Uznání dluhu

Uznání dluhu

Vztah dlužníka a věřitele bývá obvykle zapeklitý a můžeme se jen dohadovat, kdo z nich se nachází v méně záviděníhodné pozici – peníze totiž často nemá ani jedna ze stran. Avšak jak se říká, kde je vůle, tam je i cesta. Pokud má věřitel to štěstí, že naproti němu stojí uvědomělý dlužník, může být existující dluh utvrzen prostřednictvím tzv. uznání dluhu.

Co je uznání dluhu

Institut uznání dluhu upravuje občanský zákoník v § 2053 a § 2054 v oddílu s názvem utvrzení dluhu. Do této kategorie dále patří také všeobecné známější smluvní pokuta.

Smyslem uznávání dluhů je zlepšení postavení věřitele. Pokud dlužník svůj dluh uzná zákonem stanoveným způsobem, je založena vyvratitelná právní domněnka, že pohledávka v uváděné výši skutečně existuje. To je podstatné zejména pro případný soudní spor, neboť soud bude považovat dluh za prokázaný. Bude tak na dlužníkovi, aby eventuálně prokázal opak.

Věřitel může na základě dlužníkem uznaného dluhu rovněž navrhnout, aby soud vydal platební rozkaz, čímž se délka soudního řízení výrazně zkrátí.

Účinky uznání dluhu

Krom výše uvedeného založení právní domněnky má uznání dluhu ještě jeden podstatný účinek – dnem takového uznání běží nová promlčecí lhůta. K případnému promlčení dluhu tak dojde nejdříve uplynutím deseti let ode dne, kdy byl dluh uznán. Podstatná je rovněž skutečnost, že uznat lze i dluh, který je již promlčen. V takovém případě se promlčecí lhůta opět obnoví a věřitel má opět právo i nárok svou pohledávku vymáhat.

Jak správně uznat dluh

Vzhledem k tomu, že uznání dluhu je z logiky věci jednostranným právním jednáním, záleží čistě na vůli dlužníka, zda svůj dluh uzná. Součinnost věřitele tak není vyžadována. Dlužník tak může učinit dvěma způsoby. Výslovným projevem vůle, nebo za sebe nechá mluvit své činy, z nichž uznání dluhu vyplyne.

Výslovné uznání dluhu

Uznat dluh může dlužník pouze v písemné formě. Zákon nevyžaduje, aby byl podpis dlužníka úředně ověřen, nicméně v zájmu věřitele je to vhodné. Aby získal věřitel neochvějnou jistotu, že dlužníkem sepsaná listina nebude v budoucnu zpochybňována, je vhodné sepsat o uznání dluhu notářský zápis.

Jako každý projev vůle musí i uznání dluhu splňovat alespoň základní náležitosti spočívající zejména v určitosti a srozumitelnosti. Z dlužníkem sepisovaného dokumentu tak musí jednoznačně vyplývat jeho vůle uznat konkrétní dluh v konkrétní výši, a to bez jakýchkoliv výhrad. Dluh může být specifikován slovním popisem, případně rovněž odkazem na listinu (fakturu, objednávku), z níž pohledávka plyne.

Například pro uznání dluhu ze směnky postačí, když dlužník na předmětnou směnku odkáže a tím jednoznačně identifikuje důvod a výši dluhu. Dlužníkovi nic nebrání uznat svůj závazek pouze v částečné výši. V takovém případě je však nutné dbát na přesné vymezení rozsahu dluhu, který není dlužníkem rozporován.

Uznání dluhu dohodou

Byť se jedná o jednostranný projev dlužníkovy vůle, v praxi se rovněž můžeme setkat s uznáním dluhu prostřednictvím dohody s věřitelem. Mezi dlužníkem a věřitelem může být uzavřena dohoda o splátkách. To se hodí, zvláště pokud se jedná o dluh pohybující se ve vyšších částkách, který není dlužník schopen splatit najednou.

Součástí takové dohody může být i splátkový kalendář, k jehož plnění se dlužník zaváže (vzor takové dohody lze nalézt na internetu). Taková dohoda by sama o sobě mohla být za určitých okolností považována za uznání dluhu. Lze však jen doporučit, aby byla tato skutečnost v dohodě explicitně uvedena.

Konkludentní uznaní dluhu

K uznání dluhu může dojít také konkludentně, kdy tato skutečnost vyplyne z dlužníkova chování. Takovým jednáním, které vyvolá účinky uznání dluhu, je placení úroků z dlužné částky a částečné plnění dluhu. Nutné je, aby tak dlužník činil dobrovolně a vědomě. Na rozdíl od písemně provedeného uznání dluhu nelze konkludentně uznat již promlčený závazek.

Jestliže se tak dlužník rozhodne splatit část z dlužné částky, má se za to, že uznal celý závazek a nastupují výše uvedené účinky, které zákon s uznáním dluhu spojuje. V takovém případě je však nutné zabývat se okolnostmi konkrétního případu a zkoumat, zda dlužník dluh svým jednáním skutečně uznat chtěl. Pokud tedy dlužník nemá v plánu uhradit celou dlužnou částku, je vhodné, aby při částečné úhradě dal dostatečně jasně najevo, že zbytek dluhu neuznává.

Lze uzavřít, že uznání dluhu je jedním ze zákonem předvídaných způsobů, jak může dlužník přispět k vylepšení situace svého věřitele. Uznání dluhu sice věřiteli nedává jistotu, že mu bude dluh splacen, nicméně výrazně zlepšuje jeho postavení v soudním sporu.

Vzor uznání dluhu

Vzor pro uznání dluhu zpracovaný advokátem naleznete zde.

Nezapomeňte, že používání vzorů smluv, které nejsou zkotrolované advokátem s sebou nese právní rizika.

Jak se Vám líbil článek?