Smlouva o půjčce může mít dle občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) dvě základní formy, tj. smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru. Obě tyto smlouvy mohou složit k půjčce peněz, ale zákon předpokládá jejich odlišné praktické využití a také je rozdílně reguluje. Pokud přemýšlíte nad tím, jakou formu zvolit při půjčce mezi přáteli, nebo pouze zjišťujete, jakým právním režimem je upravena vaše půjčka u banky, je důležité si tyto formy odlišit.
Co je smlouva o půjčce
Smlouva o půjčce (zápůjčce) je vztah, ve kterém se zapůjčitel zavazuje vydlužiteli přenechat zastupitelnou věc a vydlužitel se zavazuje po čase vrátit věc stejného druhu. Zákon pro zapůjčení nevyžaduje písemnou formu, takže smlouva o zápůjčce peněz může vzniknou i jejich pouhým přenecháním.
Definice zápůjčky (§ 2390 OZ) tedy počítá nejen s půjčením peněz, ale jiné zastupitelné věci. Takovou zastupitelnou věcí mohou být např. stavební materiály, obilí nebo palivo. Tzn. že zapůjčená věc může být spotřebována nebo přeprodána. Není nutné tedy vracet stejnou věc jako u výpůjčky (§ 2193). Definice úvěru (§ 2395) se může zdát zápůjčce velice podobná, ale má své odlišnosti.
Rozdíl mezi smlouvou o půjčce a smlouvou o úvěru
Základní odlišností těchto smluv je, že úvěr se může týkat pouze peněz, zatím co zápůjčkou lze přenechat i jiné zastupitelné věci. Dále je úvěr daleko rozsáhleji regulován, a to i mimo občanský zákoník.
Zákonná úprava úvěru také výslovně počítá s možností podmínění užití půjčených peněžních prostředků k určitému účelu. Také již v definici úvěru občanský zákoník zmiňuje placení úroků. U zápůjčky úroky zákon zmiňuje až později. Je tak evidentní, že úvěr je především obchodním institutem, zatímco zápůjčka se jeví jako prostředek k půjčování peněz mezi fyzickými osobami.
Spotřebitelský úvěr
Spotřebitelská smlouva o půjčce je upravena v zákoně o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.). Jedná se standardní způsob, kterým banky půjčují peníze. Spotřebitelské úvěry mohou poskytovat pouze osoby s příslušným oprávněním. Nelze tak tedy uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru s kýmkoliv.
Definičním znakem spotřebitelského úvěru je vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem. Zákon explicitně říká, že jde o:
- odloženou platbu,
- peněžitou zápůjčku,
- úvěr nebo
- obdobnou finanční službu
poskytovanou nebo zprostředkovanou spotřebiteli.
Podle zákona o spotřebitelském úvěru je jako podnikatel za splnění příslušných podmínek oprávněnou osobou:
- banka,
- spořitelní a úvěrní družstvo,
- platební instituce,
- poskytovatel platebních služeb malého rozsahu,
- instituce elektronických peněz,
- vydavatel elektronických peněz,
- jiná osoba s oprávněním, které udělila Česká národní banka.
Prodlení dlužníka
Problematika prodlení je extenzivně upravena nejen zákonem a jinými předpisy, ale i judikaturou. Do prodlení se dlužník dostane, pokud nesplatí půjčku nebo její splátku do ujednané doby. Není-li taková doba ujednána, musí dlužník peníze splatit do šesti týdnu ode dne, kdy o vrácení zápůjčky věřitel požádal. V případě úvěru je doba stanovena na jeden měsíc.
Prodlení nastává až den po datu splatnosti.
Úroky z prodlení
Prodlení dlužníka má za důsledek vznik práva věřitele na úroky z prodlení. Zákonná výše úroků lze vypočítat pomocí REPO sazby ČNB (aktuální ke dni vzniku prodlení) a jejím navýšením o 8 procentních bodů. Úroková REPO sazba ode dne 9. 2. 2024 činní 6,25 % (tj. 14,25 % pro úroky z prodlení) a pravděpodobně se bude snižovat.
Pokud by tedy dlužník měl plnit např. 30 000 Kč ke dni 8. 3. 2024, ale plnil by až 1. 4. 2024, náležely by věřiteli úroky ve výši 281,1 Kč (30 000 * (0,0625 + 0,08) * (24/365)).
Pokud je součástí smlouvy dohoda o splátkách, tak se pro každou splátku úrok z prodlení počítá samostatně.
Výši úroků z prodlení je avšak možné smluvně upravit. Není možné se při tom ale dopustit např. lichvy nebo porušení dobrých mravů. Pro zjednodušení počtů lze i upravit úroky na denní výši. Např. je možné je určit na 0,05 % denně. V takovém případě by v příkladu z minulého odstavce úroky z prodlení činily 360 Kč (24 * 30000 * 0,0005).
Co by měla smlouva o půjčce obsahovat
Přestože u smlouvy o zápůjčce postačí ústní forma, je žádoucí pro obě strany, aby byla sepsána písemně. V případě, že se chystáte půjčovat peníze příteli, je pravděpodobně vhodné, aby smlouva o půjčce mezi kamarády měla formu zápůjčky.
Smlouva o zápůjčce by měla obsahovat:
- jasné označení stran (zapůjčitele a vydlužitele),
- co je předmětem půjčky (např. 20 000 Kč, 100 kg dřeva),
- ujednání o výši úroků (případně stanovit, že je půjčka bezúročná),
- ujednání o splátkách (jejich výši, datum splatnosti),
- výpovědní dobu.
