Když pro nás přestane být smlouva výhodná, je lákavé se z ní vyvázat. Nemůžeme z ní ale odstoupit bez důvodu. Pokud tedy nejsme spotřebitel. Nový občanský zákoník přesně upravuje, co odstoupení od smlouvy znamená, a kdy lze učinit.
Co je odstoupení od smlouvy
Ačkoliv obecně platí zásada, že smlouvy by se měly dodržovat, mohou nastat situace, kdy jedna strana závazku odstoupí od smlouvy. Jde o právní úkon, ke kterému není potřeba souhlasu druhé strany ani žádného jiného jejího úkonu. Závazek se odstoupením zrušuje od počátku a zanikají práva a povinnosti obou stran.
Obecně upravuje odstoupení od smlouvy nový občanský zákoník (NOZ) v ustanoveních § 2001 až 2005. U jednotlivých smluv se může úprava lišit, proto je vždy potřeba vyhledat konkrétní ustanovení, které se váží k dané situaci. Teprve pokud není odstoupení speciálně upraveno u daného právního institutu, použije se úprava obecná.
Rozdíl odstoupení a výpovědi
Někdy se odstoupení od smlouvy nesprávně zaměňuje s výpovědí smlouvy.
Výpověď je způsob ukončení smluv, které jsou uzavírány na dobu neurčitou (u smluv nájemních, pracovních ale např. i při smlouvách o dodávkách plynu) . Smlouva pak zaniká uplynutím výpovědní lhůty nebo doručením výpovědi druhé straně. Na rozdíl od odstoupení se však smlouva neruší od začátku. Účinky výpovědi směřují pouze do budoucna.
Rozdíl odstoupení a ukončení smlouvy
Zatímco odstoupení od smlouvy je jednostranný právní akt a de facto nezáleží na tom, co si myslí protistrana, tak dohoda o ukončení smlouvy je dvoustranný právní akt, tedy strany se musí domluvit. Společně pak podepisují dokument, který ukončuje jejich smlouvu (např. spolupráci) a může také částečně vymezit finanční vyrovnání.
VZOR DOHODY O UKONČENÍ SMLOUVY
Pokud se můžete se stranou domluvit, z praxe je výhodnější, zejména v obchodních vztazích, usilovat o podepsání dohody o ukončení smlouvy než-li právně jednat o možnostech výpovědi.
Kdy lze od smlouvy odstoupit?
Nelze odstoupit od smlouvy jen z libovůle jedné smluvní strany, vždy je potřeba, aby existoval důvod odstoupení od smlouvy.
Důvody pro odstoupení mohou vyplývat:
- ze zákona – důvody mohou být jednak obecné a jednak specifické pro jednotlivé typy smluv,
- ze smlouvy – obě smluvní strany se předem dohodly, za jaké situace mohou ze smlouvy jednostranně odstoupit.
Důležité je, aby podmínky byly dány v okamžiku, kdy strana od smlouvy odstupuje. Nelze odstoupit, pokud už nebo ještě důvody pro odstoupení neexistují.
NOZ zná několik obecných důvodů pro odstoupení od smlouvy.
Odstoupení od smlouvy při jejím podstatném porušení
Podstatné porušení smlouvy je definováno tak, že se jedná o situaci, kterou kdybychom předvídali, ani bychom smlouvu neuzavřeli. Zároveň ten, kdo smlouvu porušil, věděl nebo musel vědět, že bychom ji v takovém případě neuzavřeli. Při podstatném porušení smlouvy pak lze odstoupit od smlouvy bez zbytečného odkladu.
Odstoupení od smlouvy při prodlení jedné ze smluvních stran
Pokud je prodlením porušena smlouva podstatným způsobem, může strana, která není v prodlení, od smlouvy odstoupit. Podmínkou je však, že odstoupení bezodkladně oznámí druhé straně.
V případě, že prodlení způsobí jen nepodstatné porušení závazku, musí být ještě poskytnuta dodatečná přiměřená lhůtu k splnění. Teprve po jejím uplynutí lze od smlouvy odstoupit.
Odstoupení od smlouvy při vadném plnění
Smlouvy se mají plnit řádně, tedy bez vad. Pokud nejde vadu odstranit a předmět řádně užívat, může nabyvatel odstoupit od smlouvy. U kupní smlouvy má kupující i nárok na výměnu věci či její opravu.
Pokud je ale vada odstranitelná, nabyvateli vzniká pouze nárok na slevu z kupní ceny případně na opravu či doplnění toho, co chybí, ale nemůže od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud nelze věc řádně užívat pro opakované vady nebo jejich větší počet. Obdobně upraveno je i odstoupení od smlouvy o dílo.
Jak od smlouvy odstoupit?
NOZ obecně nestanoví, v jaké formě musí odstoupení proběhnout. To se bude lišit podle konkrétního smluvního typu. Pokud je ale v zákoně stanoveno, že se smlouva musí uzavřít písemně, odstoupení musí být taktéž písemné.
Strany si mohou sjednat, jak má odstoupení od smlouvy vypadat.
Z odstoupení by mělo být patrné alespoň, kdo jsou smluvní strany a o jakou konkrétní smlouvu se jedná. Strana musí dát jasně najevo, že právní úkon, který činí, je odstoupením od smlouvy.
Existují různé právní názory, jestli musí být uveden důvod, pro který strana od smlouvy odstupuje. Pro vyhnutí se případnému právnímu sporu je vhodné tento důvod uvést, případně přímo odkázat na konkrétní právní ustanovení.
Důsledky odstoupení od smlouvy
K účinkům, které odstoupení působí, dochází v okamžiku, jakmile se to druhá strana dozví. To znamená, že jí je to buď ústně oznámeno, nebo jí je doručen dopis, pokud má být odstoupení učiněno písemně.
Ten, kdo odstoupil od smlouvy, nemůže vzít odstoupení zpět, pokud již bylo oznámeno druhé straně. To proto, že již nastoupily účinky odstoupení a závazek, který vyplýval ze smlouvy, se zrušil od samého počátku.
Zanikají všechny téměř práva a povinnosti obou stran, tedy v zásadě celý obsah závazku. Nejsou dotčena práva na zaplacení smluvní pokuty, úroku z prodlení a práva na náhradu škody. V platnosti zůstávají také ujednání, která mají strany zavazovat i po odstoupení od smlouvy. Odstoupení od smlouvy se nedotýká ani zajištění dluhu.
Strany se musí vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Musí si vzájemně vrátit plnění.
Práva třetích osob, která byla nabyta v dobré víře, ale zůstávají nedotčena. Například při odstoupení od kupní smlouvy nemůže ovlivnit vlastnické právo třetí osoby, která od jedné ze stran věc řádně nabyla.
Odstoupení od smlouvy při částečném splnění
Pokud už dlužník něco splnil, věřitel odstupuje od smlouvy jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Když takové částečné plnění nemá pro věřitele význam, může odstoupit z celé smlouvy. Vždy bude záležet na konkrétním případu, zda plnění význam mělo či ne.
Odstoupení od smlouvy o nepřetržité či opakované činnosti
V takovém případě se závazek nezrušuje od počátku, ale odstoupení má účinky do budoucna. Výjimku představují dílčí plnění, která nemají sama o sobě pro věřitele význam.
Odstoupení od spotřebitelských smluv
Právo chrání spotřebitele
Spotřebitel je slabší strana než podnikatel, proto ho zákon více chrání. Obchodníci si musí dát pozor, aby se nedopouštěli nekalých obchodních praktik.
V případech, kdy je smlouva uzavřena:
- prostřednictvím komunikace na dálku (přes internet, po telefonu), nebo
- mimo obvyklé obchodní prostory (např. u spotřebitele doma, na ulici), nebo
- o spotřebitelském úvěru,
může spotřebitel od smlouvy odstoupit bez udání důvodu. Nemusí tedy provádět žádné reklamace.
Dojít musí k odstoupení od smlouvy do 14 dnů od převzetí zboží, resp. od jejího uzavření, pokud jde o poskytnutí služby.
Podnikatel má povinnost informovat spotřebitele, komu a kam má odstoupení sdělit. Často mu poskytne i vzor, který stačí vyplnit. Nejlépe je zaslat odstoupení doporučeně, aby měl spotřebitel důkaz, že k odstoupení došlo. Postačí, když zásilku odešle v poslední den lhůty.
V případě, že spotřebitel není poučen o svém právu, prodlužuje se lhůta o jeden rok. Drtivá většina obchodníků si tak dává na poučení pozor. Umisťuje ho většinou do všeobecných obchodních podmínek.
Jako u jiných odstoupení od smlouvy si musí strany vrátit zpět svá plnění. Vrácení peněz musí prodejce učinit do 14 dnů od okamžiku, kdy mu je odstoupení od smlouvy doručeno. Může ale posečkat, dokud mu spotřebitel nepředá zpět zboží nebo mu neprokáže, že mu je již odeslal.
Kromě ceny za zboží musí být vrácena i cena za nejlevnější způsob doručení, kterou prodávající nabízel. Spotřebiteli tedy nebude např. vrácena cena za expresní doručení přepravní společností, ale pouze částka za poštovné, kterou obchodník účtuje za běžné doručení.
Co nesmí obchodník po spotřebiteli požadovat?
Spotřebitelé jsou obchodními podmínkami často mylně informováni, že v případě odstoupení od smlouvy musí vrátit zboží v původním obalu. Obchodníci však toto nejsou oprávněni požadovat. Spotřebitel samozřejmě musí zboží řádně zabalit, aby při převozu nedošlo k jeho poškození, nemusí však při tom použít krabici, ve které mu zboží přišlo. Výjimku představuje situace, kdy je samotný obal předmětem smlouvy (např. jde o dárkové balení), a porušení nosiče s digitálním obsahem (kupujete si sice počítačový program, ale vrátit jej musíte na zakoupeném CD).
Po spotřebiteli nelze vyžadovat, aby vrácené zboží nebylo použito. Např. v případě oblečení je jasné, že jej spotřebitel nejprve vypere a pak jej nosí. Zákon mu dává 14 denní lhůtu k tomu, aby zboží vyzkoušel. Nicméně, spotřebitel nese odpovědnost za snížení hodnoty zboží, pokud s ním nakládal v rozporu s jeho povahou a vlastnostmi.
Prodávající se často snaží naúčtovat spotřebiteli náklady, které má s vrácením zboží do prodeje. Nemá však žádné právo účtovat si jakékoliv administrativní poplatky.
Výjimky z odstoupení od spotřebitelských smluv
Zákon přesně stanoví výjimky, na které se odstoupení bez důvodu nevztahuje. Například když zboží podléhá rychlé zkáze či pokud je upraveno na míru pro spotřebitele.
Úprava na míru znamená, že zboží bylo skutečně upraveno podle přání spotřebitele a není možné jej prodat jinému. Pokud si spotřebitel jen vybírá z existující nabídky(např. barvu či velikost oblečení), nejde o zboží na míru.
Co dělat po odstoupení od smlouvy
Pokud jste správně doručili odstoupení od smlouvy a protistrana nereaguje anebo reaguje s tím, že vaše požadavky nepřijímá, pak stojí za zvážení obrátit se na advokáta pro právní radu.
Určitě byste měli protistranu vyzvat ještě jednou k plnění a zaslat ji kvalifikovanou výzvu, tj. např. předžalobní upomínku.
V případě, že protistrana stále nereaguje či neplní a vypadá to, že je spor nevyhnutelný, obraťte se na advokáta, který vám doporučení další právní kroky.
Použité právní předpisy
§ 2001 až § 2005 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Poslední aktualizace: 3. června 2024
