Mnozí zaměstnanci dnes běžně užívají např. služební mobily či notebooky. Tyto věci představují příjemný benefit. Málokdo si ale uvědomuje, že s nimi může být spojena odpovědnost zaměstnance za ztrátu svěřených věcí.
Za jakých podmínek odpovědnost za ztrátu svěřených věcí vzniká? Kdy zákon omezuje výši náhrady škody? A jak ji může zaměstnavatel upravit dohodou o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí? Vztahuje se odpovědnost za ztrátu svěřených věcí i na služební automobil?
Zákonná odpovědnost zaměstnance
Odpovědnost zaměstnance za škodu upravuje zákoník práce. Klíčová jsou především ustanovení § 250 a násl. Podpůrně se však použijí i příslušná ustanovení občanského zákoníku.
Obecně je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu způsobenou zaviněným porušením pracovních povinností.
Zaviněné porušení povinností je:
- úmyslné (např. zaměstnanec schválně poškodí výrobní stroj, aby měl po zbytek dne méně práce),
- nedbalostní (např. zaměstnanec ví, že má stroj pravidelně chladit, aby se nepřehřál, ale zanedbá svou povinnost a stroj se poškodí).
To platí jak pro zaměstnance s pracovní smlouvou, tak pro tzv. dohodáře, zaměstnané na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti.
Pokud škodu způsobil zaměstnanec z nedbalosti, nemůže po něm zaměstnavatel požadovat částku vyšší než 4,5násobek jeho průměrného měsíčního výdělku.
Pro názornost si představme následující situaci. Pan K. způsobí z nedbalosti svému zaměstnavateli škodu ve výši 1 000 000 Kč. Průměrný měsíční výdělek pana K. činí 30 000 Kč. Zaměstnavatel tudíž může požadovat náhradu v maximální výši 135 000 Kč. Na zbylou částku nemá nárok.
Tento limit se ale neuplatní v případě úmyslného zavinění, opilosti, ani v případě tzv. zvláštní (smluvní) odpovědnosti zaměstnance.
Z hlediska zaměstnavatele jsou tudíž pro zákonnou odpovědnost klíčové:
- prokázání zavinění zaměstnance (např. záběry bezpečnostních kamer, výpovědi svědků apod.),
- existence zákonného limitu náhrady škody v případě nedbalosti.
Smluvní odpovědnost zaměstnance
O zvláštní odpovědnosti zaměstnance hovoříme, když ručí za možnou škodu na základě dohody o hmotné odpovědnosti nebo dohody o odpovědnosti za svěřené předměty.
Zvláštní odpovědnost lze tudíž označit jako odpovědnost smluvní.
Pro smluvní odpovědnost jsou z hlediska zaměstnavatele klíčové:
- existence dohody či jiného projevu vůle zaměstnance (písemné potvrzení o převzetí),
- zákonem předpokládané zavinění zaměstnance (zaměstnavatel ho tudíž nemusí prokázat),
- neexistence zákonného limitu náhrady škody (zaměstnanec hradí škodu v plném rozsahu).
Hmotná odpovědnost
V případě hmotné odpovědnosti odpovídá zaměstnanec za peníze, zboží, materiál a podobné věci, určené především množstvím či váhou a podléhající inventuře.
Základem je dohoda o hmotné odpovědnosti, uzavřená mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Na základě této dohody hradí zaměstnanec případnou škodu v plném rozsahu. Zákonné omezení (4,5násobek průměrného měsíčního výdělku) se neuplatní.
Odpovědnost za svěřené věci
Naopak o odpovědnost za svěřené věci se jedná v případě, kdy zaměstnanec odpovídá za jednotlivé konkrétní předměty, svěřené zaměstnavatelem (např. konkrétní služební notebook). Zde je základem písemné potvrzení či dohoda.
Jako příklad lze uvést následující situaci:
Pan K. pracuje jako prodavač v obchodě s mobilními telefony. Mobily, které jsou vystaveny ve vitrínách, jsou zboží, za které pan K. odpovídá na základě dohody o hmotné odpovědnosti. Pokud tak budou z 30 mobilů zn. X na konci roku 2 chybět, uhradí je pan K. v rámci jeho hmotné odpovědnosti.
Naopak služební mobil, který zaměstnavatel panu K. předal, aby s ním vyřizoval telefonické objednávky, je svěřenou věcí. Pan K. za tento konkrétní telefon, tudíž odpovídá v rámci jeho odpovědnosti za svěřené předměty.
Za jakých podmínek vzniká odpovědnost zaměstnance za ztrátu svěřených věcí
Aby vznikla odpovědnost za svěřené předměty dle § 255 zákoníku práce, musí být konkrétní věc svěřena zaměstnanci prostřednictvím písemného potvrzení, či na základě dohody.
Samotnou svěřenou věcí mohou být:
- různé nástroje (např. vrtačka, pila, technická kamera),
- ochranné pracovní prostředky (rukavice, přilby),
- a jiné podobné věci (mobilní telefon, notebook).
Věc musí zaměstnavatel následně ponechat k dispozici zaměstnanci a dát mu možnost věc uložit na vhodném místě na pracovišti, nebo si ji vzít domů.
Pokud by tedy věc zaměstnanec vždy odevzdával zpět zaměstnavateli, např. před odchodem z pracoviště, za její ztrátu by neodpovídal.
To, zda má být věc svěřena na základě písemného potvrzení nebo dohody, závisí především na ceně věci.
Odpovědnost zaměstnance za služební automobil
Svěřenou věcí však nemůže být služební automobil. V jeho případě by namísto toho měla být sjednána dohoda o užívání služebního vozidla.
Písemné potvrzení o svěření věci
Věc, jejíž cena je nižší než 50 000 Kč, může být svěřena zaměstnanci na základě pouhého písemného potvrzení. Takto lze svěřit věci i zaměstnancům mladším 18 let.
Svěří-li zaměstnavatel na písemné potvrzení zaměstnanci věc vyšší hodnoty, bude jeho povinnost k náhradě omezena na maximálně 50 000 Kč.
Písemné potvrzení by mělo přesně vymezovat danou věc (např. pomocí evidenčního, popř. inventárního, čísla či přesného popisu).
Dále musí obsahovat potvrzení zaměstnance o převzetí věci, typicky formou vlastnoručního podpisu.
Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí
Věc, jejíž cena je vyšší než 50 000 Kč, může být zaměstnanci svěřena pouze na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.
Tato dohoda musí být písemná a smí být uzavřena jen zaměstnancem starším 18 let a plně svéprávným.
I v tomto případě musí být věc přesně vymezena a zaměstnanec musí s dohodou souhlasit svým podpisem.
Zaměstnanec má navíc dle § 256 zákoníku práce dané právo odstoupit od této dohody, jestliže zaměstnavatel nevytvoří podmínky k zajištění ochrany svěřených věcí proti jejich ztrátě.
Tyto podmínky mohou spočívat např. v zajištění uzamykatelné skříňky, kam může zaměstnanec při odchodu z pracoviště umístit nástroje.
DOHODA O ODPOVĚDNOSTI ZA SVĚŘENÉ VĚCI
Vznik povinnosti zaměstnance k náhradě škody
Pokud byla věc svěřena zaměstnanci na základě dohody či potvrzení a ztratí se, je zaměstnanec povinen nahradit takto vzniklou škodu v plné výši.
Podmínkou vzniku povinnosti k náhradě škody je zavinění zaměstnance, které se ale v tomto případě předpokládá a zaměstnavatel jej nemusí dokazovat.
Bude naopak na zaměstnanci, aby případně prokázal, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění (např. odcizení služebního notebooku při vloupání do bytu).
Tím se může alespoň částečně zprostit povinnosti k náhradě, v souladu s § 255 odst. 6 zákoníku práce.
Nevýhodou ovšem je, že vznikne-li škoda jinak než ztrátou věci, odpovědnost zaměstnance za ztrátu svěřených předmětů nevzniká. Nejčastěji půjde např. o poškození či zničení věci.
V takovém případě se totiž uplatní obecná odpovědnost a zaměstnavatel musí zavinění prokázat.
V praxi to může vypadat takto:
Pan K. zapomene služební notebook v metru. Bude tedy odpovídat za škodu způsobenou ztrátou věci, ledaže prokáže, že ji nezavinil. Pokud služební notebook pana K. přestane fungovat, bude odpovídat za škodu tím způsobenou pouze, pokud mu zaměstnavatel prokáže, že ji zavinil.
Výše náhrady škody
Při určení výše škody se vychází z ceny věci v době ztráty, zohledňuje se tedy i běžné opotřebení.
Zaměstnanec může poskytnou náhradu v penězích, nebo v podobě jiné věci stejné hodnoty.
Zaměstnanec může například ztracený služební notebook buď zaplatit, nebo poskytnout zaměstnavateli srovnatelný notebook.
Jelikož odpovědnost zaměstnance za svěřený majetek není zákonem omezena, hradí se takto způsobená škoda v plné výši.
Zaměstnancům, kterým jsou svěřeny předměty vysoké hodnoty, tak lze doporučit vhodné pojištění odpovědnosti.
Je však důležité dát si pozor na pojistné podmínky, aby konkrétní pojištění skutečně krylo i odpovědnost zaměstnance za ztrátu svěřených věcí.
Poslední aktualizace: 14. srpna 2024
