Právní úprava výživného (tj. alimenty) mezi rodiči a zletilými dětmi narůstá na významu, a to zejména v dnešní době, kdy přibývá počet rozvodů či rozchodů rodičů nejen zletilých dětí a narůstá procento osamělých rodičů pečujících o zletilé dítě. Časté jsou také případy, kdy zletilé dítě nechce, ať už z jakéhokoli důvodu, žít společně se svými rodiči ve společné domácnosti, ale prozatím není schopno se samostatně živit (příkladem jsou studující).
Právní úprava výživného pro zletilé vs. nezletilé dítě
Právní úpravě vyživovací povinnosti rodičů k dětem je věnováno mnoho pozornosti v části druhé občanského zákoníku. Vzhledem k počtu ustanovení se jedná o úpravu nejrozsáhlejší.
Obecně je nutno zdůraznit, že vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti, a že výživné není nikterak omezeno dosažením zletilosti či svéprávnosti.
Občanský zákoník nikterak zásadně nerozlišuje mezi dětmi zletilými a nezletilými, jde- li o vznik, rozsah a trvání vyživovací povinnosti, a to až na některá specifika a výjimky stanovená pro nezletilé děti. Dosažení osmnáctého roku věku, resp. svéprávnosti, hraje roli spíše v rovině procesní (soudní poplatek, dokazování, náklady řízení).
Výživa – alimenty – výživné – vyživovací povinnost – právo na výživné
Uvedené pojmy (výživa, výživné, vyživovací povinnost a právo na výživné) nejsou zákonem definovány. Ze soudní praxe a odborné literatury je výživné chápáno jako zabezpečení všech odůvodněných potřeb zletilého dítěte, nejen tedy uhrazování výživy ve vlastním užším slova smyslu, ale i jako uspokojování ostatních hmotných potřeb (oděv, obuv…) či nehmotných potřeb (vzdělání, zájmy, záliby…) a duševního rozvoje. Výživné může také spočívat i v poskytování určitých naturálních plnění (bydlení, osobní péče…).
Rozsah vyživovací povinnosti
Rozsah vyživovací povinnosti je stanoven dle možností, schopností a majetkovými poměry povinného (rodiče), dále pak odůvodněnými potřebami oprávněného (zletilého dítěte). Zásadním kritériem pro určení rozsahu vyživovací povinnosti je shodná životní úroveň. Všechny výše popsané skutečnosti musí být prokazovány v rámci soudního řízení.
V souvislosti s posuzováním odůvodněných potřeb zletilého dítěte se soud také zabývá vlastními příjmy zletilého dítěte, které mohou vznik a trvání vyživovací povinnosti výrazně ovlivnit, někdy i zcela vyloučit. V případě ojedinělého příjmu zletilého dítěte např. o letních prázdninách, které se jinak intenzivně připravuje studiem na své budoucí povolání, zpravidla neovlivní vyživovací povinnost rodiče.
Ústavní soud ve svém nálezu I. ÚS 299/2006 uvádí, že je při posuzování majetkových poměrů rodiče vždy nutné přihlédnout nejen k faktickým příjmům rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho nemovitého a movitého majetku a k jeho životní úrovni (způsobu života).
Zánik vyživovací povinnosti
Již z obsahu článku jednoznačně vyplývá, že vyživovací povinnost není limitována dosažením zletilosti. Doba trvání vyživovací povinnosti není limitována ani dovršením věku 26 let. Trvání vyživovací povinnosti je však limitováno zásadně stavem odkázanosti zletilého dítěte na výživu ze strany svých rodičů.
Zjednodušeně řečeno, vyživovací povinnost rodičů ke zletilému dítěti trvá tak dlouho, dokud není zletilé dítě schopno se samostatně živit (například v důsledku studia na střední či vysoké škole). Pokud zletilé dítě nebude schopno se samostatně živit například z důvodu plné invalidity, vyživovací povinnost rodiče bude trvat po dobu celého života dítěte.
Vyživovací povinnost rodičů také zaniká uzavřením manželství, kdy ze zákona vzniká vyživovací povinnost mezi manžely.
V praxi je často řešenou otázkou, zda ve věci zániku vyživovací povinnosti je nutné zahájit řízení a vydat rozsudek o zrušení vyživovací povinnosti. Mnoho odborníků se přiklání k názoru, že řízení není nutné zahájit, neboť vyživovací povinnost vzniká a zaniká ex lege. Na druhé straně, pokud je mezi stranami sporné, zda vyživovací povinnost zanikla, resp. ke kterému dni, pak nezbývá než se obrátit na soud. Rozsudek pak bude mít deklaratorní (potvrzující) charakter.
Autor: Mgr. Denisa Cízlová, advokát
Advokátní kancelář Mgr. Denisy Cízlové, se sídlem v Praze, nabízí svým klientům právní služby ze všech oblastí práva České republiky se zaměřením na oblast práva trestního (jak z pozice poškozeného – oběti trestného činu tak z pozice „pachatele“ trestné činnosti…) a oblast práva rodinného (určení otcovství, úprava poměrů nezletilých dětí, výživné na zletilé i nezletilé děti, rozvod manželství, vypořádání majetku…). Advokátní kancelář uplatňuje individuální přístup ke každému z klientů, pracuje s plným osobním nasazením a snahou pomoci každému z nich. Kancelář si zakládá na komplexním řešení všech sporů.
Poslední aktualizace: 25. srpna 2020
