Přivlastnění věci a nález věci

přivlastnění věci a nález věci

„To je moje, já to našel“. To byla častá argumentace lidí, kteří si přivlastnili nález. Z právního hlediska ovšem neměli pravdu, naopak měli povinnost vydat věc majiteli, a pokud nebyl majitel znám, pak obci, na jejímž území k nálezu došlo. Lidé zůstávají stejní, avšak právní úprava se mění. Od 1.1.2014 bude totožná argumentace způsobovat zcela jiné právní účinky. Za určitých okolností je totiž možné si nalezenou věc přivlastnit.

Přivlastnění věci opuštěné

Pokud dojde k opuštění movité věci, může si ji kdokoliv přivlastnit. Tato možnost nabytí vlastnického práva je nově upravena v § 1045 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tuto novinku je třeba navíc interpretovat v souvislosti s novým pojetím zvířat, kdy tyto již nejsou věcí, ale živým tvorem nadaným smysly, což občanský zákoník v § 1048 jasně deklaruje.

Změna právní úpravy sledovala za cíl přiblížení právní úpravy realitě, kdy docházelo k případům ponechání si věci nalezené (tedy nejen opuštěné). Protože zodpovězení otázky, zda se jedná o věc úmyslně opuštěnou nebo pouze ztracenou, není v praxi jednoduché, stanoví zákon nově v § 1050 domněnku opuštění věci, kdy za opuštěnou se má věc, ke které vlastník nevykonává po dobu tří let vlastnické právo nebo která má pouze nepatrnou hodnotu a je ponechána na místě přístupném veřejnosti. Zatímco opuštěné nemovité věci připadají do vlastnictví státu, lze si opuštěné movité věci při splnění výše uvedených podmínek ponechat.

Za povšimnutí stojí také úprava opuštěných domácích zvířat a zvířat v zájmovém chovu, která lze považovat za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. Výslovně je pak stanoveno, že ryba v rybníku nebo podobném zařízení, které není veřejným statkem, bez pána není. Tato úprava bude mít svůj význam při rozhodování, zda a komu vznikla neoprávněným rybolovem škoda, tj. zda bude přistižený pytlák odpovědný pouze podle předpisů práva veřejného nebo i soukromého.

Nález

Od přivlastnění věci opuštěné je třeba odlišit nález, když občanský zákoník stanoví, že nalezenou věc nelze považovat za opuštěnou. Nalezenou věc je třeba vrátit vlastníkovi. V případě, že nelze poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena. Obec pak vyhlásí nález obvyklým způsobem.

Nepřihlásí-li se vlastník do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může s věcí nálezce nakládat jako poctivý držitel, vlastnické právo k věci však nabyde až za tři roky ode dne vyhlášení nálezu.

Nová úprava tedy prodlužuje dobu, po kterou se může vlastník o nalezenou věci přihlásit. Do 31.12.2013 totiž nalezená věc připadala do vlastnictví obce po uplynutí šesti měsíců od odevzdání věci. Jednalo se přitom o zkrácení původní lhůty jednoho roku, která platila do 30.9.2005. Ke zkrácení přitom došlo z důvodu snížení nákladů obcí s uschováním a opatrováním věci. Lze tedy předpokládat, že tato úprava bude pro řadu obcí znamenat novou zátěž, kdy po dobu tří let nebudou mít možnost věc prodat, ale ani zničit. Plody a užitky z nalezených věcí tuto zátěž zřejmě nedokážou zcela nahradit.

Zvláštní kategorií nálezu je nález věci skryté, slovy zákona věci zakopané, zazděné nebo jinak skryté, typicky pokladu. Na rozdíl od dřívější úpravy, která byla pro nálezce příznivější, je výslovně stanoveno, že nálezce nemá nárok na nálezné, pokud vlastník věci o úkrytu věděl. Na rozdíl od celkové koncepce úpravy přivlastnění a nálezu je v tomto ohledu občanský zákoník k nálezcům přísnější, než dosavadní právní úprava.

Přivlastnění věci a nález věci
5 (100%) 1 hlas[ů]

Aktualizováno