Vzhledem k tomu, že téma minulého článku se setkalo s ohlasem, dovolím si v něm volně pokračovat tak, že uvedu další poznatky z praxe, které stojí za to předestřít v obecné rovině čtenářům.
1. právní omyl – Soud není plátce dluhu
„A kdy mi to ten soud zaplatí?“
Nikdy. Soud téměř nikdy nikomu nic neplatí. Pokud se soudíte o zaplacení částky či splnění jiné povinnosti, soud rozhoduje o tom, zdali má člověk povinnost zaplatit jinému člověku a jakou částku, případně zda má jinou povinnost vyplývající ze zákona, smlouvy či z rozhodnutí státního orgánu. Povinnost splnit, tzn. i zaplatit, má bezvýjimečně účastník sporu, ten je tím povinným plátcem.
2. právní omyl – Blokovou pokutu musíte zaplatit
„Bloková pokuta se nemusí platit.“
Takové tvrzení není pravdou. Blokové řízení je takový druh správního řízení, při kterém byl přestupek pachatele dostatečně dobře zjištěn, pachatel souhlasí s udělením blokové pokuty a zákon takovou pokutu udělit umožňuje. Bloková pokuta, tzv. bloček, je pak vykonatelným rozhodnutím, tj. exekučním titulem, na základě kterého, v případě nezaplacení, lze vést exekuční řízení.
3. právní omyl – Věcné, nikoliv věčné břemeno
„Věčné břemeno“ často existuje dlouho, ale ne na věky.
Správně se tento institut nazývá věcné břemeno. Toto právo slouží k omezení vlastníka věci. Ten je z podstaty věcného břemene povinen něco strpět, konat či se něčeho zdržet. Věcná břemena rozdělujeme na ta, která se váží k člověku, ta zanikají zpravidla jeho smrtí, či k věci. Tato váznou na věci bez ohledu na to, kdo je jejím vlastníkem. Typickým věcným břemenem je tzv. služebnost cesty či bytu zajišťující oprávněnému z věcného břemene užívat cizí cestu nebo bydlet v cizím domě.
4. právní omyl – Tvrzení a důkazy
„Všichni to viděli a každý to přeci ví.“
Často se setkáváme, zejména v trestním, přestupkovém či civilním řízení před státním orgánem, že je třeba osvědčit či dokázat nějaký stav, který klient tvrdí. Je třeba si ale uvědomit, že povinnost tvrzení s sebou nese též povinnost důkazní. Aby mohlo být tvrzení „to ví každý“ považováno za prokázané, je třeba k němu předložit důkazy. Pro úplnost je důležité dodat, že není třeba dokazovat tzv. notoriety, mezi které patří například informace, že Praha je hlavní město České republiky, nebo ty skutečnosti, které jsou orgánu státu známy z jeho působnosti.
5. právní omyl – Nakládání s majetkem dlužníka v exekuci
„Rychle, to zachráníme.“
Je-li na někoho nařízena exekuce, pak platí, že nesmí bez souhlasu exekutora nakládat se svým majetkem. Takové jednání je totiž nejen relativně neplatné, ale také může být trestné.
6. právní omyl – Zadlužený manžel
„Až při rozvodu jsem zjistila, že se manžel zadlužil.“
Je bezvýznamné, který z manželů se za trvání manželství zavazuje více a který méně. Platí, že se zavazují oba. Pokud ovšem druhý z páru nesouhlasí s tím, k čemu by měl být zavázán, je nezbytné, aby to věřiteli oznámil bezodkladně poté, co se o závazku dozví.
Tyto krátké úryvky z praxe se nedají přiřadit ke každému jim podobnému případu. Právo a stejně tak lidské životy přináší mnoho odlišností v konkrétních záležitostech, proto je třeba tyto řádky pojímat spíše jako inspiraci, nikoliv jako doporučený právní postup či řešení.
Poslední aktualizace: 29. října 2020
