Jak se vypořádává dědictví mezi sourozenci a kdo má nárok na větší podíl? Co dělat, když je v pozůstalosti dům a sourozenci se nemohou shodnout? Pokud řešíte majetek po rodičích, vyplatí se znát svá práva: povinný díl, započtení darů i možnosti vyplacení sourozence z nemovitosti. Přinášíme praktický přehled pravidel dědění, který vám pomůže vyznat se v zákoně i v běžné realitě.
Kdo dědí a v jakém poměru
Základní pravidlo dědění je jednoduché: pokud jde o dědictví bez závěti, dědí děti zemřelého a pozůstalý manžel nebo manželka rovným dílem podle § 1635 občanského zákoníku. Pokud některé dítě nedědí (například už nežije), nastupují na jeho místo jeho potomci, tedy vnuci zůstavitele podle § 1639.
Pokud zůstavitel sepíše závěť nebo uzavře jinou formu pořízení pro případ smrti (například dědickou smlouvu či dovětek), může určit dědice podle své vůle. Přesto ale platí, že tzv. nepominutelní dědici (potomci zůstavitele, případně jejich potomci) mají vždy nárok na povinný díl. Ten činí u nezletilých tři čtvrtiny jejich zákonného podílu a u zletilých jednu čtvrtinu (§ 1643).
Jinak řečeno, ani závěť nemůže dospělého potomka zcela „vymazat“, pokud není řádně vyděděn.
Vydědění
Vydědění je možné jen z důvodů, které připouští zákon (§ 1646–1649), například pokud potomek rodiče trvale zanedbával nebo se vůči němu choval zvlášť závažně. Pokud vydědění nesplňuje zákonné podmínky, může se dotčený sourozenec domáhat svého povinného dílu v rámci dědického řízení, a to obvykle podáním námitky u notáře.
Nerovné podíly a opomenutí dědice
V praxi se často stává, že jeden sourozenec získá z pozůstalosti víc než ostatní. Například proto, že dlouhodobě pečoval o rodiče nebo bydlel v jeho domě. V takovém případě mají ostatní sourozenci jako nepominutelní dědici právo na svůj povinný díl z dědictví podle § 1643.
Pokud je některý sourozenec v závěti úplně opomenut, neznamená to automaticky, že nic nedostane. Má právo požadovat doplnění svého povinného dílu, a to buď přímo v majetku, nebo formou finanční náhrady. Ostatní dědicové mu tedy mohou být povinni určitou částku vyplatit.
Darování a započtení darů
Darování za života může snížit zátěž na pozůstalost, ale myslete na spravedlivé vyrovnání mezi sourozenci. Do vypořádání se promítá tzv. započtení darů. Přihlíží se k majetku, který některý potomek dostal od rodiče ještě za jeho života (typicky tři roky před smrtí).
- Co dítě dostalo od rodiče už za života, se při dědictví obvykle započítá.
- U povinného dílu (na který má potomek ze zákona nárok) se to bere v úvahu automaticky a dar se odečte od toho, co má potomek ještě dostat.
- U běžného dědického podílu (když nejde o povinný díl) se dar započítá jen tehdy, když to rodič výslovně řekl (např. v závěti nebo v darovací smlouvě).
- Výjimečně může započtení nařídit i soud, když by bez započtení jeden potomek byl nespravedlivě zvýhodněný oproti jiným.
Dohoda o vypořádání dědictví mezi sourozenci
Nejpraktičtější řešení je jednomyslná dohoda dědiců uzavřená u notáře v rámci řízení. Lze se odchýlit od zákonných podílů, klidně rozdělit konkrétní věci a doplnit vyrovnání podílů v penězích.
Co má dohoda obsahovat:
- Seznam majetku a dluhů (co komu připadne),
- Konkrétní vyrovnání (částky, splatnost, případně úroky z prodlení),
- Případné věcné břemeno (např. dožití rodiče), zástava či zákaz zcizení,
- Prohlášení o vzdání se dědictví či převzetí dluhů (nesmí zkrátit věřitele).
Bratr získá dům, sestru vyplatí 1 500 000 Kč do 6 měsíců; k domu se zřídí služebnost dožití pro matku. Dohoda o finančním vyrovnání se stává součástí usnesení o dědictví, čímž se dědicové vyhnou složitému a často problematickému spoluvlastnictví.
Oceňování majetku a vyrovnání podílů
Pro majetkové vyrovnání mezi sourozenci je potřeba vědět, kolik jednotlivé části pozůstalosti stojí. Vychází se z obvyklé ceny ke dni smrti zůstavitele. U nemovitostí se zpravidla přihlíží k cenám srovnatelných prodejů v dané lokalitě, u movitých věcí a peněžních prostředků k jejich skutečné hodnotě nebo zůstatku. Pokud se dědí podnik nebo podíl ve společnosti, bývá nutný znalecký posudek.
Na základě těchto hodnot se mezi sourozenci provede vyrovnání podílů. Typicky jedno z dětí získá nemovitost vyšší hodnoty (např. rodinný dům) a má povinnost vyplatit sourozence.
Spoluvlastnictví a vyplacení sourozence
Bez dohody se sourozenci stanou spoluvlastníky podle podílů. To bývá nepraktické (správa, investice, prodej). Proto můžete preferovat:
- Vyplacení sourozence z dědictví (nemovitosti): pomocí vlastních úspor nebo bankovního úvěru.
- Prodej třetí osobě a rozdělení peněz.
Když není shoda, tak v úvahu připadá návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem (obvykle prodej a rozdělení výtěžku).
Lhůty pro vyplacení dědictví
Dědické řízení trvá podle složitosti případu od pár měsíců až po několik let.
Samostatná otázka je vyplacení jednoho sourozence druhým. Nejlepší praxe je, aby termín vyplacení byl výslovně uveden v dohodě dědiců nebo přímo v usnesení o dědictví. Pokud lhůta stanovena není, lze nárok na vyplacení vymáhat jako běžnou pohledávku. Uplatní se zde obecná tříletá subjektivní promlčecí lhůta, která běží od okamžiku, kdy bylo možné právo poprvé uplatnit (od splatnosti dluhu).
Spravedlivé vypořádání dědictví mezi sourozenci stojí na otevřené komunikaci, přesném ocenění majetku a dobře uzavřené dohodě o vypořádání dědictví. Vyplatí se předem rozmyslet, co zařídit před smrtí. K tomu je dobré mít přehled o majetku i dluzích a zvážit závěť, aby se předešlo sporům o pozůstalost. Rozmyslete si také, jak rozdělit dědictví mezi sourozence, aby nedošlo ke zbytečným sporům. Každé dědictví je jiné, ale cílem by vždy mělo být férové rozdělení a vyrovnání podílů v dědictví.
Poslední aktualizace: 4. prosince 2025