Ačkoliv název tohoto smluvního typu, pro který nový občanský zákoník vymezil prostor počínaje od § 2521 po § 2549, může být zavádějící, jedná se o smlouvu mezi pořadatelem zájezdu a zákazníkem, která se před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku nazývala cestovní smlouvou.
Je to zájezd – není to zájezd? Co je zájezd?
Pokud máme vůbec vymezit, co se zájezdem přesně rozumí, odpověď na naši otázku nalezneme v § 2521, který říká, že smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka předem připravený soubor služeb cestovního ruchu (zájezd) a zákazník se zavazuje zaplatit souhrnnou cenu.
Na první pohled je zřejmé, že se jedná o smlouvu úplatnou. Tato definice zájezdu je však pouze základního rázu a mnohem přesnější mantinely, které určují, kdy se o zájezd jedná a kdy ne, nám normuje § 2522.
Abychom mohli hovořit o zájezdu, musí se jednat o soubor služeb cestovního ruchu, jenž je uspořádán na dobu delší než 24 hodin nebo zahrnuje-li přenocování. Toto je základní podmínka, která musí být vždy splněna.
Z toho vyplývá, že pokud trvá „zájezd“ méně než 24 hodin nebo nezahrnuje-li přenocování, nelze v takovém případě hovořit o tom, že byla platně uzavřena smlouva, kterou nazýváme zájezdem. Vedle této podmínky musí být kumulativně splněny alespoň další dva ze tří předpokladů, které nám zákon dává na výběr. Povinností pořadatele zájezdu je zajistit buď ubytování, nebo dopravu, anebo jinou službu cestovního ruchu, která není doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru nabízených služeb (např. jazykový kurz, vstupenky na fotbalové utkání atd.).
Co když cestovní kancelář nemá podnikatelské oprávnění?
Pokud nemá cestovní kancelář jako pořadatel zájezdu podnikatelské oprávnění, nemělo by to mít na platnost zájezdu žádný vliv. Nový občanský zákoník nám poskytuje dvě definice, které nám vymezují, kdo je pořadatelem zájezdu, resp. koho za něj označujeme. Tyto definice nalezneme v § 2523, který ve svém prvním odstavci říká, že za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby.
Zde je důležité si vymezit, kdo je to vůbec podnikatel. Podnikatelem se podle nového občanského zákoníku rozumí osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.
V druhé definici je následně pořadatel vymezen takto:
„Kdo zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu, se považuje za pořadatele, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích osob představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní odpovědnost.“
V praxi to znamená, že postačí, pokud výše uvedená osoba svojí činností, jenž se bude týkat zájezdu, vyvolá u zákazníků dojem, že právě ona je pořadatelem zájezdu. Z toho vyplývá, že pokud někdo jedná takovým způsobem, že zákazník nabyde důvodné přesvědčení, že právě tato osoba pořádá zájezd, ačkoliv tomu tak reálně není, protože služby cestovní ruchu např. jen zprostředkuje, považuje se za pořadatele zájezdu. Cestovní kancelář tedy nemusí mít veřejnoprávní oprávnění, aby se jednalo o platný zájezd.
Kdy uzavírám smlouvu? Objednání zájezdu
Zde je potřeba si dát pozor, protože již pouhým odesláním objednávky zájezdu, který si zákazník vybere, např. v katalogu nebo na internetových stránkách, je smlouva uzavřena. Následně má pořadatel zájezdu vůči zákazníkovi povinnost vydat doklad o smlouvě, což má ovšem pouze funkci potvrzovací dle § 2525. Toto potvrzení o zájezdu musí mít obligatorně písemnou formu. Co se týká formy obecně, zájezd nemusí být uzavřen v písemné podobě.
Má pořadatel zájezdu vůči svému zákazníkovi informační povinnosti?
Pořadatel zájezdu má vůči svému zákazníku nemalou řadou povinností. Ohledně informačních povinností určitě stojí za zmínku povinnost uvedená v § 2524, která ukládá pořadateli povinnost sdělit zákazníkovi vhodným způsobem, a to ještě před uzavřením smlouvy, údaje o pasových a vízových požadavcích, lhůtách pro jejich vyřízení a sdělit mu také, jaké zdravotní doklady jsou pro cestu a pobyt požadovány.
Tato informační povinnost je velmi důležitá v praxi, jelikož pokud by nastala situace, kdy by zákazník cestovní kanceláře nebyl vpuštěn do země, kvůli chybějícímu vízu či pasu, nese odpovědnost cestovní kancelář, pokud by ho na tuto povinnost neupozornila včas a poškozený zákazník následně může po ní požadovat náhradu újmy, která mu jejím pochybením vznikla.
Další důležitou informační povinnost v sobě skrývá ustanovení § 2529. V němž je uvedeno, že pořadatel doručí zákazníkovi vhodným způsobem nejpozději sedm dnů před zahájením zájezdu další podrobné a pro zákazníka důležité údaje o všech skutečnostech, které zná.
Této povinnosti se může zprostit, jsou-li tyto údaje již obsaženy ve smlouvě, nebo v potvrzení o zájezdu, anebo v katalogu, který zákazníkovi předal. Toto ustanovení v praxi znamená, že nám velmi dobře známé informace o času odjezdu, trase, příjezdu atd. nesmí být doručeny později než sedmý den před začátkem zájezdu. Pokud bylo doručeno později, zákon dává zákazníkovi možnost odstoupit od smlouvy dle § 2533.
Může pořadatel zvýšit cenu zájezdu?
Tuto problematiku upravuje § 2530. Pořadatel má opravdu oprávnění zvýšit cenu zájezdu, ovšem možnosti, kdy a jak tak může učinit, jsou poměrně omezené. První důležitá podmínka zní, že tak musí být ve smlouvě ujednáno společně s přesně určeným způsobem výpočtu zvýšení ceny. Pokud tomu tak není, pořadatel zájezdu pozbývá možnost jakkoliv pohybovat s cenou zájezdu směrem vzhůru. Pokud ujednáno je, nový občanský zákoník normuje tři podmínky, ze kterých musí být splněna alespoň jedna z nich, aby bylo možné cenu zájezdu zvyšovat. Cenu zájezdu je tedy možno zvýšit, zvýší-li se:
a) cena za dopravu včetně cen pohonných hmot,
b) platby spojené s dopravou, jako jsou letištní, přístavní či jiné poplatky zahrnuté v ceně zájezdu, nebo
c) směnný kurs české koruny použitý pro stanovení ceny zájezdu v průměru o více než 10 %,
a tak je možno učinit pouze do jednadvacátého dne před sjednaným okamžikem zahájení zájezdu. Pokud pořadatel oznámí zvýšení ceny zákazníkovi později, než dvacátý první den před zahájením zájezdu, nemá zvýšení ceny právní účinky. To znamená, že oznámení nevyvolává právní závaznost.
Může zákazník od smlouvy odstoupit? A co pořadatel?
V § 2533 se dočteme, že zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Pokud je zájezd zrušen ze strany pořadatele, má zákazník právo na náhradní zájezd celkově odpovídající alespoň tomu, který byl původně ujednán. Pokud je nový zájezd vyšší jakosti (kvality), vzniklé náklady jdou k tíži pořadatele zájezdu, který v takovémto případě nemůže z výše uvedených důvodů zvýšit cenu zájezdu.
Co když se zájezdem nejsem spokojen?
Pokud naše vysněná dovolená není podle našich představ, nový občanský zákoník nám dává několik možností, jak se proti pořadateli zájezdu bránit. Příklad z praxe. Cestovní kancelář nám garantuje čtyřhvězdičkový hotel s lednicí, televizorem se satelitním vysíláním a minibarem. Na místě zjistíme, že hotel dosahuje kvality max. dvou hvězdiček, lednice je za poplatek, televizor bez satelitu a minibar chybí.
V našem případě se bude aplikovat pododdíl smlouvy o zájezdu, který se nazývá vady zájezdu a jenž nalezneme v § 2537 až § 2540. Zákon nám dává na výběr několik možností. Primárně máme právo požadovat po pořadateli zájezdu nápravu nastalé situace.
Pokud pořadatel zájezdu nebude nikterak reagovat na naše výtky, můžeme si zjednat nápravu sami a pořadatel zájezdu má povinnost nám nahradit účelně vynaložené náklady, které nám jeho vinou a neochotou zájezd dát do pořádku vznikly.
Pokud náprava z naší strany není možná a musíme strpět služby nižší jakosti, má pořadatel zájezdu povinnost vrátit nám rozdíl v ceně. Poslední naší možností je požadovat po cestovní kanceláři, která zájezd pořádá, slevu z ceny ve výši přiměřené rozsahu a trvání vady. Zde je nutno podotknout, že je vadu nutno vytknout bez zbytečného odkladu, tzn. max. do jednoho měsíce od skončení zájezdu.
Ztráta radosti z dovolené
Tento pojem sice není výslovně v novém občanském zákoníku zakotven, ale jeho význam nalezneme v § 2543. Ztráta radosti z dovolené znamená, že vedle škody na majetku musí pořadatel zájezdu nahradit také újmu za narušení dovolené, zejména byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen.
Musí se však jednat o povinnost, za niž pořadatel zájezdu odpovídá. To znamená, že špatné počasí, moc slaná či studená voda nebo příliš žhavý písek nelze finančně kompenzovat, jelikož tyto skutečnosti pořadatel zájezdu nijak neovlivní. Zatímco továrna sídlící hned vedle hotelu a pláže, která znečišťuje jak ovzduší, tak i moře by, dle mého názoru, mohla být důvodem, proč žádat peněžité odškodné.
