Anglosaské právo

anglosaské právo

Každá země si tvoří své právo. Má svou ústavu, své zákony. Nicméně, některé státy mají k sobě, co se týče práva, blíže než jiné. Tvoří společné právní kultury. Např. právo v České republice je výrazně ovlivněno Německem. Do našeho povědomí se však často dostává prostřednictvím televizních seriálů, ale i nadnárodních firem anglosaské právo. V čem se liší?

Mezinárodní právní systémy

Na světě existují tři základní typy právních kultur – anglosaské právo, kontinentální právo a právo islámské.

Kontinentální právo

Tato právní kultura pochází z Evropy. Vyvinula se z římského práva. Následně se rozšířila do dalších zemí Asie či Jižní Ameriky a dnes je na světě nejrozšířenější.

Existují různé subsystémy kontinentálního práva, které si zachovávají svá specifika. Jedná se např. o subsystém francouzský, kam patří frankofonní země, ale i Španělsko a jeho kolonie. Dále můžeme rozeznat germánskou oblast práva, kam kromě Německa, Rakouska a Švýcarska patří i slovanské země včetně České republiky, ale i Japonsko či Jižní Korea. Zvláštním subsystém tvoří skandinávské státy.

Základním pramenem práva je v kontinentální právní kultuře zákon. Normy, kterými se řídí úřady, soudy ale i běžní občané a firmy, jsou tedy obsaženy právě v zákonných předpisech. Praxe soudů či obyčejové zvyklosti naopak nehrají příliš velkou roli. Např. prameny práva v ČR jsou především ústava, ústavní zákony, zákony, nařízení vlády a vyhlášky. Roli hraje důraz na formálnost práva, soudy se nemohou odklánět od znění psaných zákonů.

Důležitým znakem je také dualismus práva. V kontinentálním právu se odlišuje právo soukromé a veřejné. Máme tedy předpisy, které upravují vztahy mezi subjekty, které jsou si rovny, a mezi státem a fyzickými či právnickými osobami.

Islámské právo

V některých státech stále platí tradiční práva. Jedním z nich je i šaría, islámské právo. Hlavním pramenem práva je zde Korán, svatá kniha muslimů. Sunnitská větev šaríi dále používá jako pramen práva sunnu, soubor svědectví o výrocích a činech Mohameda. Šíitská větev se aplikuje zejména v Iránu.

Většina muslimských států používá kombinovaný systém práva, kdy mají sekulární zákony pro věci veřejné, a šaría se využívá pouze pro islámské rodinné právo (ve věcech rozvodů, dědictví, výchovy dětí apod.).

Anglosaské právo neboli common law

Původ a rozšíření

Anglosaské právo vzniklo v Anglii, odkud se rozšířilo do britských kolonií. V současnosti jej používá třetina lidské populace. Kromě Velké Británie jej najdete v Indii, Ghaně či na Novém Zélandu, ale také ve Spojených státech. Někdy se proto nazývá angloamerické právo.

Prameny práva

Stejně jako v kontinentálním právu jsou pramenem práva zákony, které vydává parlament, a podzákonné předpisy vydávané exekutivou. Důležitou roli však hraje precedent, tedy rozhodnutí soudu. Proto se někdy common law označuje jako soudcovské nebo precedentní právo.

Precedent

Precedentní právo zjednodušeně funguje tak, že rozhodnutí vyšších soudů jsou závazná pro budoucí rozhodování ostatních soudů. Ty se musí řídit principy, které byly v předchozích rozhodnutích nastaveny. Tato zásada se nazývá stare decisis. Podobná skutková situace by měla vést k tomu, že případ bude vyřešen na základě stejných principů a dojde se ke stejnému či podobnému výsledku.

Pokud ale soud dospěje k závěru, že se případ skutkově od předchozích odlišuje, může být vytvořen precedent nový. Soudy tedy nejen právo aplikují (tedy používají zákony), ale přímo jej tvoří.

Prameny práva jsou také obyčejové zvyklosti, ale i právní literatura.

Odlišnosti od kontinentálního systému

Hlavní důraz common law je dáván na jeho použitelnost v praxi. Nejsou tak důležité formální definice nebo systematika právních norem.

V kontinentálním právu se soudy řídí zákony a rozhodování ostatních soudů berou spíše jako podpůrnou argumentaci než jako závazné postupy, v anglosaském právu je však nutné znát, jak byly řešeny předchozí případy.

Common law také tolik nerozlišuje mezi jednotlivými právními odvětvími a nedělí právo na soukromé a veřejné.

Řízení před soudy se v common law řídí tzv. adversárním systémem, kdy soudce má být zcela nestranný a ponechat strany, aby předkládaly svá tvrzení a důkazy. Např. v trestním řízení má státní zástupce a obžalovaný před soudem postavení dvou rovnocenných stran, které „dokazují svou pravdu“. V kontinentálním právu naopak existuje systém inkviziční. Soud má povinnost zjistit správně a úplně objektivní stav věci (viz český trestní řád).

Přes značné rozdíly je nutné podotknout, že oba právní systémy se vlivem globalizace a mezinárodního obchodu sbližují. Zatímco anglosaské právo začíná čím dál více kodifikovat soubory norem, kontinentální právo klade stále větší důraz na sjednocování rozhodování soudů.