Pokud se váš zaměstnavatel dostal do insolvenčního řízení, máte jako zaměstnanec oproti ostatním věřitelům většinou poměrně dobré postavení. Toto „zvýhodněné“ postavení se ale týká pouze pohledávek z pracovněprávních vztahů. Pokud tedy máte za zaměstnavatelem i jiné pohledávky, budete ve většině případů postupovat jinak. Podobně pokud například pracujete tzv. „na živnostenský list“, bude vaše pohledávka uspokojována stejně, jako pohledávky ostatních věřitelů.
Povaha pohledávek z pracovněprávních vztahů zaměstnanců
Pohledávky zaměstnanců z pracovněprávních vztahů jsou dle § 169 odst. 1 insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb., dále jen IZ) ve skupině pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. To podle odst. 2 znamená, že tyto pohledávky „se uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku“.
Pokud budete pohledávky uplatňovat v rámci insolvenčního řízení, je nutné počkat, až bude rozhodnuto o úpadku dlužníka. Dobrou zprávou pro vás je, že pohledávky se uspokojují zásadně v plné výši. Jediný problém může tak nastat za situace, kdy je insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku dlužníka. I tak se ale dá alespoň částečně k penězům dostat, jak bude zmíněno dále.
Jak pohledávku uplatnit?
Dle § 203 odst. 1 IZ se tyto pohledávky uplatňují vůči insolvenčnímu správci. Teoreticky tedy stačí správce na danou pohledávku upozornit a sdělit mu její výši (nejlépe takovou formou, která dokáže zachovat důkaz o tom, že byl správce vyrozuměn). Stejně tak je možné pohledávku přihlásit pomocí přihlášky, kterou se přihlašují běžné pohledávky. Taková pohledávka je i přes využití této formy uspokojena jako pohledávka postavená na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Výhodou přihlášky pohledávky je to, že se velmi snadno dokazuje uplatnění pohledávky, neboť přihláška je součástí spisu.
Pokud zaměstnanec svoji pohledávku neuplatní, vychází správce v případě pohledávek zaměstnanců z pracovněprávních vztahů z evidence dlužníka (zaměstnavatele). Pohledávka se pak podle § 203 odst. 2 IZ považuje za uplatněnou ve výši, ve které byla z této evidence zjištěna. Z důvodu větší jistoty je ale dobré pohledávku vždy uplatnit. Zejména proto, že evidence dlužníka nemusí být vždy kompletní, nebo se může „ztratit“.
Co dělat, pokud správce pohledávku neuspokojí?
V takovém případ je dle § 203 odst. 4 nutné podat žalobu proti insolvenčnímu správci a v ní se domáhat uspokojení dané pohledávky. Je dobré, pokud zaměstnanec má důkazy – pracovní smlouvy, mzdové listy apod. Tato žaloba je pak projednávána u soudu podle občanského soudního řádu.
Dají se peníze získat i jinak, než od zaměstnavatele?
V tomto případě lze využít zákona č. 118/2000 Sb. o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů. Podle tohoto zákona je možné uplatnit u úřadu práce v místě sídla zaměstnavatele nárok na vyplacení mzdy (její náhrady, odstupného nebo odměny v případě dohody o pracovní činnosti), kterou nevyplatil zaměstnavatel. Tímto způsobem se dají uspokojovat nároky, které vznikly v rozhodném období, tedy v měsíci, kdy byl na zaměstnavatele podán insolvenční návrh nebo bylo rozhodnuto o moratoriu, a ve 3 předchozích a následujících kalendářních měsících.
Nejvýše lze uplatnit nároky za 3 kalendářní měsíce z tohoto rozhodného období. Úřadem práce může být za jeden měsíc uspokojen nárok do výše stanovené sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí, které platí vždy od 1. května daného roku.
Pro období od 1. května 2010 do 30. dubna 2011 je tato částka 23598,- Kč (sdělení MPSV č. 99/2010 Sb.). Dále je nutné upozornit, že uplatněné mzdové nároky musí být splatné. Lhůta pro uplatnění je 5 měsíců a 15 dnů ode dne podání insolvenčního návrhu na zaměstnavatele nebo dne vyhlášení moratoria. Je také nutné upozornit na ustanovení § 5 odst. 2, podle kterého pokud je uspokojena i jen část mzdového nároku zaměstnance, může vůči tomuto zaměstnavateli žádat uspokojení dalších nároků až za 12 měsíců.
Žádost je dobré předložit na formuláři, který je k dispozici na pracovních úřadech nebo na adrese http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/insolvence. Zde jsou také k dispozici další informace. Žádost je dobré podložit důkazními prostředky (pracovní smlouva, potvrzení zaměstnavatele, že mzda nebyla vyplacena a pracovní poměr trvá apod.).
Úřad práce se dotazuje zaměstnavatele (nebo insolvenčního spráce) na výši nároku. V případě, že by odpověď nedostal, může vyjít z vámi předložených důkazů. V případě sporu o výši se důkazní prostředky opět mohou hodit.
Pro uspokojování mzdových nároků podle tohoto zákona platí i další omezení (zaměstnanec například nesmí být zároveň statutárním orgánem apod.). Proto je lepší se v konkrétním případě podívat do zákona nebo se poradit s pracovním úřadem.
Poslední aktualizace: 12. srpna 2019
