Splatnost dluhu na vůli dlužníka: Judikatura a vymáhání pohledávky

splatnost dluhu na vůli dlužníka

Je dobrý nápad ponechat splatnost dluhu na vůli dlužníka? Často se stává, že se vrácení peněz odloží na dobu, kdy „bude dlužník moci„. Takové smluvní ujednání může být však v praxi problematické. A to zejména z hlediska případného vymáhání dlužné částky.

Jak řešit splatnost dluhu na vůli dlužníka

Pokud byla splatnost dluhu ponechána na vůli dlužníka, jedná se o zvláštní situaci, na kterou krátce pamatuje i občanský zákoník. Ten v ustanovení § 1960 říká, že pokud dlužník se stanovením data splatnosti nepřiměřeně dlouhou dobu otálí, může jeho vůli nahradit soud.

Judikatura k ponechání splatnosti na vůli dlužníka

Problematice splatnosti dluhu ponechané na vůli dlužníka se věnoval Nejvyšší soud, a to prostřednictvím svého rozhodnutí ze dne 4. 7. 2013 pod sp. zn. 33 Cdo 1869/2013.

Ač se jedná o judikaturu z doby účinnosti starého občanského zákoníku, budou k ní soudy přihlížet i dnes. A to proto, že je předmětné ustanovení starého občanského zákoníku velice podobné nynějšímu § 1960 občanského zákoníku.

Předmětem rozhodnutí Nejvyššího soudu byla půjčka ze strany společníků do společnosti, a to ve výši 100 000 Kč. Splatnost této půjčky si strany stanovily na dobu, kdy se společnost stane ziskovou. Jeden ze společníků se následně se společností dostal do soudního sporu, jelikož se domáhal vrácení zapůjčené částky.

V prvním stupni soud společníkovi ohledně jeho nároku vyhověl. Odvolací soud naopak nárok zamítl a závěrem Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil.

Klíčovou argumentací společníka bylo, že nejde o ponechání splatnosti dluhu na vůli dlužníka, nýbrž o nedostatečně určité časové určení. V takovém případě by tak splatnost závisela na výzvě věřitele (tedy společníka).

Nejvyšší soud však uvádí, že ponechání splatnosti na dobu, kdy bude dlužník ziskový, je totéž jako ponechání splatnosti dluhu na vůli dlužníka.

Toto vyhodnocení je důležité, neboť § 564 starého občanského zákoníku říkal, že dlužníkovu neochotu určit datum splatnosti lze nahradit rozhodnutím soudu. Stejné pravidlo totiž uvádí nynější § 1960 občanského zákoníku.

Dle Nejvyššího soudu tak měl žalobce žalovat na určení data splatnosti, nikoliv na zaplacení pohledávky, protože pohledávka ještě nebyla splatná.

Vymáhání pohledávky

Pokud splatnost ponecháte na vůli dlužníka, případné vymáhání pohledávky se poměrně ztíží. Proto vám doporučujeme, abyste se takovému smluvnímu ujednání vyvarovali. Splatnost si tak stanovte dle vzájemné domluvy, a to nejlépe na konkrétní datum. Alternativně si můžete splatnost nastavit pomocí doby (např. „po uplynutí 10 dnů od ……“).

Pokud jste se však již ocitli v situaci, kdy splatnost závisí na vůli dlužníka, můžete se obrátit na soud s žalobou na určení data splatnosti podle § 1960 občanského zákoníku.

Mimosoudní a soudní vymáhání pohledávky

Když dlužník nechce ani po určení data splatnosti dluh uhradit, můžete se ho nejprve kontaktovat prostřednictvím upomínky. Následuje předžalobní výzva, v níž dlužník dostane dodatečnou lhůtu k plnění dlužné částky. Pokud ani pod hrozbou soudního řízení nebude dluh splacen, může věřitel přistoupit k žalobě. Konkrétně návrhu na vydání platebního rozkazu nebo návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

VZOR PŘEDŽALOBNÍ VÝZVY

Alternativní způsoby vymáhání pohledávky

Alternativním řešením může být např. odkup pohledávek nebo postoupení pohledávky (odkup pohledávky je v podstatě postoupení pohledávky za úplatu). Můžete tedy těžko vymahatelnou pohledávku prodat třetí osobě za nižší cenu a ta si pak pohledávku sama vymůže.

Zároveň existují tzv. zajišťovací a utvrzovací instituty. Dluh může být zajištěn například zástavním právem k nemovitosti. To znamená, že pokud dlužník nesplatí dluh včas, může věřitel zástavu zpeněžit a získá tak poskytnuté finance zpět.

Utvrzení dluhu, resp. jeho uznání, nevede k vymožení pohledávky, ale věřitel získá alespoň silnější právní postavení. Zároveň dojde k prodloužení promlčecí lhůty o 10 let, a to ode dne podpisu uznání dluhu ze strany dlužníka.

VZOR UZNÁNÍ DLUHU

Kdy je třeba splnit dluh

Obecným pravidlem pro určení data splatnosti dluhu (mezi podnikateli), která nebyla předem ujednána, je tzv. pravidlo třiceti dní, a to podle § 1963 občanského zákoníku. Pohledávka je splatná do 30 dní od poskytnutí protiplnění (např. dodání zboží). Alternativně také do 30 dní od dodání faktury, která neuvádí splatnost.

Kdy je třeba splnit dluh, u něhož není splatnost ujednána ani jinak stanovena a zároveň neobsahuje ujednání o splatnosti ani žádné protiplnění (např. dodání zboží)? V okamžiku, kdy vás věřitel vyzve k jeho úhradě. Splatnost pohledávky na výzvu věřitele nastává následující den po dni, kdy dlužník výzvu obdržel. Dané pravidlo však neplatí pro situace, kdy byla splatnost dluhu ponechána na vůli dlužníka.

Přestože např. spojení „bez zbytečného odkladu“ nebo „ihned“ se mohu zdát také jako neurčitá, i ta mají svou definici stanovenou judikaturou. Chvíle, kdy nastává splatnost pohledávky, je stanovena na 5 dní od okamžiku, kdy má být plněno „ihned“. Tato doba se však může krátit (pokud jde o např. o potraviny) nebo prodlužovat (pokud jde např. o stavební materiál).