Právo na odstoupení od smlouvy, která byla uzavřena na internetu, v čtrnáctidenní lhůtě se v obecném povědomí pohybuje již nějakou dobu. Jak ale funguje odstoupení od smlouvy, která poskytuje službu za předplatné se zkušební dobou?
Odstoupení od distančně uzavřené smlouvy je jedním z mnoha způsobů, kterým náš právní řád přiznává širší ochranu spotřebitelům. Není ale třeba zoufat. I ochrana spotřebitele má svůj strop, který stanoví evropské právo a judikatura.
Stejná práva po celé Evropě
Právo spotřebitele odstoupit od smlouvy uzavřené online stanoví zákon v § 1829-1837 občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.). Taková úprava byla přijata na základě směrnice 2011/83/EU, která na rozdíl od jiných směrnic upravuje maximální možnou ochranu spotřebitele.
To má za důsledek, že podnikatelé mohou bez obav podnikat po celém území EU s jistotou, že je úprava ochrany spotřebitele je všude stejná.
Kdo je spotřebitel?
Spotřebitelem je každý, kdo uzavírá s podnikatelem smlouvu v rámci jeho podnikatelské činnost, avšak mimo svou vlastní, pokud takovou má (tzv. B2C vztah). Je tedy žádoucí nezapomenout, že pokud poskytujete službu jinému podnikateli, níže uvedená práva sloužící k ochraně spotřebitele se na tento vztah neuplatní.
Kdy spotřebitel může odstoupit
Základní zákonné pravidlo je poměrně jednoduché. Byla-li smlouva uzavřena distančně (např. online nebo po telefonu), může spotřebitel od smlouvy odstoupit bez udání důvodu ve lhůtě čtrnácti dnů.
Takové odstupování má různé výjimky, které občanský zákoník upravuje v § 1837. Jedná se např. o smlouvy:
- o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze (netrvanlivé potraviny),
- o dodávce zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele,
- o poskytování služeb, které byly v plném rozsahu poskytnuty (spotřebitele je nutné poučit, že po poskytnutí služeb nemůže od smlouvy odstoupit),
- o dodávce zboží v zapečetěném obalu, pokud jej spotřebitel porušil,
- o ubytování, přepravě zboží, nájmu dopravního prostředku, stravování nebo využití volného času,
- o neodkladné opravě nebo údržbě, která má být provedena v místě určeném spotřebitelem,
- o dodávce novin, periodik nebo časopisů s výjimkou smluv o předplatném.
Co když mám ve smlouvě zkušební dobu?
Poskytujete-li službu, která je standardně hrazena formou předplatného, mohl by vás zaujmout relativně nový rozsudek Evropského soudního dvora (Rozsudek z 5. října 2023 ve věci C-565/22).
Je poměrně rozsáhlou praxí podnikatelů, kteří takové služby poskytují, v rámci své marketingové kampaně nabízet počáteční bezplatnou dobu. Jedná se např. o kampaně typu „první měsíc zdarma“.
Ještě před rokem nebylo jisté, jestli se čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení od smlouvy se zkušební lhůtou počítá od začátku běhu zkušební doby nebo od jejího konce. Nyní Evropský soudní dvůr adjudikoval, že tato lhůta běží už od začátku zkušební doby. Což je jistě dobrá zpráva pro podnikatele.
Avšak začátek běhu lhůty je podmíněný tím, že podnikatel jasně informuje spotřebitele o tom, že po skončení sjednané počáteční bezplatné doby se poskytování služeb stane placeným.
To znamená, že stačí k nabídce služby připojit jednoznačné upozornění, že služba bude po skončení zkušební lhůty zpoplatněna, a budete mít o odstupování postaráno.
