Zajímá Vás, jakým způsobem se promítl nový občanský zákoník v zákoníku práce? Co je nového k 1. 1. 2014? A co naopak zůstalo při starém?
Občanský zákoník a Zákoník práce
Vztah občanského zákoníku a zákoníku práce je dlouhodobě velmi ožehavým tématem. Dnes však již nemá valný význam (pokud samozřejmě nejste milovníci právní historie) zabývat se tím, do jaké míry byl, či spíše nebyl, první zákoník práce z roku 1965 provázán s občanským zákoníkem z roku 1964. Oba předpisy již byly nahrazeny předpisy novými. Jedná se samozřejmě o dnes již dobře známý zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též ZP), který nabyl účinnosti již 1. 1. 2007, a na politicko-právní scéně velmi rozporovaný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též NOZ), účinný od 1. 1. 2014.
Letošní Nový rok byl nejen právnickou obcí spojen především s rekodifikací soukromého práva, která se dříve nebo později dotkne prakticky každého z nás. A právě proto je důležité mít přehled o změnách, kterých je rozhodně více než dost. Naštěstí v oblasti pracovního práva, a konkrétně pak v zákoníku práce, nedošlo k tak výrazným změnám jako například v právu občanském či obchodním, a to zejména z toho důvodu, že se autorům nového občanského zákoníku nepodařilo vtělit úpravu individuálního pracovního práva do tohoto kodexu, a hlavním právním předpisem tohoto odvětví tak i nadále zůstává zákoník práce. Přesto je však více než na místě ujasnit si některá ustanovení NOZ, resp. ZP, která mohou být (a často také jsou) značně matoucí.
Úprava „pracovního poměru“
NOZ si pro nás připravil hned několik novinek, na které je rozhodně třeba si dát pozor. Jednou z takových je §2401, který se „pyšní“ titulkem pracovní poměr, přestože ho vůbec neupravuje, a pouze konstatuje, že pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Tímto zákonem je samozřejmě zákoník práce.
Zcela nepochopitelně se tu ale občanský zákoník vymezuje vůči zákoníku práce. Jinými slovy se obecná právní úprava vymezuje vůči úpravě zvláštní, což je naprosto zbytečné a nelogické vzhledem k ustanovení §4 ZP, ve kterém je vyjádřena podpůrnost občanského zákoníku ve všech případech, kdy zákoník práce neobsahuje vlastní úpravu a výslovně aplikaci občanského zákoníku nezakazuje. Z logiky věci tedy plyne, že není třeba, aby de facto to samé upravoval i občanský zákoník. Subsidiarita občanského zákoníku je navíc v zákoníku práce zakotvena již od tzv. koncepční novely provedené zákonem č. 365/2006 Sb., a na tomto stavu se nic nemění, vše zůstává při starém.
Výkon závislé práce mladistvých
Další novinkou je §35 NOZ, který upravuje výkon závislé práce mladistvých, a podle kterého se k výkonu závislé práce může zavázat pouze nezletilý, který dovršil 15 let, a zároveň ukončil povinnou školní docházku.
Tady je třeba opět zpozornět, jelikož dřívější úprava v dnes již značně okleštěném §6 ZP stanovovala jako podmínku pro zavázání se k výkonu závislé práce pouze dosažení věku 15 let. Bylo jen nutné, aby den nástupu do práce nepředcházel dni, kdy tato osoba ukončí povinnou školní docházku. To tedy nebránilo např. situaci, kdy žák 9. třídy základní školy už na jaře, pokud dosáhl věku 15 let, uzavřel pracovní smlouvu nebo jinou smlouvu zakládající obdobný vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a jako den nástupu do práce byl 1. červenec.
Nová úprava již toto neumožňuje, a obě podmínky (věk i ukončená PŠD) musí být kumulativně (tedy obě) splněny již před podepsáním dohody či smlouvy nezletilým.
Zrušení pracovního poměru zákonným zástupcem nezletilého
Na závěr uvádím zřejmě nejvýraznější změnu, která se v souvislosti s přijetím NOZ promítá v zákoníku práce, a tou je §35 odst. 2 NOZ, podle kterého má zákonný zástupce nezletilého, který nedovršil 16 let, možnost rozvázat jeho pracovní poměr nebo smlouvu o výkonu práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek.
Jak již bylo uvedeno výše, tak v případě, kdy nezletilý dosáhl věku 15 let, a zároveň ukončil PŠD, splnil veškeré podmínky, aby se mohl zavázat k výkonu závislé práce, a je naprosto zcestné a neúčelné, aby takový závazek mohla zrušit třetí strana, byť NOZ v duchu přirozeného práva poměrně přesvědčivě argumentuje zájmy nezletilého. Naštěstí zákoník práce ve zcela novém §56a vyžaduje pro takové jednání přivolení soudu, a tím značně redukuje počty případů, kdy se toto ustanovení bude aplikovat.
Zásadní změny v zákoníku práce?
Ve zkratce lze říci, že změny, které s sebou NOZ vnáší do zákoníku práce, jsou z převážné míry technického, resp. terminologického charakteru. Mění se pojmový aparát, přestává se používat pojem právní úkon, nově se zavádí právní jednání atd. V žádném případě (snad kromě výše zmíněného zrušení pracovněprávního vztahu třetí stranou) však nelze hovořit o nějakém převratu v oblasti pracovního práva.
Poslední aktualizace: 29. října 2020
