Směnná smlouva

Směnná smlouva

Jeden ze smluvních závazkových vztahů, které občanský zákoník upravuje, je tzv. směna. Obdobný smluvní typ představuje všeobecné známá kupní smlouva, k níž je směnná smlouva určitou obdobou či doplňkem. K čemu směnná smlouva slouží a na co si dát při jejím uzavírání pozor?

Základní charakteristika

Prostřednictvím směnné smlouvy vzniká smluvním stranám závazek na sebe vzájemně převést vlastnické právo k předem určeným věcem. Podstata směny je tedy podobná jako při koupi. Na rozdíl od koupě však protihodnotu obchodu nepředstavují peníze, ale nějaká jiná věc. Zjednodušeně řečeno, jedná se o výměnu věci za věc jinou.

Barterový obchod

Tento typ obchodu, jehož předmětem je vzájemná výměna zboží či služeb bez využití peněz, se nazývá barterový obchod a realizuje se právě prostřednictvím směnné smlouvy. Pro uskutečnění barteru je stěžejní protnutí nabídky a poptávky. V praxi se lze setkat i se situací, kdy k započtení hodnoty zboží či služby dochází pouze částečně a zbytek je jednou ze smluvních stran doplacen penězi. Barterové obchody lze realizovat rovněž za účasti více stran, což je sice organizačně složitější, avšak současně poskytuje stranám více možností, jak směnu provést.

Náležitosti smlouvy

Náležitosti směnné smlouvy jsou na uvážení smluvních stran, nicméně ve smlouvě by rozhodně neměla chybět důkladná identifikace směňovaných věcí a vyjádření vůle smluvních stran převést k těmto věcem vlastnické právo. Vhodné je rovněž smluvně upravit způsob a postup při vzájemném předání věcí. Pokud jedna ze stran věcí zatím nedisponuje, a přitom chceme mít jistotu, že k realizaci směny dojde, poslouží nám budoucí směnná smlouva.

Písemně či ústně?

V souladu s principy, z nichž občanský zákoník vychází, není forma směnné smlouvy autoritativně určena. Směnu tak lze realizovat na základě pouhé ústní dohody mezi stranami. Výjimku tvoří situace, kdy je předmětem směny nemovitá věc – pro takové případy zákon písemnou formu smlouvy vyžaduje. Ostatně při směně věcí vyšší hodnoty lze sepsání smlouvy vždy jen doporučit. Naopak ústní dohoda postačí při realizaci výměny věcí, u níž nelze očekávat pozdější komplikace.

Co lze směnit

Předmět směnné smlouvy může představovat jakákoliv věc ve smyslu, který tomuto pojmu přikládá občanský zákoník. Směněna tak může být movitá i nemovitá věc, ale rovněž právo. Je přitom vhodné dbát na konkrétní identifikaci věcí ve směnné smlouvě, a to co do druhu či množství. Předmětem směny tak jsou nejčastěji auta, pozemky, bytové jednotky, ale rovněž reklamní či jiné služby. Právě s návrhem na směnu pozemků se v tuzemsku setkáváme velmi často, a to zejména v případech, kdy je jednou ze smluvních stran obec.

Příklad směnné smlouvy o výměně auta

Pan Karel se přestěhoval za město a do práce to má nyní hodinu autem. Protože však nikdy předtím auto nepotřeboval, bude si muset nějaké pořídit. Naopak pan Jan změnil práci, čímž mu odpadla nutnost dojíždění. Jan se rozhodl, že bude do práce jezdit na kole a auto prodá. Pánové Karel a Jan proto uzavřou směnnou smlouvu o výměně auta za kolo. Byť je objektivní hodnota auta vyšší, než hodnota kola, oba účastníci obchodu mohou být spokojeni, neboť došlo k naplnění jejich aktuálních potřeb.

Výhody a úskalí

V případě, že předmětem směny je nemovitá věc, je dobré mít na paměti, že vlastnické právo smluvní strany nabudou nikoliv uzavřením směnné smlouvy či při faktické realizaci výměny, ale až v momentě zápisu do katastru nemovitostí.

Směnná smlouva bývá často využívána také při směně pozemků či jiných nemovitých věcí. V tomto případě je však nutné se zabývat rovněž daňovými dopady. V souladu se zákonnou úpravou je poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí kupující. V případě, že si smluvní strany prostřednictvím směnné smlouvy mezi sebou vymění nemovitou věc, je nutné na tuto transakci z daňového hlediska pohlížet jako na dvě samostatné transakce, kdy obě smluvní strany jsou zároveň převodci i nabyvateli nemovité věci. Povinnost přiznat a odvést daň z nabytí nemovitosti tak budou mít oba účastníci směny.

Na rozdíl od koupě, kde je hodnota prodávané věci vyjádřena prostřednictvím kupní ceny, v případě směny může být obtížné faktickou hodnotu převáděných věcí určit. Je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost hodnotě věcí, jež mají být mezi sebou směněny, a vyhnout se tak nevýhodnému obchodu. Právě absence nutnosti vyčíslit přesnou hodnotu zboží, jež je předmětem transakce, však může znamenat rovněž výhodu.

Institut směny takto může zohlednit subjektivní potřeby obou smluvních stran – byť reálná cena jednotlivých věcí nemusí být vyvážená, přesto může být směna pro obě strany výhodná, neboť objektivní hodnota věci nemusí vždy korespondovat s hodnotou subjektivní.

Směnná smlouva v praxi

  • Směnná smlouva je upravena v § 2184 až § 2188 občanského zákoníku
  • V případě směny nemovitých věcí je nutné uzavřít smlouvu písemně. Nezapomeňte rovněž na povinnost odvést daň z nabytí nemovitých věcí
  • Písemnou smlouvu lze doporučit i při směně věcí vyšší hodnoty
  • Ve smlouvě je vhodné důkladně identifikovat předměty směny a upravit způsob jejich vzájemného předání
  • Dávejte si pozor na výrazný nepoměr mezi směňovanými věcmi, avšak současně netrvejte pouze na směně zboží stejné hodnoty a zohledněte také své subjektivní potřeby
  • Na internetu lze najít množství vzorových směnných smluv ve formátu *.doc či *.pdf, které je však nutné upravit podle konkrétní situace