Při ukončení zaměstnání se může stát, že je učiněno neplatně. Zákoník práce na takové situace pamatuje a určuje pravidla, jakými se řídit, a jaké nároky mohou poškozené strany uplatnit. Neplatné rozvázání pracovního poměru může nastat ze strany zaměstnavatele ale i zaměstnance.

Důvody pro neplatné rozvázání pracovního poměru

K rozvázání pracovního poměru dochází z vůle zaměstnavatele nebo zaměstnance buď výpovědí, dohodou, okamžitým zrušením pracovního poměru nebo zrušením pracovního poměru ve zkušební době. Zatímco zaměstnanec nemusí mít pro ukončení zaměstnání žádný důvod, zaměstnavatel zpravidla může zaměstnance propustit pouze ze zákonem stanovených důvodů.

Neplatné skončení pracovního poměru může být způsobené celou řadou příčin. Základem je, že nejsou splněny zákonem stanovené požadavky pro ten který způsob ukončení pracovního poměru.

Nejčastěji půjde o situaci, kdy zaměstnavatel uvede nesprávný důvod pro podání výpovědi nebo neuvede důvod žádný, výpověď je dána ústně nebo není doručena do vlastních rukou apod. Od této situace je ale potřeba odlišit případ, kdy si zaměstnanec odmítá výpověď přebrat nebo si ji nevyzvedne do 10 pracovního dnů z pošty. Pak nastává fikce doručení výpovědi.

Neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele

Domníváte se, že vám zaměstnavatel neplatně dal „padáka“ ať už formou výpovědi nebo zruší pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době? Potom musíte bez zbytečného odkladu dát najevo svůj nesouhlas s výpovědí nebo s propuštěním. Odvolání proti výpovědi z pracovního poměru či jinému propuštění musí být písemné. Zaměstnavateli sdělíte, že trváte na tom, aby vás dále zaměstnával. Pracovní poměr pak dále trvá, a pokud vám zaměstnavatel neumožňuje pracovat, musí vám poskytnout náhradu mzdy či platu.

Pokud byste se neozvali, bude se mít za to, že se skončením pracovního poměru souhlasíte, tedy, že skončí dohodou. Váš pracovní poměr pak skončí uplynutím výpovědní doby či okamžitě, i když zaměstnavatel nepostupoval při rozvázání pracovního poměru v souladu se zákonem. Můžete se však se zaměstnavatelem dohodnout na jiném dni skončení pracovního poměru.

Výpočet náhrady mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru

Při neplatném ukončení pracovního poměru se zaměstnavatel se nemůže vymlouvat na to, že zaměstnanci přestal přidělovat práci, takže mu nic nezaplatí. Jako zaměstnanci máte nárok na náhradu mzdy a to ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy svému zaměstnavateli oznámíte, že ukončení pracovního poměru nebylo platné a chcete v něm pokračovat.

Náhrada mzdy vám náleží až do doby, než vám zaměstnavatel umožní pracovat, nebo když dojde k platnému skončení pracovního poměru.

Je pravděpodobné, že zaměstnavatele přimějete k vyplácení náhrady mzdy pouze soudní cestou. Protože pracovněprávní spory se mohou vléci, zákon umožňuje zaměstnavateli navrhnout soudu, aby po šesti měsících vyplácení náhradu mzdy přiměřeně snížil, zejména pokud zaměstnanec mezitím pracuje jinde.

Neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnance

Může samozřejmě nastat i situace, kdy neplatně ukončil pracovní poměr zaměstnanec. Pokud zaměstnavatel trvá na pokračování pracovního poměru, musí to zaměstnanci písemně oznámit bez zbytečného odkladu. Jestliže zaměstnanec výzvu ignoruje a svou práci nevykonává, bude zaměstnavateli náležet právo na náhradu škody, která mu tím vznikla.

V případě, že zaměstnavatel na pokračování pracovněprávního vztahu netrvá, má se za to, že skončil dohodou buď uplynutím výpovědní doby při neplatné výpovědi, nebo dnem zrušení pracovního poměru. Zaměstnavatel v takovém případě ale nemůže požadovat náhradu škody.

Řízení před soudem ohledně neplatného rozvázání pracovního poměru

Pokud se domníváte, že váš pracovní poměr byl ukončen neplatně, nestačí to pouze zaměstnavateli oznámit. Je pravděpodobné, že se s vámi nebude chtít dohodnout. Neplatnost rozvázání pracovního poměru musí konstatovat soud. Do té doby se má za to, že váš pracovní poměr právoplatně skončil. To stejné samozřejmě platí, i když si váš zaměstnavatel myslí, že jste neplatně ukončili zaměstnání vy.

Z judikatury soudů dokonce vyplývá, že zaměstnavatel nemůže změnit názor a provést sám odvolání okamžitého zrušení pracovního poměru. Neplatnost musí přímo konstatovat soud, nebo musí nastat soudní smír, kdy se během řízení na neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dohodnou obě strany.

Zákoník práce dává zaměstnanci a zaměstnavateli lhůtu, do kdy musí podat žalobu pro zneplatnění výpovědi či stanovení neplatnosti jiného zrušení pracovního poměru. Jsou jí dva měsíce ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit.

5/5 - hodnocení čtenářů