Právní režim zatoulaného psa

právní režim zatoulaného psa

Zvíře není podle nového občanského zákoníku věc v právním slova smyslu. Co to v praxi znamená pro majitele a nálezce zatoulaných psů? Změna chápání zvířete z pouhé věci je naopak velký pokrok, neboť je konečně zohledňován např. citový vztah k zvířeti a mnoho jiných aspektů.

Starý režim úpravy postavení zvířete v právním řádu

Starý občanský zákoník nijak nerozlišoval mezi ztrátou peněženky a psa. Platilo, že o nalezence se musela obec starat celých šest měsíců, během kterých se mohl původní majitel o zvíře přihlásit. Pokud tak neučinil, obec nabyla ke zvířeti vlastnické právo.

Zákon nepočítal s možností nálezce-dobromila, který by se rád o psa postaral a obci by se tak snížily náklady na „údržbu“ zvířete.

Nový občanský zákoník již speciální úpravu pro zatoulané zvíře obsahuje.

Co dělat, když najdu psa?

Pokud naleznu psa, nemůžu si jej automaticky přivlastnit. Je-li např. z obojku jasné, komu zvíře patří, lze jej vrátit majiteli. V případě, že jakékoliv okolnosti vrácení brání, je nutné bez zbytečného odkladu kontaktovat obec. Po dobu, kdy máme zvíře u sebe, musíme o něj náležitě pečovat, za což můžeme od majitele požadovat finanční náhradu (samozřejmě v přiměřené míře – koupíme-li nalezenci luxusní psí obleček s botičkami, s největší pravděpodobností se náhrady výdajů nedočkáme).

Na obci pak je, aby vyhledala majitele zvířete. Jestliže je pes očipovaný nebo má na obojku potřebné údaje, je vše jednoduché. Problém nastává, když tyto informace nelze dohledat – pak musí obec nález vhodným způsobem vyhlásit. To se nejčastěji děje pomocí úřední desky a webových stránek.

Při hledání majitele ztraceného psa hraje čas podstatnou roli

Od vyhlášení začíná běžet dvouměsíční lhůta, po kterou se může majitel nalezeného psa přihlásit. Pokud tedy domácího mazlíčka postrádáme, je vhodné neotálet a sledovat úřední desku obce. Po uplynutí této lhůty nabývá vlastnické právo ke zvířeti nálezce. Samozřejmě nelze nikoho nutit, aby si nechal psa, jehož nález poctivě ohlásil – nemá-li nálezce o zvíře zájem, obec jej nejčastěji svěří útulku, se kterým mívá smlouvu. Poté opět běží lhůta – tentokrát čtyřměsíční – po jejímž konci může útulek se psem volně nakládat, tedy v ideálním případě prodat novému (a snad také pečlivějšímu) majiteli.

Jak z výše uvedeného patrné, nový zákon problematiku ztracených zvířat upravuje mnohem lépe a logičtěji, než tomu bylo dosud. Některým se sice může zdát dvouměsíční lhůta pro přihlášení se o zvíře příliš krátká, avšak nabízí se otázka, zda je majitel pro zvíře vhodný, když svého mazlíčka dva měsíce nepostrádá… Jednoduché řešení je nasnadě – dejte psovi čip nebo připevněte základní informace na obojek a nemusíte mít strach, že zvíře bude mít nového pána.

Aktualizováno