Každý zaměstnavatel je povinen se svým novým zaměstnancem uzavřít pracovní smlouvu. Suchou právnickou mluvou je pracovní smlouva dvoustranný právní úkon, který obsahuje shodný a souhlasný projev vůle zaměstnavatele a zaměstnance směřující ke vzniku pracovního poměru. Co musí pracovní smlouva obsahovat, stanoví zákoník práce.
Pracovní smlouva dle zákoníku práce
Z ustanovení zákoníku práce se také dozvíte, které náležitosti pracovní smlouvy jsou obligatorní, tedy povinné, a u kterých záleží na dohodě obou stran. Je dobré si zapamatovat, že pracovní smlouva musí obsahovat tři podstatné náležitosti, bez nichž by smlouva nebyla platná a pochopitelně nesmí chybět podpis obou smluvních stran. Povinné náležitosti jsou:
- druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
- místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
- den nástupu do práce.
Druh práce
Druh práce je zřejmě nejdůležitější pojmový znak, který charakterizuje pracovní smlouvu. Zaměstnavatel je povinen a současně i oprávněn zaměstnanci přidělovat pouze práci v rámci sjednaného druhu práce. Tomu odpovídá povinnost zaměstnance tyto práce vykonávat.
Jiné práce je zaměstnance povinen vykonávat výjimečně jen v případech a za podmínek stanovených zákoníkem práce pro převedení na jinou práci.
Druh úvazku vymezuje okruh pracovních úkolů, které je zaměstnance podle pokynů zaměstnavatele povinen vykonávat osobně. Tento pojem by měl stručně a výstižně definovat, které činnosti bude zaměstnanec vykonávat. Nemusí být vymezen jen jako určitá pracovní funkce či zařazení, ale také jako soubor činností. Může být určen šířeji a potom zaměstnavatel většinou blíže upřesní druh práce v pracovní náplni, ale i úžeji podle potřeb zaměstnavatele či požadavku zaměstnance. Například „řidič autobusu MHD“ je užší specifikace než „řidič motorového vozidla“.
Podle okolností je možné dohodnout i dva nebo více druhů práce, a to například vzhledem k potřebě menšího rozsahu určité práce.
Místo výkonu práce
Zákon přesně nevymezuje s jakou přesností musí být tato náležitost definována. Také lze sjednat, že zaměstnanec bude mít více než jedno místo výkonu práce. Význam této náležitosti spočívá v tom, že zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v jiném místě než je sjednáno v pracovní smlouvě. Může být určeno velmi úzce, nebo šířeji. Může to být jak konkrétní pracoviště, tak i sídlo zaměstnavatele, obec, kraj, území ČR, provozovny v ČR apod. Pokud se zaměstnanec ve smlouvě zaváže k výkonu práce v rámci široce sjednaného místa výkonu práce, nebude zaměstanavatel potřebovat souhlas k přeložení např. do jiné provozovny v jiném městě apd.
Sjednání místa výkonu práce je významné i v souvislosti s poskytováním cestovních náhrad. Pokud bude v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce šířeji než jedna obec, je vhodné současně samostatně sjednat i pravidelné pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad.
Den nástupu do práce
Pracovní poměr vznikne teprve sjednaným dnem nástupu do práce, a to i když zaměstnanec v tento den do práce nenastoupí. V takovém případě může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit, pokud zaměstnanci v nástupu nebránila překážka v práci nebo se zaměstnavatel do týdne o ní nedozví.
Odstoupení od pracovní smlouvy musí být provedeno písemně a může být sjednáno přímo v pracovní smlouvě. Je ale možné ho využít jen dokud zaměstnanec nenastoupí do práce. V praxi se to týká pracovních smluv s odloženým nástupem do práce. Odstoupením se pracovní smlouva ruší od jejího počátku.
Fakultativní náležitosti pracovní smlouvy
Vedle povinných náležitostí mohou být sjednány i některé nepovinné (fakultativní) náležitosti. Uvádíme obvyklá ujednání, která závisí na vzájemné vůli obou smluvních stran. Jejich sjednání nemůže být změněno nebo navrženo jednostranně, musí dojít k dohodě.
Zkušební doba
Zkušební doba nesmí být delší než 3 měsíce od vzniku pracovního poměru a 6 měsíců pro vedoucí zaměstnance. Zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována, nesmí být delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru a vždy musí být sjednána písemně
Doba trvání pracovního poměru
Nebyla-li sjednána doba trvání pracovního poměru, jde o pracovní poměr na dobu neurčitou. Je-li sjednána pracovní smlouva na dobu určitou, nesmí sjednaná doba přesáhnout délku tří let a opakovat se smí maximálně 2x. Pokud zaměstnavatel po ukončení doby určité dále přiděluje zaměstnanci práci, ze smlouvy se automaticky stává pracovní smlouva na dobu neurčitou i bez písemného podkladu.
K dalším obvyklým ujednáním patří mzdové podmínky, pracovní doba, délka a způsob čerpání dovolené, ujednání o hmotné odpovědnosti, mlčenlivosti, konkurenci nebo podmínkách GDPR.
Pracovní vztah nemusí zaměstnavatel zakládat pouze pracovní smlouvou. Pro práci menšího či méně intenzivního rozsahu je možné založit spolupráci dohodou o pracovní činnosti (DPČ) či dohodou o provedení práce (DPP).
Pracovní doba a její rozvržení
Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci rozvrhovat pracovní dobu, přičemž tak může činit buď rovnoměrně (5 pracovních dní) nebo nerovnoměrně.
Zejména dopravci či e-shopy se přikloní k nerovnoměrnému rozvrhování pracovní doby (např. krátký a dlouhý týden).
Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu. A to ideálně za jednotlivé týdny. Pokud to však není možné, tak nejvýše za období 26 po sobě jdoucích týdnů. Stanovenou týdenní pracovní dobu naleznete v § 79 zákoníku práce, přičemž obvykle představuje 40 hodin týdně.
Vzor pracovní smlouvy ke stažení
Hledáte jednoduchý vzorový dokument pracovní smlouvy? Využijte námi zpracovaný vzor pracovní smlouvy, který je vhodný pro malé zaměstnavatele. Vytvořte jednoduše pracovní smlouvu svépomocí, díky návodu a komentářům, které jsou součástí vzoru.
Vzor obsahuje také následující oblasti ujednání: Autorské právo k dílům vytvořeným Zaměstnancem, Zkrácená pracovní doba, Pružná pracovní doba, Konto pracovní doby, Výkon práce na dálku, Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách a za ztrátu svěřených věcí.
Poslední aktualizace: 9. srpna 2024
