Čeká vás soudní spor, ať už z pozice žalobce či žalovaného? Doporučujeme vám se na něj pečlivě připravit. Úspěch vám zajistí dobře podaný návrh či silné důkazy. Co vše může sloužit jako důkaz a jak probíhá dokazování u soudu?
Co je to dokazování
Dokazování je postup, jehož prostřednictvím soud zjistí skutečný stav věci. Představuje tak nedílnou součást soudního řízení, jelikož by bez něj nemohlo být vydáno soudní rozhodnutí.
Výjimku představuje tzv. zkrácené soudní řízení, na jehož základě se vydává platební rozkaz či elektronický platební rozkaz. Ve zkráceném soudním řízení totiž pro vydání rozhodnutí ve věci samé postačí pouze tvrzení žalobce, pokud jsou náležitě doložená. Děje se tak zejména při vymáhání pohledávek.
Pro běžné soudní řízení (kupř. náhradu škody) se nařizuje jednání. Žalobce a žalovaný se v jeho průběhu snaží pomocí důkazů prokázat pravdivost svých tvrzení tak, aby mohlo být rozhodnuto v jejich prospěch.
Skutečnost, jež má být prokázána, tedy zjištěna, představuje předmět dokazování.
Co může být důkazem
Jako důkaz může obecně sloužit vše, čím může být prokázáno tvrzení žalobce či žalovaného.
Konkrétní úpravu dokazování u soudu v civilním řízení, včetně typických příkladů možných důkazů, uvádí občanský soudní řád.
Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.
§ 125 občanského soudního řádu
Daný výčet může být rozšiřován dle potřeb účastníků řízení.
Soud při svém rozhodování zohledňuje tzv. přímý a nepřímý důkaz. Dané pojmy využívá především trestní právo, ale můžete se s nimi setkat i v civilním řízení.
Přímý důkaz
Přímý důkaz přímo potvrzuje či vyvrací skutečnost, jež má být prokázána.
Je jím kupříkladu:
- kupní smlouva, jež prokáže vlastnické právo,
- nájemní smlouva, která je podkladem pro vymáhání dluhu na nájemném,
- faktura za provedené služby, včetně zdravotní péče,
- smlouva o dílo, na jejímž základě můžete požadovat například náhradu škody za neprovedení díla ve smluvené kvalitě,
- uznání dluhu.
Nepřímý důkaz
Nepřímý důkaz sám o sobě nepostačuje k potvrzení či vyvrácení dokazované skutečnosti. Důkazní význam nabývá až ve spojení s jinými důkazy.
Jedná se například o:
- svědeckou výpověď, kdy soused vypovídá o tom, že mu účastník řízení sdělil skutečnosti související s uzavřením kupní smlouvy,
- svědeckou výpověď zaměstnance, který byl povinen zhotovit dílo na základě pokynů ze smlouvy o dílo,
- podpis některého z účastníků na listině, která sice není spojena s předmětným soudním řízením, ale slouží k porovnání podpisů (prokáže se tím pravost podpisu na listině, jež je podkladem dokazování).
Důkazní prostředek
Můžete se setkat s mylnými informacemi, že důkazní prostředek a důkaz mají totožný význam. Není tomu ale tak.
Důkaz je skutečnost, jež může ovlivnit průběh dokazování, tedy přispět k objasnění projednávané věci. Jedná se například o svědeckou výpověď, ohledání či znalecký posudek.
Důkazním prostředkem je oproti tomu věc, která slouží ke zjištění dané skutečnosti, tj. zisku samotného důkazu. Kupříkladu svědek či věc, jež má být ohledána.
Svědecká výpověď
Svědeckou výpověď poskytuje osoba, který není žalobcem ani žalovaným. Cílem soudu je zjistit skutečnosti, které svědek zažil, viděl či slyšel.
Svědkem může být kdokoli, kdo dokáže vnímat a následně soudu sdělit určité věci či skutečnosti. Tedy i dítě, pokud otázky soudu odpovídají jeho rozumovým schopnostem.
Nelze však zapomínat povinnost mlčenlivosti. Ta vztahuje zejména na lékaře, advokáty a státní pracovníky. Můžete se s ní však setkat též v obchodních vztazích.
Výslech účastníků řízení
Účastníci řízení, tedy žalobce žalovaný mají právo a zároveň povinnost se v průběhu řízení í různým způsobem vyjadřovat.
Povinnost tvrzení zatěžuje primárně žalobce, tj. musí uvést, čeho se domáhá a tento nárok podložit rozhodnými skutečnostmi, tedy důkazy.
Výslech účastníka řízení může soud nařídit pouze, pokud nelze skutečnost, jež má být dokázána, zjistit jinak. Účastník musí s výslechem souhlasit (výjimku představuje nesporné řízení).
Důkazní hodnota je v tomto případě sporná. Žalobce ani žalovaný nejsou nestranní a mají na výsledku soudního řízení zájem.
Nezákonný důkaz
Důkaz je nezákonný tehdy, pokud jej některý z účastníků řízení nezískal po právu. Lze uvést zejména problematiku audiovizuálních důkazů. Tedy kupříkladu záznam telefonního hovoru či videozáznam.
Ač některým z účastníků předložený záznam prokazuje tvrzené skutečnosti a odkrývá pravdu, soud jej pravděpodobně odmítne pro jeho nezákonnost. A to z důvodu porušení čl. 13 Listiny základních práv a svobod, jestliže osoba, jíž záznam zachycuje, nedala k jeho pořízení souhlas.
Kdo může navrhovat důkazy
Civilní řízení se od jiných typů liší, a to mimo jiné pro tzv. dispoziční zásadu. To znamená, že pokud chce být účastník v jeho závěru úspěšný, musí se do něj aktivně zapojit.
Soud totiž nemá povinnost soudní řízení zahájit z úřední povinnosti, ani vyhledávat možné důkazy. Důkazy tedy navrhují samotní účastníci, tedy pouze žalobce a žalovaný.
Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu
Soud sice rozhoduje o tom, které důkazy provede, ale samotný účastník je ten, kdo nese důkazní břemeno. V civilních sporech to bývá především žalobce, který navrhuje důkazy, aby prokázal svá tvrzení. Pokud tak žalobce neučiní, nemůže být v soudním sporu úspěšný.
Nicméně, i žalovaný musí být činný, pokud existují skutečnosti, pro něž je žaloba nedůvodná (kupř. dluh již uhradil, škodu způsobila třetí osoba či sám žalobce). Nemůže se tedy spoléhat na to, že žalobce spor prohraje.
V civilním řízení totiž nemusí být objasněn skutečný stav věci nade vší pochybnost jako u trestního řízení, kde platí presumpce neviny. Postačuje, aby důkazy hovořící ve prospěch žalobce převažovaly důkazy, jež nechal provést žalovaný.
Pokud tedy účastníci nenavrhnou veškeré důkazy, jež slouží k objasnění věci v jejich prospěch, nebudou zohledněny. Důsledkem je pak prohra soudního sporu.
Jak navrhnout důkaz
Na sporné civilní řízení se vztahuje tzv. zásada koncentrace. To znamená, že účastníci nemohou uvádět po celou dobu řízení veškeré rozhodné skutečnosti, včetně důkazů na jejich podporu.
Lze tak obecně učinit nejpozději do skončení prvního jednání, popř. do konce přípravného jednání, pokud bylo provedeno.
Soud může dále za účelem doplnění dokazování stanovit dodatečnou lhůtu, nejčastěji to bývá 30 dnů.
Pokud účastníci některé skutečnosti a důkazy navrhnou později, soud k nim přihlédne pouze, pakliže jimi mají být zpochybněny již provedené důkazy.
Jedná se však pouze o skutečnosti a důkazy, které:
- nastaly až po přípravném jednání nebo
- je účastníci nemohli bez své viny včas uvést.
Doporučujeme vám tedy již na počátku soudního řízení uvést veškerá tvrzení, včetně důkazů (pokud vám jsou známy).
Hodnocení důkazů
Po provedení všech navržených důkazů je soud zhodnotí. V civilním řízení se uplatňuje tzv. zásada volného hodnocení důkazů.
To znamená, že soud není vázán žádnými pravidly, jež stanovují, jakým způsobem k důkazu přihlédne.
Soud limituje pouze skutečnost, že musí vyhodnotit veškeré provedené důkazy a následně o ně opřít své závěry. Nemůže si tedy svévolně vybírat, které důkazy zohlední.
Dospěje-li soud k závěru, že některý z navržených důkazů neprovede, musí ve svém rozhodnutí dané stanovisko řádně odůvodnit.
Průběh dokazování u soudu
Dokazování u soudu v civilním řízení začíná navrhováním důkazů oběma účastníky, kteří zároveň nesou důkazní břemeno.
Následuje nařízení jednání ze strany soudu a provádění jednotlivých důkazů. Soud až na výjimky provede pouze důkazy navržené účastníky řízení, jelikož nemá povinnost je sám vyhledávat.
V závěru dojde ke zhodnocení veškerých provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak ve spojení s ostatními. Posléze soud učiní rozhodnutí ve věci samé.
Nezapomeňte, že pokud důkaz získáte nezákonně, soud jej odmítne.
Spory s finančním úřadem
Spory s finančním úřadem podléhají specifickému režimu. Daňové subjekty, tedy osoby povinné platit daně, musí finančnímu úřadu pravidelně dokládat příslušnou dokumentaci. Nejčastěji daňové přiznání, případně též kontrolní a souhrnné hlášení. Na jejich základě dochází k vyměření daně a její okamžité úhradě.
Pokud správce daně shledá v průběhu kontroly dodaných podkladů nesrovnalosti (má být vyměřena vyšší daň), vyzve povinnou osobu k doložení příslušných důkazů na podporu jejích tvrzení. Jedná se o zejména o účetnictví, faktury, smlouvy, ale též dodací doklady, skladovou evidenci či vyjádření svědků. Případně může být zahájena daňová kontrola (za předpokladu, že pochybnosti nemohou být odstraněny jinak).
Pokud finanční úřad následně vyhodnotí předložené důkazy jako nedostatečné, doměří daň dle svého uvážení.
