Občanský zákoník uvádí 6 možných tříd dědiců pro případ, že zemřelý nezanechal závěť. Co je zákonná dědická posloupnost a jakým způsobem se určují dědické skupiny? Jak se rozděluje dědictví a v jakém pořadí se dědí? Na co má nárok nepominutelný dědic? A kdo může napadnout dědictví?
Dědění ze zákona
Dědění ze zákona neboli zákonná dědická posloupnost je jedním z možných způsobů rozdělení majetku zemřelého (pozůstalosti). Využívá se pouze v případě, že zůstavitel (zemřelý) neučinil žádný projev vůle, resp. pořízení pro případ smrti (dědická smlouva, závěť, dovětek).
Rozdělení pozůstalosti či její části mezi zákonné dědice nastává tudíž až tehdy, neexistuje-li poslední vůle zůstavitele, popř. nebyla pořízena pro veškerý majetek.
Dědické právo zachovává značný respekt k vůli zůstavitele projevenou kteroukoli z forem, které připouští občanský zákoník. Rovněž dbá na uchování rodinného majetku a jeho postupné předávání mladším generacím.
Dědické skupiny
Kolik je dědických skupin a jak se dělí dědictví? Občanský zákoník stanoví 6 tříd zákonných dědiců, a to od nejbližších příbuzných zůstavitele k těm nejvzdálenějším.
Při dědění ze zákona se uplatní zákonná dědická posloupnost, přičemž se nejprve vyhledávají dědici z první dědické skupiny. Pakliže žádní nejsou nebo nedědí (např. odmítnou dědictví), zjišťuje se, zda existují dědici v druhé dědické třídě. Až pokud se nenajde žádný příbuzný zemřelého, popř. nechce dědictví přijmout, připadne majetek státu (tzv. odúmrť).
První třída dědiců
V první dědické třídě dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, popř. partner ve smyslu občanského zákoníku či registrovaný partner (každý z nich stejným dílem).
Smrtí rovněž dochází k vypořádání společného jmění manželů, kdy se majetek rozdělí na dvě poloviny, s výjimkou výlučného majetku zůstavitele (např. darovaná nemovitost). Manžel tak získá polovinu majetku z vypořádaného společného jmění, přičemž zbylá část tvoří dědictví, které se následně rozdělí mezi manžela a děti zůstavitele.
Děti zůstavitele jsou z pohledu práva tzv. nepominutelnými dědici. To znamená, že mají nárok na povinný díl z pozůstalosti. Zletilý nepominutelný dědic má právo na 1/4 ze svého dědického podílu, nezletilý potomek pak na 3/4.
Plnoletý syn zůstavitele má nárok na 1/2 z pozůstalosti. Ten ji však závětí stanovil celou manželce. Synovi tak vzniká nárok na povinný díl z majetku zemřelého, který činí 1/4 z 1/2, tj. 1/8. Syn však nemůže od manželky požadovat vydání konkrétního majetku, nýbrž mu vůči ní vzniká právo na úhradu finanční částky, která se rovná 1/8 z dědictví.
Právo na povinný díl zaniká vyděděním dítěte, které je možné učinit závětí a pouze z důvodů uvedených v občanském zákoníku.
U dětí zůstavitele může dojít k započtení daru na povinný díl. Pokud potomek obdržel od zůstavitele v posledních třech letech před smrtí dar, který je hodnotnější, mohou ostatní dědici trvat na jeho započtení. Činí se tak v dědickém řízení.
Nedědí-li některý z potomků zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl jeho děti (vnoučata zůstavitele).
Zůstavitel po sobě zanechal manželku a dvě děti, syna a dceru. Všichni způsobilí dědit a žádný z nich dědictví neodmítl, zdědí každý z nich 1/3 z pozůstalosti.
Pokud však např. syn dědictví odmítne, ale má již své vlastní dvě děti, syna a dceru (zůstavitelova vnuka a vnučku), jsou dědické podíly následující: manželka 1/3, dcera 1/3, vnuk 1/6 a vnučka 1/6.
V případě, že nedědí žádné ze zůstavitelových dětí, nemůže manžel v rámci první dědické třídy dědit sám.
Druhá třída dědiců
Pokud zůstavitel nemá potomky, popř. nedědí-li, uplatní se podle zákonné posloupnosti druhá dědická skupina. Dědí v ní manžel, zůstavitelovi rodiče a spolužijící osoby.
Spolužijící osobou je každý, kdo žil se zůstavitelem nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti. A současně pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázání výživou na zůstavitele.
Za účelem prokázání společné domácnosti se přitom přihlíží zejména k existenci společného života. V praxi se jedná zejména o nesezdané partnerství, kdy se oba partneři podílí na chodu domácnosti svou prací a finančních nákladech (např. platba záloh na energie).
Na rozdíl od dědictví partnera, partnerky, přítele, přítelkyně, druha či družky a rodičů zůstavitele, manžel vždy získá alespoň 1/2 pozůstalosti. Ostatní dědici pak dědí rovným dílem.
Zůstavitel neměl žádné děti, pouze manželku, se kterou fakticky již delší dobu nežije, nicméně k rozvodu nedošlo. Již více než jeden rok žil ve společné domácnosti s novou přítelkyní. Dále měl zůstavitel matku. Dědické podíly v takové situaci činí: manželka 1/2, přítelkyně 1/4, matka 1/4.
Spolužijící osoby nemohou ve druhé dědické třídě dědit samy.
Třetí třída dědiců
Pokud nedědí manžel ani rodiče zemřelého, stávají se v rámci třetí dědické skupiny dědici zůstavitelovi sourozenci a spolužijící osoby. Dědictví si rozdělí rovným dílem.
Pro případ, že některý ze sourozenců nedědí, jeho dědický podíl nabývají stejným dílem jeho děti, tj. zůstavitelovi synovci a neteře.
Zůstavitel zemřel svobodný a bezdětný. Měl pouze bratra a přítelkyni, se kterou žil 5 let ve společné domácnosti. Bratr dědictví odmítl a jeho podíl (1/2) přešel na jeho dvě děti, který si jej rozdělily rovným dílem. Dědické podíly jsou následující: přítelkyně 1/2, synovec 1/4, neteř 1/4.
Co se týče zůstavitelových sourozenců, je praktické zmínit, že nezáleží na tom, zda měli spolu se zůstavitelem společné oba rodiče či pouze jednoho z nich. Jednoduše řečeno, sourozenci „vlastní“ i „nevlastní“ mají shodné postavení. V případě, že je sourozenec zároveň i osobou spolužijící se zůstavitelem, náleží mu pouze jeden dědický podíl.
Čtvrtá třída dědiců
Pokud nikdo nedědí ve třetí třídě dědiců, jsou dědici prarodiče zůstavitele (babičky a dědové), kteří si pozůstalost rozdělí rovným dílem.
Pokud prarodiče nežijí nebo nechtějí dědit, nárok na dědictví nepřechází na jejich děti (strýce a tety zůstavitele).
Pátá třída dědiců
Dědici v páté dědické skupině jsou pouze prarodiče rodičů zůstavitele (pradědečci a prababičky). Prarodičům z otcovy strany náleží jedna polovina dědictví, stejně jako prarodičům zůstavitelovy matky. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá.
Pokud nedědí jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Jestliže nedědí celá dvojice, náleží uvolněná čtvrtina druhé dvojici z téže strany. V případě, že neexistují dědici z celé strany (např. matčiny rodiče), dědí druhá strana, která si pozůstalost rozdělí rovným dílem.
Šestá třída dědiců
V poslední třídě dědiců ze zákona vzniká nárok na majetek dětem dětí sourozenců zůstavitele (vnuci nebo vnučky sourozenců). Současně s nimi dědí i děti prarodičů zůstavitele (strýcové a tety). Všichni dědici dědí stejným dílem.
Pokud strýc nebo teta zůstavitele nepřijme dědictví nebo nemůže dědit, stávají se dědici jejich dědi (zůstavitelovi bratranci a sestřenice).
Závěť
Abyste předešli uplatnění dědění ze zákona zvažte pořízení závěti, která zajistí rozdělení majetku, včetně výše dědických podílů, podle vaší vůle. Další alternativu představuje dědická smlouva, která se uzavírá mezi zůstavitelem a budoucím dědicem za života. Její účinky však nastávají až po smrti zůstavitele.
Závět je nejčastěji využívaným pořízením pro případ smrti, zejména z hlediska jejích možných změn ještě během života. Můžete v ní stanovit konkrétní dědice a ovlivnit rozdělení majetku. Rovněž lze vydědit potomka, čímž mu zanikne právo na povinný díl z pozůstalosti.
Dbejte však na ověření dědické způsobilosti určených dědiců a na možnost odmítnutí dědictví. Pokud povolaný dědic majetek odmítne (např. kvůli vysokým dluhům), uplatní se zákonná dědická posloupnost.
Napadení dědictví
Máte podezření na nespravedlivé dědictví, resp. rozdělení majetku zůstavitele? Můžete jej napadnout – důvody pro napadení dědictví jsou zpravidla dva:
- Neplatnost závěti: Naleznete novější závěť, než je ta, podle níž proběhlo dědické řízení, popř. prokážete, že zemřelý sepsal novou závěť např. kvůli psychickému nátlaku. Napadení je potřeba učinit do 1 roku ode dne, kdy jste se o této skutečnosti dozvěděli, nejpozději však ve lhůtě 10 let od smrti zůstavitele.
- Neoprávněný dědic: Byli jste z dědického řízení vynecháni nebo jste nalezli závěť, ačkoli proběhlo dědění ze zákona. Lhůta pro uplatnění napadnutí dědictví představuje 3 roky od vydání usnesení o dědictví, maximálně však 10 let od smrti zůstavitele.
Darování před smrtí
Darování před smrtí je výhodné nejen z důvodu ovlivnění rozdělení majetku, ale rovněž z hlediska poplatku za dědické řízení.
Dědění i darování mezi příbuznými, popř. spolužijícími osobami, je osvobozeno od daně z příjmů.
V případě darování však nemusíte na rozdíl od dědění, ať už ze závěti nebo ze zákona, hradit poplatek státu a odměnu notáři za dědické řízení. Výše poplatku i odměny se odvíjí od hodnoty pozůstalosti. V případě cennějšího majetku je tudíž darování za života výhodné vždy. Neplatnost darování se po smrti dárce nadto namítá mnohem obtížněji než v případě závěti.
Darovací smlouva musí být u nemovitých věcí uzavřena písemně a obsahovat veškeré náležitosti. Podmínkou je rovněž převod vlastnického práva v katastru nemovitostí. Převod vlastnictví tedy probíhá již za života zůstavitele.
Vzor závěti ke stažení
Vzorový dokument závěti je dostupný ke stažení a k individuálním úpravám.
Tento vzor závěti je určen pro každého, kdo chce s právní jistotou a přehledně stanovit, jak bude po jeho odchodu naloženo s jeho majetkem. Dokument odpovídá platné legislativě a pomáhá předejít budoucím nejasnostem či sporům mezi dědici.
Závět na veškerý majetek umožňuje odkázat celý majetek konkrétní osobě či více dědicům dle jasně stanovených podmínek.
Vzor závěti na pouze některý majetek umožňuje určit, která konkrétní část majetku bude odkázána vybraným dědicům.
Závět na finanční hotovost se zaměřuje na rozdělení peněžních prostředků mezi určené osoby dle přání zůstavitele.
Každá varianta obsahuje všechny právní náležitosti, aby byla vůle zůstavitele řádně respektována.
Poslední aktualizace: 4. dubna 2025
