Digital Services Act je nařízení Evropského parlamentu a Rady EU o jednotném trhu digitálních služeb (nařízení 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES, také jako nařízení o digitálních službách), anglicky Digital Services Act („DSA“), které zavádí mnoho nových právních institutů a povinností.
Od února 2024 se nové povinnosti zavádí pro provozovatele tzv. zprostředkovatelských služeb. Těmi se myslí zejména online platformy jako např. Facebook, Youtube, X (bývalý Twitter), internetové vyhledávače apod. Tyto nové povinnosti budou mít významný dopad i na uživatele zmíněných služeb.
Do 17. února 2023 je povinností všech online platforem uvést na svých webových stránkách informace o počtu jejich aktivních uživatelů.
Tento článek přibližuje nové nařízení Evropské unie, snaží se poskytnout přehled o tom, jaké nové povinnosti budou mít provozovatelé zprostředkovatelských služeb.
Cíl nařízení o jednotném trhu digitálních služeb
Cílem nařízení o digitálních službách je:
- zajištění správného fungování jednotného vnitřního trhu,
- udržování bezpečného online prostředí,
- ochrana základních práv uživatelů.
Nařízení upravuje práva a povinnosti pro digitální služby, které fungují jako zprostředkovatelé. To znamená, že jsou prostředníkem mezi uživatelem, zbožím, službami a obsahem.
Povinnosti nejsou pro všechny subjekty stejné, ale jsou rozděleny podle velikosti a ekonomického dopadu podnikatele. A proto silnější poskytovatelé musí splňovat více povinností nad míru těch základních, které jsou pro všechny subjekty stejné.
Změny a pravidla pro členské země EU
Doposud platila v členských zemí EU rozdílná pravidla. Avšak nová unijní úprava sjednotí pravidla pro všechny země. To je výhodou pro menší podnikatele, jelikož získají potřebnou právní jistotu.
Nařízení o digitálních službách sjednocuje pravidla pro všechny firmy, které působí na evropském vnitřním trhu. To znamená, že pravidla platí i pro země ze třetích zemí.
Zůstane zachován tzv. princip země původu. Tím se má na mysli zdanění veškerého zboží v zemi, kde je vyrobeno. Proto je příznivý pro expanzi firem na celý evropský trh.
Počet aktivních uživatelů
Povinnost zveřejňovat počet aktivních uživatelů platí pro všechny online platformy, s výjimkou těch, které jsou řazeny mezi mikropodniky a malé podniky.
„Do 17. února 2023 a alespoň každých šest měsíců poté zveřejňují poskytovatelé pro každou online platformu nebo internetový vyhledávač ve veřejně přístupné části svého online rozhraní informace o průměrném měsíčním počtu aktivních příjemců služby v Unii, který se vypočítá jako průměr za období předchozích šesti měsíců.“
čl. 33 odst. 2 Nařízení o digitálních službách
Podle Doporučení 2003/361/ES Evropské unie jsou mikropodniky a malé podniky klasifikovány takto: Mikropodniky jsou ty, které mají méně než 10 zaměstnanců a roční obrat nebo hodnotu aktiv v rozvaze do 2 milionů EUR. Malé podniky pak zahrnují ty, které mají méně než 50 zaměstnanců a jejichž roční obrat nebo hodnota aktiv v rozvaze nepřekročí 10 milionů EUR.
Povinnosti pro všechny zprostředkovatelské služby
Jednotlivé povinnosti lze rozdělit do několika skupin. Ty, které platí pro všechny podnikatelé a dále se povinnosti dělí dle poskytovatelů hostingových služeb, online platforem nebo online tržiště.
1. Jednotné kontaktní místo
Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb mají povinnost zřídit jednotné kontaktní místo. Díky tomu poskytovatelé mohou elektronicky komunikovat s uživateli, dozorovými orgány členských států, Evropskou Komisí.
2. Právní zástupce pro firmy ze třetích zemí
Nařízení o digitálních službách se vztahuje na všechny poskytovatele, kteří působí na evropském vnitřním trhu. To znamená, že se nařízení vztahuje i na firmy ze třetích zemí. Ti si musejí stanovit právního zástupce pro Evropskou unii.
3. Moderace obsahu
Nařízení ukládá povinnost informovat ve svých smluvních podmínkách o postupech moderace obsahu. Díky tomu zprostředkovatelé nenesou odpovědnost za nelegální obsah, který na ně nahrají jejich uživatelé, pokud o tomto obsahu neví (a v případě, že se o něm dozví, podniknou kroky pro jeho odstranění).
Pokud poskytovatelé nelegální obsah sami odhalí, rovněž za něj nebudou odpovědní.
4. Každoroční zprávy
Minimálně jednou za rok musí poskytovatelé zveřejňovat zprávy o veškerém moderování.
Povinnosti pro hostingové služby
Poskytovatel hostingových služeb je společnost, která umožňuje firmám a jednotlivcům zpřístupnit jejich stránky. Většinou tyto služby zahrnují vzhled stránky, úložný prostor na serveru hostitele a připojení k internetu.
1. Notice and action
Mimo výše zmíněné povinnosti, které platí pro všechny poskytovatele, musí navíc poskytovatelé hostingových služeb zavést mechanismus oznamování a přijímaní opatření (notice and action). Díky tomu mohou uživatelé nahlašovat obsah, který považují za nezákonný.
2. Odůvodnění v případě smazání příspěvku
Na každé takové nahlášení musí poskytovatel reagovat a v případě, že je příspěvek smazán, také navíc poskytnout odůvodnění.
3. Informovat donucovací nebo soudní orgány
V případě podezření na trestný čin ohrožující život či bezpečnost osob je povinností poskytovatele informovat donucovací nebo soudní orgány.
Povinnosti pro online platformy
Jedná se o webové stránky, které umožní přístup ke stovkám zboží a služeb nabízených prodejci po celém světě. Pomocí vyhledávacích nástrojů můžete přizpůsobit vyhledávání a lehko tak porovnávat ceny.
1. Interní systém pro vyřizování stížností
Online platformy si zřizují interní systém pro vyřizování stížností. Díky tomu se tak uživatelé mohou odvolat proti rozhodnutí platformy ohledně odstranění jejich obsahu.
2. Mimosoudní řešení sporů
Při sporu mezi uživateli a poskytovateli online platformy, mají uživatelé právo se obrátit na subjekt mimosoudního řešení sporů.
Navíc poskytovatelé jsou povinni uvádět informace o proběhlých mimosoudních řešení sporů a o pozastavení účtů ve svých každoročních zprávách a také zveřejňovat informace o počtu uživatelů.
3. Oznámení podaná důvěryhodnými oznamovateli
Platformy musí přednostně reagovat na oznámení podaná tzv. důvěryhodnými oznamovateli. Tím může být:
- Veřejnoprávní subjekt (např. Europol), nevládní organizace, soukromý subjekt. V případě firem by měly o status žádat průmyslová sdružení zastupující zájmy svých členů,
- Subjekt s odbornými znalostmi odhalování, určování a oznamování nezákonného obsahu,
- Subjekt, který je nezávislý na poskytovateli online platforem.
Proto fyzická osoba nemůže být důvěryhodným oznamovatelem.
4. Opatření proti zneužití služby
Online platformy musí zavést opatření proti zneužití služby. To znamená, že poskytovatelé pozastaví poskytování svých služeb uživatelům, kteří často nahrávají nezákonný obsah. Avšak tento krok může učinit až po předchozím upozornění uživatele.
5. Dark patterns
Poskytovatelé online platforem nesmí užívat tzv. dark patterns. To znamená, že nesmějí nastavovat své online platformy tak, aby uživatelé nebyli schopni činit svobodná a informovaná rozhodnutí (např. opakované dotazování, omezená volba, obtížné zrušení účtu apod.).
6. Reklama
Platformy musí uživatelům poskytovat informace ohledně reklamy, která se jim zobrazuje (proč je na ně reklama cílená a kdo za ní zaplatil).
Navíc reklama nesmí cílit na na nezletilé osoby na základě profilování nebo citlivých osobních údajů (např. náboženství, sexuální orientace).
7. Zajištění soukromí, bezpečnosti a ochrany nezletilých
Další povinností je vysoká míra zajištění soukromí, bezpečnosti a především ochrany nezletilých osob.
Povinnosti pro online tržiště
Online tržiště je online platformou přes kterou jsou nabízeny zboží nebo služby. Je to služba, která dodavatelům zprostředkovává nabídku jejich zboží přes internet. Typickými online tržišti jsou AliExpress, Aukro, Fler, Allegro.cz.
1. Princip „know your business customer“
Poskytovatelé mohou povolit prodávat zboží nebo služby profesionálním obchodníkům na online tržišti. Ale pouze za předpokladu, že jim poskytli kontaktní a další potřebné informace.
2. Online rozhraní
Subjekty musí upravit své online rozhraní tak, aby obchodníci snadno informovali o identifikaci výrobku nebo služeb. Proto musí navíc poskytnout logo, ochrannou známku nebo informace o označení.
3. Informování spotřebitelů
Nařízení o digitálních službách zavádí povinnost informovat spotřebitele. Pokud se uživatel dozví, že zboží nebo služba, kterou si zakoupil, je nelegální, proto poskytovatel musí informovat spotřebitele.
