Vymáhání pohledávek z přestupků dle daňového řádu

vymáhání pohledávek z přestupku

Dopustit se přestupku je poměrně nečekaně snadné a může se to stát komukoliv z nás i tomu nejpříkladnějšímu občanovi. Pokud však správní orgán uloží provinilci za přestupek pokutu a ten ji z jakéhokoli důvodu neuhradí ve stanovené lhůtě, může dojít na velmi nepříjemné komplikace, které mohou mít až fatální následky v podobě exekuce. V povědomí širší veřejnosti nejsou některá fakta tohoto procesu známá, a proto jsou v tomto článku shrnuta s důrazem na to jak se vyvarovat negativním následkům a také jak se například bránit, pokud bude bagatelní pohledávka předána správním orgánem k vymáhání prostřednictvím soudního exekutora.

Vymáhání pohledávek z přestupku

K aplikaci zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „DŘ“) na vymáhání pohledávky z přestupku, která zjevně není standartní daní, je třeba poukázat na § 2 odst. 3 písm. b) DŘ, který stanoví, že daní se pro účely tohoto zákona rozumí peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona, což je naplněno v § 106 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád. Obce si tedy pokuty udělené podle zákona o přestupcích vymáhají dle DŘ v režimu dělené správy a stává se v tomto rozsahu správcem daně.

Doba splatnosti pokuty vyměřené za přestupek

K vymáhání pohledávky se přistoupí po nesplnění povinnosti uhradit pokutu v době splatnosti uvedenou v rozhodnutí správního orgánu. Pokuta je zpravidla splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci. Po marném uplynutí stanovené lhůty se tady takováto pohledávka předá tzv. likvidátorovi (jde o zaměstnance správního orgánu, jehož pracovní náplní je zajišťování vymáhání pohledávek po splatnosti, dále jen „likvidátor“).

Likvidátor po převzetí pohledávky dlužníky opět upomíná a vyrozumívá je o výši nedoplatku, zpravidla mu udělí i náhradní lhůtu pro splnění této povinnosti. Pokud dlužník nereaguje a nevyužije náhradní lhůty, likvidátor přistoupí k vyhledávací činnosti. Vyhledávací činností se rozumí poskytování informací správci daně třetími osobami na základě § 57 DŘ. Likvidátor takto zjistí o dlužníkovi potřebné informace například od peněžních ústavů, zdravotních pojišťoven, správy sociálního zabezpečení, úřadu práce a registru vozidel.

Prostředky vymáhání pokuty správním orgánem

Správní orgán dle získaných informací o povinném zvolí další postup vymáhání pohledávky, DŘ mu umožňuje hned několik způsobů exekuce:

  • přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb
  • srážkou ze mzdy
  • přikázáním jiné peněžité pohledávky
  • postižením jiných majetkových práv
  • prodejem movitých věcí
  • prodejem nemovitostí
  • návrhem na provedení exekuce soudním exekutorem či předání celnímu úřadu

Jelikož pokuty ukládané za přestupky se obvykle pohybují v řádech několika stovek či tisíc, jsou nejčastěji využívané první dvě exekuce. Správní orgán většinou nedisponuje tzv. vykonavateli jako je tomu u soudních exekutorů, nečekejte tedy, že zaklepe u dveří pro výkon mobiliární exekuce. Při nařízení exekuce je dluh navýšen o náklady ex. řízení, které se v těchto případech drží spodní hranice, což je 500,- Kč.

V případě zablokovaného účtu není namístě vinit svoji banku, že správci daně poskytla informaci o existenci účtu, jelikož za nesplnění povinnosti součinnosti třetích osob hrozí i nemalé sankce.

Možnost předání pohledávky k soudnímu exekutorovi

Využití služeb soudních exekutorů je z mnoha hledisek považováno za ad absurdum. Soudních exekutorů by měl tedy správce daně využívat jen při vymáhání nebagatelních pohledávek, přesná hranice není vymezena, doporučuje se však u pohledávek přesahujících 10.000,- Kč a ani zde to není nutností.

V případech, kdy lze o předání pohledávky soudnímu exekutorovi uvažovat musí správní orgán vzít v potaz § 175 odst. 2 DŘ, který stanoví povinnost zvolit způsob vymáhání tak, aby výše nákladů, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku, současně obdobně hovoří i § 5 odst. 3 DŘ, kterým je správci daně uloženo šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů.

Pokud i přes všechny výše uvedené zásady správní orgán předá pohledávku k soudnímu exekutorovi, má daňoví subjekt možnost bránit se námitkou dle § 159 DŘ, kterou lze podat ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dlužník o předání dozvěděl. V krajním případě je možná i ochrana prostřednictvím zásahové žaloby dle § 82 a nál. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

Součinnost dlužníka a zamezení škodlivých následků exekuce

Nejjistějším řešením, jak předejít negativním dopadům exekuce je uhradit pokutu ve zmíněných 30 dnech ode dne, kdy rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci. Další obdobná možnost se naskýtá záhy, kdy dlužníka vyzve likvidátor a udělí mu lhůtu náhradní.

Vhodné je kontaktovat správce daně, což dlužníkovi samo o sobě pomůže. S likvidátorem se poté zpravidla lze domluvit rozložení úhrady na splátky. V tíživých životních situacích lze zažádat i o tzv. posečkání dle § 156 DŘ.

Autor: Mgr. Gabriela Morávková, právník městského obvodu Plzeň 4

Vymáhání pohledávek z přestupků dle daňového řádu
4.8 (95.29%) 17 hlas[ů]