, na něž se obchodní zastoupení vztahuje. Není-li území ujednáno, platí za ujednané území Česká republika. Pokud je obchodním zástupcem zahraniční osoba, pak je tímto územím stát, ve kterém má osoba sídlo v době uzavření smlouvy.
Práva a povinnosti obchodního zástupce
Obchodní zástupce má právo jednat o zprostředkovávání uzavření určitého druhu smluv. V praxi to dělá tím způsobem, že vyhledává osoby způsobilé a vhodné k uzavření smlouvy. Pokud si to strany sjednají, může obchodní zastoupení spočívat také v zastoupení přímém. K přímému zastoupení obchodní zástupce potřebuje plnou moc zastoupeného. Při zastoupení nepřímém bude obchodní zástupce jednat na účet zastoupeného svým jménem.
Obchodní zástupce uskutečňuje svou činnost s odbornou péčí, poctivě a dbá všech zájmů zastoupeného. V případě, že v souvislosti s výkonem své činnosti některou ze svých povinností poruší, odpovídá za škodu, která zastoupenému vznikne. Obchodní zástupce se také může zavázat k ručení. Závazek ručení musí mít písemnou formu a musí za něj být sjednána zvláštní odměna, v opačném případě se k ručení nepřihlíží – tedy jako by nebylo.
Výhradní obchodní zastoupení, provize a trvání obchodního zastoupení
Při výhradním obchodním zastoupení nemůže zastoupený využívat na stejném území jiného obchodního zástupce. To ovšem nebrání zastoupenému, aby uzavíral smlouvy, respektive obchody sám. Výhradnímu obchodnímu zástupci však vzniká právo na provizi, jako by obchod sjednal sám.
Provize, není-li její výše ujednána, se stanoví podle obvyklostí v místě, kde je zastoupení vykonáváno. Provize zahrnuje také náklady, avšak strany si mohou ujednat něco jiného. Zákon to nezakazuje.
Není-li ujednána délka trvání obchodního zastoupení, pak je ujednána na dobu neurčitou. V případě výpovědi se uplatní odstupňovaná výpovědní doba, která se odvíjí v závislosti na tom, jak dlouho obchodní zastoupení trvalo. Obchodní zastoupení lze vypovědět ze zvláštních důvodů a to:
1) objem obchodů je nedostatečný, pokud se jedná o výhradní obchodní zastoupení
2) z důvodu užití jiného obchodního zástupce při výhradním obchodním zastoupení
3) zastoupený využívá jiného obchodního zástupce, v takovém případě má obchodní zástupce možnost zastoupení vypovědět
4) zástupce vykonává stejnou činnost, ke které je zavázán vůči zastoupenému, i pro jiné osoby (např. pro jiné obchodní společnosti)
Konkurenční doložka a zvláštní odměna obchodního zástupce
Strany si mohou sjednat také konkurenční doložku. Konkurenční doložka je dohoda mezi zastoupeným a obchodním zástupcem. Obchodní zástupce se zavazuje, že nebude po určitou dobu od skončení obchodního zastoupení vykonávat činnost, která by byla totožná s předmětem činnosti zastoupeného, nebo k ní měla konkurenční povahu. Zastoupený se zavazuje, že za tuto doložku poskytne obchodnímu zástupci přiměřenou finanční kompenzaci.
Obchodní zástupce má právo na zvláštní odměnu při zániku obchodního zastoupení. Výše odměny je závislá od průměrné roční hodnoty provizí v posledních 5 letech zastoupení. Pokud obchodní zastoupení trvalo kratší dobu, tak po celou tuto dobu. Právo na zvláštní odměnu musí být obchodním zástupcem uplatněno do 1 roku. Pokud by tedy obchodní zástupce uplatnil své právo na zvláštní odměnu, nicméně nestihnul by k uplatnění lhůtu jednoho roku, jeho právo na odměnu zanikne.
Právo na zvláštní odměnu nevznikne:
- pokud zastoupený vypověděl obchodní zastoupení pro porušení povinnosti, které by zakládalo právo od smlouvy odstoupit
- pokud obchodní zástupce ukončil obchodní zastoupení, ledaže k ukončení došlo z důvodů spočívajících na straně zastoupeného
- z důvodu věku, invalidity nebo nemoci obchodního zástupce a nelze-li po obchodním zástupci rozumně požadovat, aby ve své činnosti pokračoval
- převedl-li obchodní zástupce práva a povinnosti z obchodního zastoupení podle dohody se zastoupeným na třetí osobu.
Závěrem ke smlouvám příkazního typu
Smlouvy příkazního typu jsou nejen pro občanské právo podstatným typem smluv, které nalézají široké uplatnění v obstarávání záležitostí fyzických i právnických osob. Úprava v novém občanském zákoníku je úpravou komplexní, dobře strukturovanou a podanou lépe srozumitelným způsobem pro občana neprávníka.
Cílem autora tohoto textu bylo interpretovat paragrafové znění institutů smluv příkazního typu do přehledné, srozumitelné a čtivé podoby, která bude dobrým odrazovým můstkem pro pochopení a využití těchto typů smluv v běžném i profesním životě.
Autor pracoval převážně s textem zákona, protože nepokládá za příliš vhodné opírat neodborný text o citace odborných publikací. Využívání odborných citací by v důsledku vedlo pouze k zvědečtění a vyšší náročnosti textu. Důraz byl kladen také na správnou koncepci, rozvržení textu, jednoduchou strukturu vět a nástin příkladných situací k daným institutům.
