V běžném životě si lidé mezi sebou často domlouvají různé smlouvy nebo dohody – a většinou to funguje bez problémů. Někdy se ale stane, že uzavřená smlouva není právně v pořádku. V takovém případě mluvíme o neplatnosti právního jednání.
Neplatnost může mít dvě podoby:
- Absolutní neplatnost znamená, že smlouva je od začátku neplatná a nikdo se jí nemůže dovolávat. Jako by vůbec neexistovala.
- Relativní neplatnost naopak platí, dokud se někdo neozve a neřekne, že s ní něco není v pořádku.
Kdy může být smlouva neplatná? Například pokud byl jeden z účastníků podveden, donucen, neměl dost informací, nebo pokud smlouva odporuje zákonu. Problém nastává také tehdy, když smlouva musí být ze zákona písemná – a napsaná není. Zjednodušeně řečeno, ne každá dohoda, na které se domluvíte, automaticky platí. Je dobré vědět, na co si dát pozor, abyste později nemuseli řešit právní potíže.
Co je neplatnost právního jednání
Neplatnost právního jednání znamená, že právní úkon od počátku nepůsobí žádné právní účinky. Jako by nikdy nenastal.
To platí například pro smlouvu o koupi, která je uzavřená v rozporu se zákonem. Koupě věci nemá právní platnost, a kupující se nestává jejím vlastníkem. Takže zjednodušeně řečeno ke koupi nedošlo.
Neplatnost může být buď absolutní, nebo relativní. Tyto dva typy mají odlišné právní důsledky a liší se i v tom, kdo a jak je může uplatnit.
Neplatnost právního jednání a občanský zákoník
Zákon chrání účastníky právních vztahů před nekalým jednáním nebo právními úkony, které by byly nespravedlivé, nezákonné nebo nereálné.
Neplatnost právního jednání slouží k odstranění jednání, které je vadné (obsahuje závažné nedostatky), nečestné nebo v rozporu se zákonem.
Neplatnost však má i preventivní funkci. Tím, že zákon umožňuje některá právní jednání prohlásit za neplatná, motivuje strany k tomu, aby dodržovaly zákony a uzavíraly smlouvy či dohody odpovědně.
Zákon se tak snaží zajistit férovost, předvídatelnost a důvěru v právní systém.
Rozdíl mezi relativní a absolutní neplatností
Rozdíl mezi relativní a absolutní neplatností spočívá především v tom, kdo ji může namítnout, kdy a s jakými následky.
Zatímco absolutní neplatnost působí automaticky a soud k ní přihlédne i bez návrhu, relativní neplatnost právního jednání musí být výslovně namítnuta. Neplatnost namítá strana, v jejíž neprospěch byla smlouva uzavřena (např. jí tím vznikla velká škoda).
Obě formy neplatnosti však mají společný cíl – chránit právní jistotu a spravedlnost ve vztazích mezi lidmi.
Relativní neplatnost právního jednání v praxi
Relativní neplatnost se vztahuje k situacím, kdy právní jednání sice formálně vzniklo, ale obsahuje určitou vadu, která zasahuje do práv jedné ze smluvních stran.
Neplatnost platí pouze tehdy, pokud se jí konkrétní osoba dovolá. Pokud tak neučiní, právní jednání zůstává platné. neplatnost tedy nepůsobí automaticky.
Typickým příkladem je situace, kdy jedna strana jednala v omylu nebo byla k uzavření smlouvy donucena nátlakem. Pokud se taková osoba rozhodne smlouvu zpochybnit, může uplatnit relativní neplatnost.
Důležité je, že relativní neplatnost nemá zpětný účinek automaticky. Je nutné ji výslovně namítnout, a to ve lhůtě, kterou zákon stanoví.
Jaké následky má absolutní neplatnost právního jednání
Absolutní neplatnost právního jednání znamená, že k právnímu úkonu se vůbec nepřihlíží. Jako by nikdy neexistoval.
Na rozdíl od relativní neplatnosti není potřeba, aby ji některá ze stran namítla. Soud nebo úřad k ní přihlíží automaticky.
Takové právní jednání je neplatné od samého počátku a nikdo z něj nemůže získat žádná práva ani povinnosti.
Důvody absolutní neplatnosti
Z jakých důvodů právní jednání vůbec nevznikne? Jde o nejzávažnější nedostatky při uzavírání smlouvy či jiném jednání, přičemž mezi ně patří rozpor se zákonem, nereálnost plnění a nedostatek formy (např. ústní smlouva pro nemovitost).
Neplatnost pro rozpor se zákonem
Pokud právní jednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, považuje se za absolutně neplatné. Kogentní ustanovení zákona znamená, že se od něj smluvní strany nemohou odchýlit podle své vůle (např. zákaz vyloučení práva spotřebitele na odstoupení ze smlouvy).
Typicky jde o situace, kdy právní úkon obchází zákon nebo odporuje jeho smyslu.
Příkladem může být prodej majetku, který ze zákona prodat nelze.
Neplatnost pro nemožnost plnění
Smlouva, která obsahuje závazek k objektivně nemožnému plnění, je absolutně neplatná. Nejde tedy o plnění, které je obecně možné, ale jedna ze stran ho není schopna poskytnout.
Příkladem může být smlouva, kde se někdo zaváže prodat dům, který už neexistuje nebo nikdy neexistoval.
Neplatnost pro nedostatek formy
Zákon u některých právních jednání vyžaduje specifickou formu. Nejčastěji jde o písemnou smlouvu či prohlášení, popř. úřední listinu.
Pokud forma není dodržena a zákon ji výslovně vyžaduje, je smlouva neplatná. Například darovací smlouva na nemovitosti bez písemné podoby nemůže být vložena do katastru nemovitostí.
Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem
Jednání, které je v rozporu s obecně uznávanými etickými pravidly nebo ohrožuje veřejný pořádek, je také absolutně neplatné.
Příkladem může být smlouva, kterou někdo přenechá majetek výměnou za slib neohlášení trestného činu.
Důvody relativní neplatnosti
Právní jednání, které může být relativně neplatné, neobsahuje natolik závažné rozpory se zákonem, dobrými mravy a veřejným pořádkem. Existuje domněnka, že se jednání považuje za platné, pokud se jeho neplatnosti smluvní strana nedovolá.
Neplatnost pro nedostatek vůle
Jestliže někdo jednal pod nátlakem, v omylu nebo neměl skutečný úmysl uzavřít smlouvu, může se relativní neplatnosti dovolat.
Zákon zde chrání slabší stranu, která by jinak byla poškozena nečestným jednáním.
Relativní neúčinnost a relativní neplatnost
Relativní neúčinnost se někdy zaměňuje s relativní neplatností. Jde ale o odlišné situace.
Neúčinnost právního úkonu znamená, že vůči určité osobě (např. věřiteli) nemá právní účinek. Samotné právní jednání ale platí vůči ostatním.
Relativní neplatnost právního jednání má širší dopad – ruší účinky celé smlouvy, ale až po výslovné námitce.
Koupě nemovitosti
Kupní smlouva na byt, kterou uzavře osoba bez právní způsobilosti, je absolutně neplatná. Taková smlouva nemůže založit žádná vlastnická práva.
Pokud tedy např. nezletilý uzavře kupní smlouvu na byt bez souhlasu zákonného zástupce a soudu, katastr nemovitostí návrh na vklad vlastnického práva zamítne.
Nájemní smlouva
Pokud někdo uzavře nájemní smlouvu pod nátlakem nebo omylem, může se dovolat její relativní neplatnosti. Musí tak ale učinit ve stanovené lhůtě.
Smlouva o darování
Darovací smlouva na nemovitost, která není uzavřena písemně, je absolutně neplatná. Naopak, pokud dárce jednal v omylu např. o ceně nemovitosti, může jít o relativní neplatnost.
Poskytnutí služby
Smlouva o poskytování služeb zpravidla písemnou formu nevyžaduje. Pokud ale zákon stanoví písemnou podobu (např. u některých licencí), její nedodržení vede k neplatnosti.
Jak se dovolat neplatnosti právního jednání
U relativní neplatnosti platí zákonná lhůta, v níž se můžete obrátit na soud. Obvykle činí tři roky ode dne, kdy jste se o důvodu neplatnosti dozvěděli.
U absolutní neplatnosti žádná lhůta neplatí. K té přihlíží soud vždy.
Kdo a jak může neplatnost namítnout
Relativní neplatnost může namítnout jen osoba, v jejíž zájmu zákon tuto ochranu stanoví. Obvykle poškozená strana, tj. strana, v jejíž neprospěch byla smlouva uzavřena.
Absolutní neplatnost může uplatnit kdokoliv. Soud k ní přihlíží i bez návrhu.
Důsledky neplatnosti právního jednání
Neplatnost právního jednání může znamenat, že smlouva vůbec neexistuje v právním smyslu. Rozlišujeme mezi absolutní a relativní neplatností, které mají odlišné důsledky a pravidla.
U relativní neplatnosti musíte aktivně jednat a dodržet promlčecí lhůtu. U absolutní neplatnosti není třeba nic namítat – působí automaticky.
Pokud si nejste jistí platností smlouvy, obraťte se na právníka nebo odborníka. Včasné řešení vám může ušetřit komplikace i peníze.
Poslední aktualizace: 29. července 2025