Nutná obhajoba

Nutná obhajoba

Pokud je někdo obviněn z trestného činu, je jeho základním právem mít možnost se hájit. Může tak učinit sám, nebo prostřednictvím obhájce. Toto právo stanovuje přímo Listina základních práv a svobod. Zákon stanovuje, kdy obhájce obviněný mít musí. Taková situace se nazývá nutná obhajoba. Ve kterých případech nastává?

Práva obviněného

Kdo je to obviněný?

Pojďme si na počátku osvětlit některé pojmy. Obviněný je ten, proti kterému je vedeno trestní stíhání. V různých částech trestního řízení se nazývá různě.

Před zahájením trestního stíhání je považován za podezřelého.

Po zahájení hlavního líčení se z podezřelého stává obžalovaný.

Odsouzeným se pak osoba stane po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku či trestního příkazu.

Právo na obhajobu

Obviněný má kromě jiných práv (právo být považován za nevinného do vynesení rozsudku apod.) právo na obhajobu. V tomto právu jsou obsažena další práva.

Obviněný se může vyjádřit ke všemu, co se mu klade za vinu a ke všem důkazům. Stejně tak má ale i právo nevypovídat.

Obviněný může nahlížet do spisů a seznámit se s výsledky vyšetřování, které provedla policie. Má právo být přítomen u hlavního líčení i u odvolacího řízení, pokud je veřejné. Má možnost předkládat své důkazy a mít poslední slovo před skončením hlavního líčení.

Obviněný může také podávat opravné prostředky jako je odvolání či stížnost, pokud nesouhlasí s postupem státních orgánů.

Právo na obhájce

Obviněný má právo si zvolit obhájce. Může si jich zvolit i několik. Může dojít i ke zvolení obhájce příbuzným, např. sourozenec, manžel či rodič. Pokud je obviněný v situaci, že obhájce mít musí (nutná obhajoba) a nezvolil si jej, ustanoví mu ho soud. Přednost má však vždy ten obhájce, který byl zvolen obviněným.

Obhájcem musí být vždy advokát. Hlavním účelem obhájce, je radit svému klientovi, jak postupovat v trestním řízení. Sám obhájce v trestním řízení by měl aktivně využívat všechny prostředky obhajoby a snažit se, aby nebyly opomenuty u soudu skutečnosti, které zbavují jeho klienta viny či jeho vinu zmírňují. Obhájce se musí řídit pokyny obviněného a má povinnost mlčenlivosti (tu může porušit pouze v případě, že tím překazí trestný čin nebo omezeně v případě sporu sebe a svého klienta).

Obviněný má právo, aby jeho obhájce byl vždy přítomen u jeho výslechu a u dalších úkonů.

Osoba, která nemá peníze na zaplacení obhájce, může požádat, aby mu náklady zčásti nebo úplně hradil stát.

Co je to nutná obhajoba?

Nutná obhajoba je případ, kdy obviněný musí mít obhájce. Je totiž v situaci, kdy kvůli některým okolnostem nemůže svou obhajobu vykonávat řádně sám. Zákon pak považuje za nezbytné, aby byl obviněný zastoupen obhájcem.  Jen tak může být zajištěno naplnění práva na obhajobu jakožto základního práva.

Obviněný si pak může zvolit obhájce sám. Pokud ho nemá a jde o případ, kdy je nutná obhajoba, stanoví mu soud lhůtu, aby si obhájce zvolil. Pokud tak neučiní, bude mu obhájce ustanoven. A to, i kdyby si to sám obviněný nepřál.

Obhájce ustanovuje předseda senátu či v přípravném řízení soudce. Na soudě je veden seznam advokátů, kteří souhlasí s tím, že budou pracovat jako advokát ex offo. Podle abecedy jsou pak přiřazováni k jednotlivým řízením. Ustanovení obhájci jsou povinni obhajobu převzít.

V některých případech (viz níže) zákon umožňuje, aby se obviněný obhájce výslovně vzdal. Toto prohlášení však může vzít kdykoliv zpět.

Okamžik, kdy končí nutná obhajoba je dán podle trestního řádu tehdy, když pominou důvody, pro které vznikla a trvala.

Případy, ve kterých je nařízena nutná obhajoba

Trestní řád přesně vyjmenovává důvody nutné obhajoby, tedy situace, ve kterých musí mít obviněný svého obhájce.

Už od přípravného řízení (tedy řízení, ve kterém jsou shromažďovány důkazy proti podezřelému, než je podána obžaloba), musí mít obviněný obhájce, pokud je ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.

Nutná obhajoba v přípravném řízení se vztahuje i na osoby, jejichž svéprávnost byla omezena a dále v případech, kdy vzhledem k tělesným nebo duševním vadám má státní zástupce nebo soud za to, že se obviněný není schopen náležitě chránit.

Dále je nutná obhajoba stanovena při řízení proti uprchlému a při sjednávání dohody o vině a trestu.

Obviněný musí mít obhájce od přípravného řízení také v závažných věcech, kdy mu hrozí více než pět let odnětí svobody. Zákon mu však umožňuje se v tomto případě nutné obhajoby vzdát. Musí tak učinit písemně nebo ústně do protokolu u orgánu činného v trestním řízení za přítomnosti obhájce a poté, co se s ním obviněný poradí. Obhájce však musí mít vždy ten, kterému hrozí udělení výjimečného trestu odnětí svobody (nad 20 let nebo na doživotí).

Zákon stanovuje další případy nutné obhajoby.  Například v případech zjednodušeného hlavního líčení proti zadrženému, řízení, ve kterém se rozhoduje o uložení či změně zabezpečovací detence nebo ochranného léčení. V řízení vykonávacím (řízení, ve kterém se vykonává rozsudek) musí mít odsouzený obhájce v případě omezení svéprávnosti či pokud je ve vazbě.

Specifický případ představuje nutná obhajoba mladistvých. Mladiství musí mít obhájce již od chvíle, kdy jsou proti nim použita opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže či provedeny úkony podle trestního řádu. U úkonů neodkladných a neopakovatelných nemusí mít obhájce pouze tehdy, pokud lze provedení úkonu odložit a obhájce zajistit.